Ještě něž padla vláda, jsem měla poprvé v životě pocit, že máme skutečného premiéra. Poprvé jsem také nabyla dojmu, že vláda „něco“ skutečně dělá, že se chová odpovědněji jak ve vztahu k naší vlastní české politice, tak ve vztahu k politice unijní. Měla jsem pocit, že například podpora schválení Lisabonské smlouvy pramení ze „selského rozumu“ a ten pak pomáhá samotnou LS posunout až do stádia schválení i naší zemí. Měla jsem konečně docela dobrý pocit z toho, že my Češi, zvládáme poměrně dobře předsedat celé Evropě.



A moje současné pocity? Radostné nejsou. Stydím se za to, jaké jsme si do PSP ČR zvolili poslance/kyně. Stydím se za to, že pak uražená hrstka poslanců/kyň – nebo přesněji v zásadě jeden hlas zhrzeného a možná také odplaty chtivého poslance, rozhodl o pádu vlády.

Mrzí mne, že v tak důležité chvíli opět vítězila osobní pomsta a zášť nad smyslem politiky. Že všechno osobní, je pro některé naše poslance/kyně nadřazeno skutečnému veřejnému zájmu.

„Moje rovné šance“ dostaly taky pěkně na frak. Dámy Jakoubková a Zubová předvedly celé společnosti, jak by se političky chovat neměly…

A tomu všemu říkáme demokracie? OK, ale jak se toho do budoucna vyvarovat? Změnou legislativy? Ano, možná ano, ale domnívám se, že lidskou morálku a odpovědnost vymáhat zákonem nelze, vždyť jisté zásady již v zákonech dávno máme.

V době kdy jsem psala tento text, jsem chtěla na závěr dodat výrok muže, který měl, jak se v tu dobu zdálo, v rukou budoucnost vlády a celé ČR. Ten výrok zní: „EU je reinkarnací a ztělesněním komunistické ideologie.“ Jistě víte, o kom je řeč.

Vypadlo to, že ODS s ČSSD společné řešení nenajdou. Věci se ale hýbou rychle kupředu. Už máme nového premiéra. A já se trochu bojím, že budu za pár desítek let na premiérování Mirka Topolánka, vzpomínat s jistou dávkou nostalgie. A svým vnoučatům budu říkat: „Jen jednou děti, jsem měla radost z toho, jakého máme premiéra i když ze začátku mu to moc nešlo. Jen jednou měla Česká republika premiéra, který měl ten správný „sex-appeal“.

Malý dodatek: Nejsem oddanou fanynkou ODS, ale existují jednotlivci (i v jiných politických stranách, kromě komunistické), kteří můj obdiv mají.

ZÁVĚREM: MILÍ POLITICI, MILÉ POLITIČKY, AŽ VE SVÝCH VOLEBNÍCH KAMpANÍCH VYRAZÍTE MEZI PODDANÉ, VEZMĚTE SI S SEBOU PROSÍM LUPY, PROTOŽE BEZ NICH UŽ NIKHO, KDO SE SKUTEČNĚ AKTIVNĚ ZAJÍMÁ O POLITIKU, NENAJDETE.