Kdybych dne 10. 4. 2009 nenapsala jeden pochvalný blog na Mirka Topolánka, vůbec bych jeho nedávné, a celé zemi známé výroky nemusela komentovat, jen bych si skromně myslela své.



Rok se pomalu sešel s rokem a já skoro nevěřila vlastním uším. Nejdříve odborář Dušek se svými homofobními výroky, ale to mě ani tak nepřekvapilo. Ovšem Mirek Topolánek tomu nasadil korunu.

Jestli mi něco vadí opravdu hodně, tak jsou to předsudky. A co se slov týče, každý měl nejprve myslet, než něco plácne. I já sama s tím mám někdy problém. Mé názory jsou však daleko méně slyšet, než názory těch, na které jsou denně upřena média.

Budiž je pro všechny, kdo občas někdy něco plácnou, za co by si pak sami nejraději nafackovali, tahle příhoda určitou výstrahou. Nevím totiž, jak bych na místě Mirka Topolánka, následně přesvědčila veřejnost, že jsem to tak nemyslela… asi bych se o to už ani raději nesnažila, protože by mi to už těžko někdo uvěřil.

Vím jistě, že včerejšími výroky, udělal Mirek Topolánek radost poměrně velkému zástupu lidí. Je navíc možné, že výroky poškodily nejen ODS, ale možná trochu i pravici jako celek.

Závěrem: po každé akci následuje reakce. Pro příště budu mnohem pečlivěji zvažovat obsah svých blogů a také emoce do nich vložené. Protože jak známo, co není psáno, neexistuje. Musím se nyní smát svému vlastnímu textu, protože „s jistou dávkou nostalgie“ zřejmě na Mirka Topolánka opravdu vzpomínat nebudu.

Prosím Vás, Vy všichni, kdo jste do mě celou dobu zejména pod textem o MT„ryli“, užijte si nyní ten pocit zadostiučinění, sekla jsem se a to se nestává každý den. :-)