Mravenečci ve stranických aparátech
Co mě ovšem zaráží čím dál víc, ale zatím zcela neodrazuje, je „řežba“ pod politicky laděnými blogy. Zjednodušeně řečeno: od té doby, kdy jsem se stala „mravencem“ v kampani TOP09 s podporou Starostů, tak mi někteří diskutující snad nevěří ani upřímné přání dobrého rána.
Tahle kategorizace mě vždycky zarážela. Obecně vzato v ČR platí dogma, že kdo přičichl k politice, je líný prospěchář, který by se jinak nebyl schopen uživit. A tohle dogma si vzájemně upevňujeme mezi sebou a na pranýři bude téměř každý, kdo by snad jen naznačil, že si zase tak úplně nemyslí, že by všichni, kdo v politice fungují, byli stejní – tedy v našem pojetí zejména špatní a zkažení.
Podobné dogma zaznívalo i na téma neziskovek. Kdo v nich pracuje, jinde by se neuživil…
Vezmu-li to podle sebe, také se občas dopouštím podobných předsudky zatížených myšlenek. Třeba nechápu, jak může někdo dělat revizora…. Ne že bych jezdila na černo a bála se, že mě lapí, ale prostě nemám revizory ráda za to, jak se k nám, cestujícím, občas chovají. Je to srovnatelné? Politik a revizor? Možná víc, než si myslíte.
Asi si dokážu představit, co je náplní práce revizora. Ví ale někdo, jak fungují konkrétně politické strany uvnitř? Stranické sekretariáty jsou opředeny tajuplností. Je to logické, politik/čka má svůj tým a politické strany pak své tiskové mluvčí. Moje blogování je zatím tedy hodně neobvyklá praxe. A je to asi dobře, že občas někdo vyleze z ulity „aparátu“, ačkoliv to není úplně běžné. Když jsem začala blogovat, nenapadlo by mě, že 4 měsíce na to, začnu pracovat pro Starosty a další půl rok na to, vznikne TOP09, se kterou Starostové začnou spolupracovat. Kouzlo „nenaplánovatelného“.
Co se týče mé práce, fakticky vzato, jde o práci jako každou jinou. Pracuje se jen v trochu vypjatějším režimu a nic není jisté, je určitě lepší to akceptovat a fungovat skutečně profesionálně a brát věci tak, jak jsou. Všechny mé kolegyně a kolegové, které jsem postupně poznala a spolupracovala s nimi, měli a mají úplně stejné starosti a radosti, jako každý jiný.
Nevidím svět černobíle, vyhovuje mi jeho pestrost. Věřím, že moje současná práce smysl má, i když je to možná někdy trochu marné snažení, které třeba ani není moc vidět. Vím, že se tímto textem mohu stát nejsnazším terčem pro ty, kdož chtějí vynadat politikům…a asi nejen těm našim.
Vyřídím jim to, bude-li to v mých silách.