Vážený pane prezidente,

v pátek jste poněkud předraženou propiskou podepsal svůj prezidentský slib. Dovolte, abych Vám upřímně blahopřál. Věřte, že my, obyčejní lidé, jsme sledovali s nevýslovným nadšením, kterak prozíraví poslanci a senátoři s ostudou vypráskali Vašeho samozvaného protikandidáta Jana Antiklause zpátky do té jejich Ameriky. Buďte ujištěn, že Vaše podpora mezi obyvatelstvem měst, vesnic i samot byla stoprocentní, a že jsme se nenechali zviklat ani nepochybně falešnými průzkumy veřejného mínění.

Přesto se v souvislosti s Vaším profilováním se jako politika s jasnými, neměnnými a ostře vyhraněnými názory jen těžko smiřuji s tím, jak matně a nedůrazně se ve skutečnosti vymezujete proti svým, tudíž i našim, ideovým odpůrcům – pravdoláskařům, klimatickým fanatikům, batůžkářům, snowboarďákům a dalším nebezpečným hrozbám našich svobod a křehké demokracie. Svobod, které jsme si těžce vydobyli tím, že jsme včas skartovali kompromitující dokumenty a přidali se na jedinou správnou stranu – tu Vaši. Vy dobře víte, jak je český národ na svou svobodu citlivý, jak ve své bohaté historii vždy houževnatě bojoval proti jakékoliv cizí nadvládě a totalitě, třeba hrdinným vyprávěním anekdot.

Dnes, kdy jsou mezi námi lidé, kterým je naše svoboda trnem v oku a kteří nás chtějí znovu ovládat, diktovat, zakazovat, je naší morální povinností ještě více a houževnatěji nakupovat v hypermarketech, jezdit auty na pohon všech čtyř kol, vysazovat staré ledničky do volné přírody a číst Playboye od začátku do konce, tak jak to dělaly celé generace před námi. Od Vás, pane prezidente, žádáme jediné: bojujte za nás! A především – nepočínejte si při tom tak neobratně a komicky jako dosud.

Abych byl konkrétní, zvolím si za příklad klimatohysteriky. Tím pochopitelně nechci říct, že by batůžkáři byli menším zlem, jde čistě jen o příklad.

Když naši předci nadšeně mávali prvnímu parnímu stroji a těšili se na skvělé zítřky plné romanticky kouřících továren, voňavého smogu a překrásných uhelných pánví, jistě by je nenapadlo, že se v daleké budoucnosti najdou lidé, kteří budou chtít výsledky lidské tvořivosti a nezdolné víry v pokrok, pošlapat a zničit. Teď je na nás, abychom se s těmito diverzanty nesmlouvavě vyrovnali.

Celý národ Vás, pane prezidente, jako jeden muž podporuje jako zaníceného bojovníka proti zhoubnému environmentalismu a ekologismu. Ale co svět? Vaše podnětné příspěvky na odborných klimatických konferencích zapadly nebo jsou bagatelizovány, všechna Vaše vážná varování poslouchá svět přinejlepším na půl ucha. Vaše báječná kniha Modrá, nikoli zelená planeta se oproti našemu toužebnému očekávání nestala světovým bestsellerem. A to jsem si ji sám koupil třikrát.

Ostatně ve zmíněné knize s kreativně řešenou obálkou jste se prý dopustil několika marginálních odborných chybiček, které by široká veřejnost bez mrknutí oka odpustila nějakému diletantovi z hydrometeorologického ústavu, ale odborník jako Vy by se jich měl rozhodně vyvarovat. Pane prezidente, to jste si nemohl dát pozor?

A to nemluvím o tom, jak smířlivě až devótně působí některé Vaše projevy. Napsal jste například: „(…) jedna mimořádně teplá zima (…) stačí k tomu, aby u některých lidí vznikla dalekosáhlá očekávání a na jejich základě příhodné prostředí pro návrhy radikálních opatření, abychom s počasím něco, a to právě teď, udělali.“ To skoro vyznělo, jako byste měl pro ty environmentalistické šílence dokonce pochopení!

Jindy jste prohlásil: „Globální oteplování je prostě nesmysl. Copak je možné, aby to někdo nechápal?“ Takový výrok už, promiňte, hraničí se servilností. Podobně laskavými prohlášeními legitimizujete naše odpůrce, místo abyste zcela jasně řekl, že jsou to idioti.

„Žádné ničení planety nevidím, nikdy v životě jsem neviděl a nemyslím, že nějaký vážný a rozumný člověk by to mohl říci.“ Ani za tyto shovívavé fráze by Vás nejspíš Evžen Snítilý nepochválil.

Za Váš klíčový výrok však považuji tento: „Nejsem schopen už akceptovat jednosměrný atak, který dělají lidé kolem Gora ohledně globálního oteplování.“ Jsme u toho: Vaše servilnost k někdejšímu americkému víceprezidentovi bije do očí. Vždyť Vy v podstatě házíte ručník do ringu! A to je, věřte, tvrdý zásah do srdcí všech, kteří Vám tolik věří a spatřují ve Vás světlo svých konzumních životů.

Přesto nad Vámi nelámu hůl. Ani světově respektovaný archeolog Erich von Däniken nedošel celospolečenského uznání přes noc a já věřím, že pokud Vy a Vaše podržtašky zamakáte na marketingu, bude vítězství naše!

Stačí se podívat na našeho úhlavního nepřítele, demagoga a krysu Gora. Jeho pseudodokument dostal Oscara a on sám Nobelovu cenu míru. Vaše kniha se přitom bez povšimnutí válí na pultech a Oscara si necháte potupně vyfouknout od nějaké pianistky z Valašského Meziříčí, která – jen tak mezi námi – vypadá trochu jako batůžkářka. O Nobelovce ani nemluvě.

Skromným příkladem Vaší politické a marketingové neohrabanosti je Vaše památná návštěva poslaneckého klubu Zelených a potyčka o biodiverzitě. Jak mocně byste zapůsobil, kdybyste namísto uraženého kuňkání o neférovosti předstoupil před novináře s papouškem na rameni!

Snažně Vás prosím, pane prezidente, upusťte od role tichého, bezvýznamného politika, kterou již léta zarputile zastáváte. Neprošustrujte prosím i své druhé funkční období. Světová veřejnost se musí konečně dozvědět, jakého máme v Česku prezidenta!

S úctou

Vhrsti
spisovatel, výtvarník a příležitostný nasírač Václava Klause