Evropou otřásá druhá světová válka, v Protektorátu Čechy a Morava vládne deprese. Národ se hitlerovskému Německu vzdal bez boje a tiše úpí pod nacistickou brutalitou. Tu se však ze tmy vynořuje tajemný mstitel, hrdina bojující za práva utlačovaných, jediný skutečný postrach okupantů i kolaborantů. Na nohou ocelové pružiny, mihne se mezi pražskými domy a v okamžiku je pryč. Pérák.

Jediný český superhrdina do dnešních dnů marně čeká na své uznání a rovnoprávnost se svými zaoceánskými kolegy – Supermanem, Batmanem, Spidermanem… Na rozdíl od nich se však Pérák může pochlubit něčím, ve světě komiksových superhrdinů zřídkakdy vídaným – spoustou „zaručených“ očitých svědectví. To z něj dělá mýtus, legendu.



Bez problémů přeskočil zeď, tramvaj i ostnaté dráty nejpřísněji střežených objektů. A ke konci války už si lidé vyprávěli, jak Pérák dokázal vyskočit na střechu činžovního domu. Není náhodou, že právě za protektorátu vzniklo krásné české slovo „šeptanda“.

Dlužno dodat, že nejsme jediným národem, jemuž v dramatických okamžicích přispěchal na pomoc tajemný muž s neobvyklými schopnostmi a že ani Pérák nebyl naším jediným byť nejznámějším mstitelem. Vedle něj nesmíme zapomenout na Žiletkáře a Smrtku. V Itálii měli tajemné letadlo Pippo, na západní frontě se zase objevovaly typické kresbičky s nápisem „Kilroy was here“.

S brilantně skákajícími hrdiny máme nicméně v českých pověstech svou zkušenost. Péráka bychom mohli směle označit za novodobého následovníka neumětelského vladyky Horymíra s bájným Šemíkem.

Také Pérák stejně jako Šemík z Hájkovy kroniky inspiroval mnoho umělců. Už v roce 1946 natočil Jiří Trnka podle scénáře Jiřího Brdečky třináctiminutový animovaný film Pérák a SS. Propagandistický komiks Pérákovy další osudy vycházel v roce 1948 v Haló novinách. Komiksy Pérák – Toho dne byla mlha (1988) a Pérák kontra Globeman (1999) napsal i nakreslil Ondřej Neff. A můžeme se dohadovat, kde asi hledal Rudolf Čechura inspiraci pro slavný díl populárního večerníčku o maxipsu Fíkovi s názvem Fík mistr skoku.



Ani dnes není Pérákova legenda mrtvá. Vážně míněný pokus o oživení superhrdiny proklamovali v roce 2002 v časopisu Živel pánové Morten a Monge. Jako výtvarníka ambiciózního komiksového projektu si vybrali brilantního Adolfa Lachmana, který však později předal žezlo Janu Bažantovi. Navzdory tomu se však zdejší komiksoví fanoušci svého superhrdiny dosud nedočkali. (Lachmanův Pérák je mimochodem právě k vidění v Praze na výstavě Generace nula – nová vlna českého a slovenského komiksu v Galerii VŠUP až do 28. března.)

Autorská práva na užívání jména Pérák si však nedávno zajistil Petr Stančík, známý též jako Odillo Stradický ze Strdic. Napsal filmový scénář, který by měl být realizován v zahraniční koprodukci, a v tisku už je prý dokonce kniha s jeho beletrizovanou podobou.

Než se však našinec k čemukoliv rozhoupal, spojilo se pár chytrých asijských hlav v Jižní Koreji a vymyslelo pozoruhodnou aktivitu pro volný čas i adrenalinové sportovce – Powerriser.



A je po legendě! Péra si dnes může na nohy připnout každý.

Ironií osudu byl Powerriser v Německu vyhlášen nejúspěšnějším sportem loňského léta. V tom Německu, proti jejichž okupantům náš Pérák tak srdnatě bojoval ;-)