Artblogy, tedy blogy sloužící k publikování obrazů, ilustrací, komiksů, skic či fotografií namísto textů, jsou u nás pojmem téměř neznámým. Za našimi hranicemi však tímto způsobem blogují nejen studenti výtvarných škol, ale i dobře zavedení umělci se značným renomé. Pro leckoho možná překvapivě jsou výtvarné blogy obrovským fenoménem například v Argentině. Soudím tak podle množství často velmi inspirativních a pozoruhodných webů, které jsem v poslední době navštívil, ale i podle statistik návštěvnosti mého vlastního artblogu. Z desítek skvělých argentinských ilustrátorů, komiksářů a karikaturistů však pro mě jednoznačně a nepřehlédnutelně vyčnívá osobnost Juana Carlose Federica.



K ilustrátorské tvorbě poprvé vážněji přičichl jako univerzitní profesor v devadesátých letech, kdy na workshopech se svými studenty a později i s profesory vytvářel kolážové obrazy a portréty. Přitom si otevřel vlastní grafické studio Signum, o němž mi v naší korespondenci skromně tvrdil, že je malé a má jen několik klientů, kterým se o to intenzivněji věnuje. Není však až takový problém si zjistit, že tohle malé studio už za svou práci získalo řadu cen včetně té nejvýznamnější – ocenění tvorby jednotného vizuálního stylu dvanáctimiliónového hlavního města Buenos Aires!

Přesto Federico nehodlá s grafickým designem nadále spojovat svou budoucnost. A začalo to přitom docela nevinně.

Večer se do tatínkovy kanceláře občas přišel podívat jeho malý syn Joaquin. Aby jej Federico trochu pobavil, začal s ním spontánně dělat to, co v devadesátých letech se svými studenty na univerzitě. Z obsáhlé fotobanky vytahoval obrázky nejrůznějších předmětů a společně z nich vytvářeli kolážové portréty lidí, zvířat a nejroztodivnějších nestvůr, vymýšleli jim jména, povahové rysy, příběhy. Některé z nich později s velkým ohlasem publikoval právě na svém blogu Masporquerias.

Ve španělštině má tahle slovní hříčka dva významy. Jednak más porquerías znamená více nepořádku, což Federico považuje za takovou malou sebekritiku. Más porque rías pak vyjadřuje něco jako více věcí k pobavení, což zase odkazuje na umělcovy veselé večery se svým synem ve studiu.



Obrázky na blogu zaujaly mnoho lidí po celém světě a měly za následek nečekané množství nabídek převážně ze zahraničí. „Je to velmi zvláštní okamžik v mém profesionálním životě,“ říká o tom Federico, „protože po šestnácti letech v oboru grafického designu se dnes cítím jako znovuzrozený. Jsem naprosto nadšený a cítím takové silné emoce a vzrušení ze svých nových projektů, jaké jsem za poslední desetiletí nepoznal.“

Z úspěšného grafika, který před několika dny oslavil dvaačtyřicáté narozeniny, se tak stává možná ještě úspěšnější ilustrátor. Napsal a nakreslil svou první knížku, která je těsně před vydáním, mezitím odevzdal do nakladatelství další. Vytvořil vlastní edukativní karetní hru a užívá si spoustu dalších zakázek z celého světa, z nichž mnohé jej podle jeho vlastních slov velmi překvapily.



A další cíle do budoucna? Sochy. V šuplíku už má spoustu skic a nápadů na trojrozměrné objekty z nejrůznějších kovových věcí. Veselé postavičky, které dosud skládá a brilantně dotváří z fotografií obyčejných předmětů v počítači, tak bude vyrábět z reálných věcí trojrozměrně. Pro jeho dosavadní ilustrátorskou tvorbu to bude jistě znamenat vrchol.

A pak se uvidí, co dál. Zdá se, že Juan Carlos Federico je úspěšný ve všem, do čeho se pustí.

- - -

Pokud vás zajímá, z čeho je schopen Federico své úžasné obrázky vytvářet, mrkněte sem.

Chcete-li zkusit další artblogy, doporučuji zanícenou animátorku Alinu Chau, profesionálního blogera Hugha MacLeoda nebo anglického ilustrátora s českým srdcem Paula Bommera.