Jeho obrázky zná v Česku úplně každý. Jenže o Josefu Ladovi toho ví většina lidí překvapivě málo. A i to, co ví, ví většinou úplně špatně. Ostatně – přesvědčte se sami.



1) LADOVY OBRÁZKY KAŽDÝ POZNÁ
Ve skutečnosti jeho rané práce poznají jenom odborníci a často ani oni ne. Lada totiž zpočátku kreslil do časopisů pod různými pseudonymy a schválně měnil styl, aby skutečného autora nikdo nepoznal. Jako student umělecko-průmyslové školy totiž nesměl oficiálně publikovat. Když pak začal kreslit pod svým skutečným jménem, všichni to považovali jen za další pseudonym.

2) LADŮV STYL BYL OD ZAČÁTKU STEJNÝ
Tenhle nesmysl už jsme si částečně vysvětlili. Lada svůj styl dlouho hledal a prošel přitom mnoho slepých uliček. Ve svých prvních výtvarných pokusech dokonce napodoval svůj tehdejší velký vzor – Mikoláše Alše. Většinu svých starých kreseb ostatně Lada spálil…

3) LADA BYL VŽDYCKY ÚSPĚŠNÝM MALÍŘEM, PROTOŽE DOKÁZAL DOKONALE VYSTIHNOUT ČESKOU DUŠI
Když se malý Josífek odebral do Prahy, aby se učil malířem pokojů a později knihařem, byl nesmírně chudý. A dlouhá léta to tak zůstalo. Kresby, které nám dnes připadají roztomile starobylé, byly tehdy mnohými považovány za protivně moderní. I proto Lada často trpěl hladem, než se mu podařilo prorazit.

4) LADA BYL SLUŠNÝ CHLAPEC
Myslíte-li, že Lada jako slušný hoch nikdy neprovokoval své okolí, opět se mýlíte. Jako student si nechal narůst dlouhé vlasy, což byla tehdy mimořádná neslýchanost, která v tehdejší společnosti budila nemalé pozdvižení. Ke zkrácení došlo, až když dostal vši. Aby se na to nepřišlo, šel Lada pěšky s kamarádem přes půlku Prahy, aby se nechali ostřihat někde, kde je nikdo nezná.

5) LADA BYL POPULÁRNÍ, PROTOŽE MALOVAL OBRÁZKY PRO OBYČEJNÉ LIDI
Ani tohle není pravda. Jako redaktor a šéfredaktor několika humoristických časopisů si stěžoval, že úspěšná bývají taková periodika, která se podbízejí tzv. obyčejným lidem – obhroublým, pivním či lascivním humorem. Lada byl vždycky výš. Vyznával humor intelektuální a hluboce pohrdal jednoduchými, prvoplánovými pointami.

6) LADA BYL VLASTENEC
To tedy byl. Dokonce prý kvůli tomu odmítl nabídku odletět do USA a pracovat tam na vlastním animovaném filmu. Ale nesmíte si Ladovo vlastenectví představovat jako zabedněnost, kterou předvádí někteří lidé dnes. Lada měl veliký rozhled. Uměl anglicky, francouzsky, italsky a hebrejsky. S Haškem na výletech běžně mluvili cikánsky.

7) LADA BYL RYZÍM ČESKÝM NÁRODNÍM UMĚLCEM
Lada sice dostal v roce 1947 titul národní umělec, ale zažil i doby, kdy ho Češi za “svého” rozhodně nepovažovali. Třeba když v roce 1936 vytvořil výpravu Prodané nevěsty pro Národní divadlo, vrhli se na něj vlastenci, co si to dovoluje znevažovat vznešené české dílo svými naivními kresbičkami.

8) LADOVY OBRÁZKY JSOU TAKOVÉ “PLOCHÉ”, PROTOŽE BYL NA JEDNO OKO SLEPÝ, TAKŽE NEMĚL PROSTOROVÉ VIDĚNÍ
Že je stylizace Ladových obrázků důsledkem tělesného postižení, je jedním z nejhloupějších ladovských mýtů. Lada skutečně v dětství přišel o jedno oko. Každý lékař vám však potvrdí, že takový hendikep schopnost vnímání prostoru v podstatě nijak neovlivní. Mozek si s tím poradí, takže postižený vnímá realitu úplně stejně jako my ostatní. Nezaměnitelný styl Josefa Lady je výsledkem desítek let poctivé práce a každonenního pilování. Za definitivní jej autor považoval až někdy kolem padesátky. Léta před tím sám označoval za učednická.

9) JOSEF LADA BYL KLIDNÝ, ROZVÁŽNÝ PÁN S DÝMKOU
I já jsem takového člověka viděl v dobových dokumentech. Jenže Lada sám sebe označoval za nerváka, sangvinika a hypochondra. Nevydržel chvilku sedět na místě. Zásadně nechodil do divadla, protože po pár minutách sezení v klidu musel vstát a jít se nervózně procházet do foyeru. Cestování vlakem pro něj znamenalo podobné utrpení. Sedět klidně v kupé prostě nedokázal. Pořád sebou vrtěl a bezděčně dělal spoustu nečekaných, zbrklých pohybů včetně nelichotivých posunků na lidi za oknem.

10) LADA JAKO “VĚČNÝ” ILUSTRÁTOR DOBRÉHO VOJÁKA ŠVEJKA
Přestože byl Haškův Švejk po celém světě ilustrován desítkami nejrůznějších ilustrátorů, většina z nás má samozřejmě nejraději ilustrace Ladovy. Chybělo však málo a světová literatura by Švejka nikdy nepoznala. A na svědomí to neměl nikdo jiný než právě Josef Lada. Román začal vycházet na pokračování už před světovou válkou v časopisu Karikatury, který Lada vedl. Aby vytrestal svého přítele Haška za nějaký předchozí žertík, zadal napsání čtvrtého dílu jinému autorovi. Tam nechali Švejka popravit, a seriál tak hned v zárodku ukončit! Nedošlo k tomu nakonec jenom proto, že toto dílo neprošlo dobovou cenzurou.

11) IDYLICKÉ OBRAZY ČESKÉ VESNICE PLNÉ KLIDNÝCH A SPOKOJENÝCH LIDÍ
Fakt to tak vypadá. Jenže ve skutečnosti byly Ladovy Hrusice plné lidí divokých, neotesaných povah, nerváků, šílených choleriků, polovičních bláznů… Jen si přečtěte, jak na ně vzpomínal v Kronice mého života nebo v knize Straky na vrbě. Když maloval svoje známé vesnické výjevy, vždycky na své tehdejší sousedy myslel a snažil se kreslit skutečné konkrétní lidi. Pod pokličkou idylického klidu na známých Ladových obrázcích bublá pěkná divočina. Ostatně ve svých známých hospodských rvačkách si prý nemusel vůbec nic vymýšlet.

12) LADA JE KLASIK
Klasickému uměleckému vzdělání se Josef Lada naštěstí vyhnul, přestože po něm velice toužil. Na umělecko-průmyslovou školu se dostal až na třetí pokus a ještě s podmínkou. A nakonec z ní sám rychle utekl. Tehdejší klasické kreslení, jak se obvykle učilo, mu svazovalo ruce. A tak zatímco na jeho klasickým výtvarným vzděláním zpracované spolužáky už si dnes sotva někdo vzpomene, osobitý, moderní a nespoutaný Lada nás baví dodnes.