6. června neoslavila své sedmdesáté narozeniny jen jedna legenda českého kresleného humoru, jak informovala většina médií, nýbrž hned dvě. I proto jsem se rozhodl napsat pár slov, byť tedy se zpožděním.

Vladimíra Jiránka jistě není třeba dlouze představovat. Jeho vysoce ceněné krátké animované filmy, Pat a Mat, Králíci z klobouku a především kreslené vtipy spolehlivě baví národ už dlouhá desetiletí. Pro čtenáře českého tisku je dlouholetou vůdčí osobností žánru, jemuž se v angloamerickém světě říká „editorial cartoons“, tedy novinového, politického humoru. Své typicky jednoduché, svižné kresby kombinuje s brilantními slovními komentáři, které postupem času nejen že neztrácejí na vtipnosti, ale jsou snad stále pronikavější. Předpokládám, že některou z desítek knih jeho tematických nebo sebraných fórů máme doma snad skoro všichni.

Letos, příznačně na apríla, byla spuštěna Jiránkova oficiální internetová prezentace www.vladimirjiranek.cz, jejíž nepostradatelnou součástí je obsáhlá galerie autorových vtipů přehledně seskládaná podle témat. Pochopitelně tam najdete autorův životopis i spoustu dalších informací.

Shodou trapných okolností jsem se na Jiránkových stránkách ocitnul i já. Vysvětluji si to tak, že webmaster na internetu hledal nějakou ilustrační fotografii (Proč o ni nepožádal autora?) a našel fotku mojí manželky, která pohotově zaznamenala, jak jsem si na loňském Světě knihy došel k mistrovi pro autogram. Tu pak bez skrupulí vetknul k formuláři pro zájemce o vtip na objednávku, takže návštěvníci této stránky spatří nejen podepisujícího se Jiránka, ale ve značně debilní poloze i jeho nadšeného anonymního obdivovatele. Mimochodem se musím pochlubit, že na mě byl tehdy Vladimír Jiránek velice milý, vtipně glosoval můj potrhlý pseudonym a ještě stačil zavzpomínat na našeho společného přítele Ivana Hanouska.

To s Miroslavem Bartákem jsem si zatím jenom jednou podal ruku. Bylo to na valné hromadě České unie karikaturistů, jíž byl Barták po roce 1990 prvním předsedou (a Jiránek prvním místopředsedou). Ano, tou druhou (nikoli významem) legendou, která oslavila 6. června sedmdesátiny, je Miroslav Barták.

Barták byl námořním důstojníkem, a v dobách nesvobody si tak mohl záviděníhodně užívat cestování po celém světě. Přesto loď Pionýr po deseti letech opustil, vrátil se domů a začal se věnovat grafice a kresleným vtipům. A záhy se stal hvězdou intelektuálního výtvarného humoru beze slov. Česká republika nemá vedle Miroslava Bartáka a Jiřího Slívy ve světě známější a oceňovanější autory.

Na rozdíl od Jiránkových postaviček, jejichž imitaci jsem jako dítě bravurně ovládal a na základní škole kreslil jeho stylem učitelský sbor i spolužáky, z Bartákových čistých, grafických kreseb jsem měl příliš velký respekt. Jeho umění nepitvořit se a přece vystihnout podstatu problému, jsem vždycky obdivoval. A často jsem se nad protagonisty jeho vtipů a nad absurdními situacemi, které pro ně Barták vymýšlí, smál nahlas.

Je to tak, jak napsal už zmiňovaný Ivan Hanousek do interního časopisu České unie karikaturistů: „Daleko od sebe – jeden v Košicích (Barták, pozn. aut.) a druhý v Hradci Králové (Jiránek, pozn. aut.) – ale na den přesně se v roce 1938 českému výtvarnému humoru zrodily dvě možná nejvýznamnější osobnosti poválečné éry.“

Dovolil bych si ještě dodat, že osobnosti, které se v roce 1990 aktivně podílely na obnovení spolkové, výstavní i publikační činnosti českého a slovenského kresleného humoru. Žánru, který dnes kvůli mizivému zájmu tištěných médií v Česku téměř neexistuje.