Zdravím všechny čtenáře mého blogu. Je tomu pár týdnů, kdy jsem si vyrazil s partou mých vietnamských kamarádů na Karlovarský filmový festival. Měl to být výlet jako každý jiný a nic nenasvědčovalo tomu, že si díky společnému pobytu s vrstevníky uvědomím další smutnou skutečnost. A sic, že integrace do cizí společnosti si vybírá další nevratnou daň.

Abyste byli v obraze. Řadím se mezi generaci zatracených mladých Vietnamců. Tito mladí outsideři ve věku nad 15 let nejsou úplně ztracené případy, občas totiž prohodí pár slov vietnamsky. Jinak za všech okolností hovoří a přemýšlejí česky. Jejich myšlenkové pochody už ani nejsou schopny vyslovit dvojjazyčné souvětí. Nejvzácnějším případem je situace, kdy se vám zdá sen a mozek vám nabídne titulky v českém jazyce. Takový člověk se pak nedokáže realizovat jinde, než v českém kolektivu. U starší generace se stal terčem posměchu a nepochopení, u nepostižených vrstevníků si vykopal hrob už v době, kdy si na písečku plácal bábovičky pouze s českými kamarády. Zpravidla se obklopuje českými kumpány, ale neštítí se seznamovat s Vietnamci...jak jinak než česky. Naštěstí v akademickém prostředí nepotká živáčka, který by mu nerozuměl. Když to situace vyžaduje, domluví se v rodném jazyce, jen mu pak neříkají „blesku“.

A teď proč o tom píšu. Na výletě ve Varech se kombinovaly oba jazyky s výraznou převahou vietnamštiny. Pokaždé, když někdo prohlásil nějakou bodrou poznámku (ve vietnamštině), skupina okamžitě vybouchla smíchy, když jsem prohlásil něco já (v češtině), ozval se jen decentní chichot. Můj smysl pro humor je hluboce zapuštěný v českých vodách, vyrůstal jsem na satiře Šimka a Grossmanna, na kultu Járy Cimrmana a třeba na suchém humoru z Červeného trpaslíka, zkrátka zasměju se všem vtipům s pointou. I přesto můj dekodér vtipnosti nedokázal vybudit bránici k poskoku při vietnamském situačním humoru.

Kde se stala chyba? Oh ano, v intonaci. Vietnamský lidový humor je založen na správné konstelaci výslovnosti, nehledě na to, jak bezobsažná je hláška. Dám příklad...Představte si tu humornou situaci:

„Tak holky, kdy vyrazíme?“
„Čekáme jen na ní“
„Vy holky se rády malujete“
„SMÍCH“
„A ty jsi netrpělivý...“
„SMÍCH“

Při překladu zůstává myšlenka doslova stejná, jen v jiných jazycích už to není humorná árie. Necvičené ucho tak nezachytí ty nejjemnější nuance humorní symfonie a laik by si zprvu mylně vybavil slaboduchý humor pánů Suchánka a Genzera. Chyba lávky, břitký humor nemusí být založen jen na pointě a slovních obratech. Stačí hbitě artikulovat o oktávu výše, než při normální mluvě a jste rázem rozený bavič a „lev salonů“.

Dále si povšimněte pár maličkostí. Bavič musí dynamicky reagovat a zvyšovat trapnost situace. Trychtýř humoru se s dalšími hláškami kvapem naplňuje, až oběť humoru bouchne baviče o předloktí se slovy „Hele Ty!!!“. To je znamení, že má přestat, protože byl dotyčný dostatečně zostuzen, ztrapněn a samozřejmě vtipně a nápaditě sociálně ponížen.

Kdo tohle nechápe, může být uražen. Kdo vypne mozek, bude se královsky bavit. Já si jen povzdychnu, že mi plná integrace do české společnosti odebrala možnost osvojit si šestý smysl pro vietnamský humor. Tohle je pod moji rozlišovací úroveň a pak se z druhé ruky dovídám, že jsem suchar. Co si myslíte, stal se ze mě suchar, anebo mě tak označují neprávem? Může být humor bez myšlenky? A co na to Jan Tleskač?