Pan ministr Fiala je mnohými označován za nejlepšího ministra současného kabinetu a zároveň i rovnou celé historie svého rezortu. Zatímco v první z výše zmíněných kategorii je na místě se zamyslet nad tím, zda opravdu ostatní ministři nejsou ještě horší než on, v té druhé kategorii není pochyb: jedná se o omyl.

Ministr, který je populární právě a jenom za to, že jde cestou nejmenšího odporu a nic moc nedělá, ani nemění, není dobrým ministrem, nýbrž čirým populistou. Rezort školství je nejtragičtější podfinancovanou sférou činnosti českého státu, což je o to horší, že právě školství je naši jedinou naději na dlouhodobou ekonomickou i společenskou prosperitu.

Proto již samotný fakt toho, že nepochybně inteligentní a vzdělaný člověk stojící dnes v čele tohoto rezortu nebije zoufalé na poplach, zavání ignorantstvím a oportunismem. Ale kdyby jenom to, pan Fiala nejenom že nezlepšuje financování a fungování školství, ale naopak odvolává a škrtá již úspěšně provedené reformy.

Do poslanecké sněmovny v těchto dnech míří návrh na sjednocení státní maturit do jednotné úrovně, což je takové kódové označení pro prosté, ovšem velmi závažné a naprosto nezodpovědné zrušení vyšší úrovně státní maturity. Ministr tak plánuje ponechat úroveň pouze jednu, a to narovinu řečeno dosti primitivní a pro excelující studenty nejenom gymnázii zcela demotivující a ponižující.

Pan Fiala spolu se svými úředníky tyto návrhy prezentuje jako něco samozřejmého a nesporného. Skutečnost je však naprosto jiná, slovy řady českých i mezinárodních odborníků se jedná nikoli o závažnou chybu, nýbrž prostě o hloupost.

Jak se může každý z veřejných zdrojů přesvědčit, členové komise se soustředili především na to, aby maturita „neuškodila". Co je to prosím vás pěkně za cíl? Státní maturita byla zaváděná proto, aby zprůhlednila a zefektivnila závěrečnou středoškolskou zkoušku, zaváděla se tak, aby její výsledek byl relevantní pro přijetí studentů na domácí vysoké školy. Zaváděla se tedy s vysokým a důstojným cílem a ne proto, aby jí oportunistická ministerská byrokracie oklestila na impotentní "nepodkročitelné minimum".

Jak má naše školství vychovávat a podporovat excelenci a nadprůměrné studijní výkony, dovede-li na svém výstupu změřit pouze naprosté minimum studentových znalosti. A jak má vysoká škola přijímat své budoucí studenty pouze na základě toho, že uchazeči o studium s pomoci nižší úrovně státní maturity prokážou, že nejsou naprostými nevzdělanci? Nespočet studentů, ne-li většina z nich by chtěl prokázat, že toho umí více, nespočet studentů by chtěl, aby se jejich mnoholetá snaha a píle náležitě odrazila ve výsledcích maturity. To však nebude možné, protože to tak nějaká pochybná komise určila.

Bylo by hlouposti popírat, že letošní hodnocení státních maturit provázely chyby a to zejména neschopnost vedení Cermatu komunikovat se studenty a také řada individuálních selhání a to nejenom ze strany některých hodnotitelů. Ovšem když člověkovi něco nefunguje v nově koupeném autě, tak ho odveze do opravny a nechá si ho doladit, místo toho, aby ho odhodil a držel se "nepodkročitelného minima“ – chůze pěšky.

Existuje celá řada promýšlených a konstruktivních návrhu, jak se zbavit nedostatků původní podoby státních maturit a dovést jejích myšlenku do logického a celospolečensky prospěšného konce. To by ovšem vyžadovalo několik měsíců pečlivé práce a především ochotu vzít na sebe tu zodpovědnost a udělat to, co je třeba. Cesta nejmenšího odporu a nepodkročitelného minima je však tak lákavě snadná, že ano pane ministře?