Není to ani měsíc, co jsem upozorňoval na podivuhodnou různorodost, ne-li prostou nesrovnalost mezi jednotlivými statistikami monitorujícími nezaměstnanost. Zdálo by se, co je na tom tak složitého: v prosinci 2012 jsme tady měli 545 311 nezaměstnaných, v lednu 2013 již 585 809, nezaměstnanost poměrně prudce stoupla a je na nejvyšší úrovni v novodobých dějinách České republiky.

Kdepak! Ministerstvo práce a sociálních věci hlásí, že zatímco v prosinci jsme tady měli 9,4% nezaměstnanost, v lednu je již bez práce pouhých 8%. Změnila se totiž metodika výpočtu a to tak, aby procento nezaměstnaných z optického hlediska nevypadalo tak strašidelně. Kdyby ke změně nedošlo, pak by podle staré metodiky podíl nezaměstnaných přesáhl psychologickou hranici 10%. Co hůř, klesá počet nových pracovních míst. Zatímco v prosinci jsme tady měli ještě alespoň 34 893 pracovních příležitostí, v lednu jich je již o 1099 méně. V některých regionech, "na periferii" nezaměstnanost dokonce i podle nové metodiky přesahuje 11%.

Horší čísla zažila naše země již jenom v dobách Velké hospodářské krize, tedy před 80 lety. Často přitom slyšíme, že jsme na tom na evropské poměry stále ještě docela dobře. Jak pohodlná výmluva pro ty, kdo s rukama v klíně přihlíží tomu, jak se hroutí naše hospodářství a blahobyt občanů. České hospodářství, disponující vlastní stabilní a důvěryhodnou měnou, nacházející se v srdci Evropy a oplývající kvalifikovanou a vzdělanou pracovní silou má perspektivu stát se jedním z předních exportérů do Číny, Ruska, Brazílie, Indie a jiných rostoucích trhů. Naše výrobky jsou známy po celém světě a svou kvalitou si již před desetiletími v těchto zemích vydobyly patřičné uznání. Máme všechny šance stát se vědecko-technickým centrem střední a východní Evropy a právním státem řádně plnicím závazky vůči svým občanům.

Vše, co k tomu potřebujeme, je věřit a pracovat, bez neschopné vlády a nehorázných regulací, které nám v tom hází klacky pod nohy. Náš národ se vždy dovedl úspěšně poprat s krizí i nezaměstnanosti, avšak to co nesvedeme dnes, je překonat důsledky naprosto nepochopitelné ekonomické politiky Miroslava Kalouska a Petra Nečase, která dovede dosáhnout lepších hospodářských čísel pouze s pomoci změny metodiky, podle níž je ona statistika vedena.