Blíží se víkend, což je ten správný čas pro publikaci pokračování příběhu mého spolužáka Saši Goldscheidra z gymnázia Jana Nerudy v Praze a spolučlena Pražské židovské obce. V prvním příběhu jsme sledovali jeho vskutku napínavý útěk do USA a dnes zachycujeme jeho počátky v New Yorku.
Tak zase jeden příběh na víkend, o sérii náhod a solidaritě, které během 36 hodin ovlivnily, a vlastně i následně přivodily, životy dnes už mnohých. Netuším, jestli to bude jiné mnohé zajímat, ale jako vždy nabádám, ať se do čtení nikdo nenutí! Pro velký úspěch tu publikuji už třetí příběh mého spolužáka Saši Goldcheidra z gymnázia Jana Nerudy v Praze.
„Ne, že bych kdy vzýval k návratu socialismu, ale přinášel s sebou pár pochvalných anomálií, které by se dnes hodily, jako například levné knihy, desky, vstupenky na koncerty, do divadel a mnou od dětství hojně navštěvovaných kin,“ píše Alexandr Goldsheider, můj bývalý spolužák z Gymnázia Jana Nerudy. Z jeho textu na mne dýchají jinošská léta, ale doufám, že se jeho příspěvek bude líbit i Vám.
„Nedávno se na celém světě připomínal den holocaustu - den spojený s osvobozením Auschwitzu, jak se u nás doma říkalo Osvětimi, a s prvním šokujícím zjištěním, jaké hrůzy se v lágrech odehrávaly v masovém měřítku po celou řadu let. Holocaust se připomínat má, už jen aby se nikdy nic podobného nestalo – ostatně příběh sám je milý i přes smutné zarámování,“ píše Alexandr Goldscheider.