Čím nahradit kapitalismus aneb snad „Zisk do politiky nepatří“
Polemika s Milanem Zeleným
Blog Milana Zeleného čtu rád, protože jeho myšlenky jsou inspirativní. Svůj poslední příspěvek nazval „Peníze do politiky nepatří“. Neměl ale titulek znít spíše „Zisk do politiky nepatří“? Propojený konglomerát kapitálu a politiků přece vzniká jen a pouze za účelem zisku, z něhož profitují obě strany. A kde jinde by kapitál „sehnal“ tak předražené zakázky, než od státu? Vždyť základními příčinami řecké tragédie byla korupce při získávání státních zakázek a daňové úniky oligarchických rodin, které ovládají velkou část řeckého podnikání, finančního odvětví, médií – a otevřeně řečeno - i politiky.
A teď ke klíčové otázce, jak z tohoto marasmu ven. Milan Zelený hlásá myšlenku návratu ke kořenům „poctivého“ kapitalismu a navrhuje odstranit onen „konglomerát politiky a ekonomiky“ s tím, že kapitalismus zas pošlape jako švýcarské hodinky. Já naproti tomu navrhuji zcela jiný řešení: „vyhlašme státní bankrot, smázněme tak 80% dluhu“, napišme novou Ústavu a začněme znovu a s čistým stolem“! Ale o můj návrh tady nejde, takže sledujme jeho myšlenku dál.
Receptem je - podle jeho představy - nastolení autentické demokracie. Potud naprostý souhlas. Jenže autentická demokracie nemá jen politickou, ale i ekonomickou rovinu. V politické rovině to znamená přejít od současné pasivní demokracie, kdy volič pouze jednou za čtyři roky vhodí do urny hlasovací lístek, a po té už do rozhodování nemá „co kecat“ k aktivní demokracii, kdy do rozhodování vlády, měst, obcí a regionů volič mluvit může. V Ústavě se dá jednoduše nahradit věta, že základem politického systému soutěž politických stran, např. samosprávní demokracií. Když už autentická demokracie, tak proč by si občané nemohli napsat svoji Ústavu a vyhradit si v ní oblasti, v nichž chtějí rozhodovat sami? Jedno z možných řešení nabízím zde, v článcích 2 a 3. Elegantně se tak můžeme zbavit Parlamentu, Senátu a i naprosto zbytečné funkce Prezidenta.
Poznámka: vzděláním jsem ekonom, takže pokud odkaz otevřou právníci, pak jen na vlastní nebezpečí. Za druhé, na nové Ústavě teprve začínám pracovat a veřejnosti ji chci předložit k diskusi, včetně paragrafovaného znění, až příští rok.
Autentická demokracie má i svou druhou stránku, kterou je demokracie ekonomická, o níž už Milan Zelený - nevím proč - mlčí. Zkusme tuto mezeru zaplnit. Co termín ekonomická demokracie znamená, si ukažme na třech výrocích:
1. problém definoval asi nejpřesněji Napoleon prohlásiv: "Když je vláda finančně závislá na bankéřích, jsou to oni a nikoli hlavy vlád, kdo je pánem situace, protože ruka, která dává je výš než ruka, která bere".
2. Jeho slova potvrdil Nathan Mayer Rothschild, když řekl: „Nestarám se o to, která loutka je dosazena na anglický trůn, aby vládla říši, nad níž slunce nikdy nezapadá. Muž, který řídí oběh peněz v Británii, řídí celé britské impérium, a oběh těchto peněz řídím já."
3. Řešení popsal Abraham Lincoln slovy: "Privilegium vytvářet a vydávat peníze je nejen svrchované a neodvolatelné právo, ale je také největší tvořivou příležitostí vlády“.
K výroku Abrahama Lincolna lze, v rámci autentické demokracie, přidat jen jedno slovíčko -vlády „lidu“. Výrok by pak zněl “Privilegium vytvářet a vydávat peníze je nejen svrchované a neodvolatelné právo, ale je také největší tvořivou příležitostí vlády lidu“.
Ani to není tak těžké ústavně ošetřit. Centrální bance by se odebral monopol tisku bankovek a mincí a předá se moci výkonné. Součástí stanovování státního rozpočtu by bylo i stanovení objemu peněz na daný rok. V době recese bych šel ještě dál a povolil i vydání lokální měny městům, obcím i regionům (zde). Centrální bance bych sebral monopol i na zakládání bank (zde). Nevidím jediný důvod, proč by si, podle vzoru amerického Denveru, města, obce či regiony nemohly založit vlastní banky.
A teď k jádru pudla: je takto šíře pojatá autentická demokracie ještě slučitelná s kapitalismem, nebo už je spjata s nějakým novým řádem? Milan Zelený o něm rád mluví, ale zatím jej přesněji nespecifikoval. Takže v následující části dám slovo do pranice: „co kdyby byl nový řád převážně rentiérský?“
Blog Milana Zeleného čtu rád, protože jeho myšlenky jsou inspirativní. Svůj poslední příspěvek nazval „Peníze do politiky nepatří“. Neměl ale titulek znít spíše „Zisk do politiky nepatří“? Propojený konglomerát kapitálu a politiků přece vzniká jen a pouze za účelem zisku, z něhož profitují obě strany. A kde jinde by kapitál „sehnal“ tak předražené zakázky, než od státu? Vždyť základními příčinami řecké tragédie byla korupce při získávání státních zakázek a daňové úniky oligarchických rodin, které ovládají velkou část řeckého podnikání, finančního odvětví, médií – a otevřeně řečeno - i politiky.
A teď ke klíčové otázce, jak z tohoto marasmu ven. Milan Zelený hlásá myšlenku návratu ke kořenům „poctivého“ kapitalismu a navrhuje odstranit onen „konglomerát politiky a ekonomiky“ s tím, že kapitalismus zas pošlape jako švýcarské hodinky. Já naproti tomu navrhuji zcela jiný řešení: „vyhlašme státní bankrot, smázněme tak 80% dluhu“, napišme novou Ústavu a začněme znovu a s čistým stolem“! Ale o můj návrh tady nejde, takže sledujme jeho myšlenku dál.
Receptem je - podle jeho představy - nastolení autentické demokracie. Potud naprostý souhlas. Jenže autentická demokracie nemá jen politickou, ale i ekonomickou rovinu. V politické rovině to znamená přejít od současné pasivní demokracie, kdy volič pouze jednou za čtyři roky vhodí do urny hlasovací lístek, a po té už do rozhodování nemá „co kecat“ k aktivní demokracii, kdy do rozhodování vlády, měst, obcí a regionů volič mluvit může. V Ústavě se dá jednoduše nahradit věta, že základem politického systému soutěž politických stran, např. samosprávní demokracií. Když už autentická demokracie, tak proč by si občané nemohli napsat svoji Ústavu a vyhradit si v ní oblasti, v nichž chtějí rozhodovat sami? Jedno z možných řešení nabízím zde, v článcích 2 a 3. Elegantně se tak můžeme zbavit Parlamentu, Senátu a i naprosto zbytečné funkce Prezidenta.
Poznámka: vzděláním jsem ekonom, takže pokud odkaz otevřou právníci, pak jen na vlastní nebezpečí. Za druhé, na nové Ústavě teprve začínám pracovat a veřejnosti ji chci předložit k diskusi, včetně paragrafovaného znění, až příští rok.
Autentická demokracie má i svou druhou stránku, kterou je demokracie ekonomická, o níž už Milan Zelený - nevím proč - mlčí. Zkusme tuto mezeru zaplnit. Co termín ekonomická demokracie znamená, si ukažme na třech výrocích:
1. problém definoval asi nejpřesněji Napoleon prohlásiv: "Když je vláda finančně závislá na bankéřích, jsou to oni a nikoli hlavy vlád, kdo je pánem situace, protože ruka, která dává je výš než ruka, která bere".
2. Jeho slova potvrdil Nathan Mayer Rothschild, když řekl: „Nestarám se o to, která loutka je dosazena na anglický trůn, aby vládla říši, nad níž slunce nikdy nezapadá. Muž, který řídí oběh peněz v Británii, řídí celé britské impérium, a oběh těchto peněz řídím já."
3. Řešení popsal Abraham Lincoln slovy: "Privilegium vytvářet a vydávat peníze je nejen svrchované a neodvolatelné právo, ale je také největší tvořivou příležitostí vlády“.
K výroku Abrahama Lincolna lze, v rámci autentické demokracie, přidat jen jedno slovíčko -vlády „lidu“. Výrok by pak zněl “Privilegium vytvářet a vydávat peníze je nejen svrchované a neodvolatelné právo, ale je také největší tvořivou příležitostí vlády lidu“.
Ani to není tak těžké ústavně ošetřit. Centrální bance by se odebral monopol tisku bankovek a mincí a předá se moci výkonné. Součástí stanovování státního rozpočtu by bylo i stanovení objemu peněz na daný rok. V době recese bych šel ještě dál a povolil i vydání lokální měny městům, obcím i regionům (zde). Centrální bance bych sebral monopol i na zakládání bank (zde). Nevidím jediný důvod, proč by si, podle vzoru amerického Denveru, města, obce či regiony nemohly založit vlastní banky.
A teď k jádru pudla: je takto šíře pojatá autentická demokracie ještě slučitelná s kapitalismem, nebo už je spjata s nějakým novým řádem? Milan Zelený o něm rád mluví, ale zatím jej přesněji nespecifikoval. Takže v následující části dám slovo do pranice: „co kdyby byl nový řád převážně rentiérský?“