Vize: I. ovládnou českou kotlinu Vietnamci a muslimové?
Uvědomíme-li si, že Přemyslovci v 10. století ovládali dvakrát tak větší území, než my - jejich dnešní potomci (viz mapa), pak asi málokoho překvapí tvrzení, že i stávající český stát je jen jedním z dlouhé řady nefunkčních zmetků, které Češi v průběhu své historie vytvořili.
Důkazy, že současný stát je zmetek, a to jak ve smyslu ekonomickém i právním, shromáždila již řada blogerů přede mnou, což mi umožňuje přejít přímo k otázce dalšího očekávaného vývoje. Většina Čechů stále doufá, že stát lze ještě „opravit“ a tak v příštích volbách nejspíš pošle do vlády ČSSD a KSČM. Jejich voliči s nimi spojují naději na obrat ve vývoji české ekonomiky směrem k jejímu ozdravení a růstu a na to navazujícím snížení nezaměstnanosti a chudoby. Levicové strany plánují namísto restrikce zvýšit vládní výdaje a zdanit bohatší segmenty obyvatelstva. Zastánci restrikce mají proti nastíněné strategii věrohodný protiargument: „není dost zdrojů na to, aby se dala nastolit taková úroveň spotřeby pro všechny, jakou by si voliči ČSSD a KSČM přáli“. A tak zhruba po dvou letech levicové vlády nastane zklamání a hledání cesty „jak dál“. V úvahu jak odstranit starý stát připadají tři základní cesty:
1. přirozený zánik, kdy stát postupně ovládnou čeští Vietnamci a muslimové a připodobní si jej k obrazu svému,
2. revoluce,
3. dohoda mezi chudými a bohatými, jako se povedla v JAR, při přechodu od apartheidu k demokracii, kdy bohatá bílá menšina, udělala řadu ústupků chudé černé většině. Nový restart státu se natolik vydařil, že JAR dnes patří mezi nejrychleji se rozvíjející země světa (BRICS).
Ad 1/. Češi vstoupí do pátého století svého úpadku, jehož důsledkem bude pokračující rozpadu státu a volba stále slabších a slabších vůdců. Z historie víme, že národy se slabými vůdci neobstály v konkurenčním boji s ostatními a tak s vysokou pravděpodobností české kotlině bude vládnout některá z úspěšnějších minorit. Pro slovenskou a ruskou menšinu představují Čechy jen přestupní stanici, takže největšími adepty na její ovládnutí jsou čeští Vietnamci a muslimové. Původní, „starší“ vietnamská imigrantská generace tvořila v Čechách uzavřenou skupinu, držící se svých národních tradic. Odlišná situace je u Vietnamců narozených a vystudovaných v České republice. Ovládají perfektně jazyk, adaptovali se na místní zvyky a tradice, jsou pracovití, disciplinovaní a „hladoví“ po pracovním úspěchu, zajišťujícím jim vysoký životní standard. Vědí, že v konkurenci s Čechy musí být, pro úspěch v povolání, nadprůměrní. Vietnamští žáci a studenti jsou svými rodiči vedeni k tomu, aby učení a studijní prospěch brali za svůj prvořadý úkol. Vietnamským studentům je často připomínáno, že rodiče tvrdě pracovali a pracují, proto oni musí tvrdě a s výbornými výsledky studovat. Silný tlak rodičů na děti se významně podílí na tom, že mají často nejlepší studijní výsledky ve třídě a úspěšně reprezentují sebe i své školy na nejrůznějších vědomostních soutěžích a olympiádách. Děti vědí, že nesmějí nejen při studiu, ale i později při výkonu svého povolání selhat, aby svým rodičům nezpůsobily hanbu, protože selhání dítěte je uvnitř vietnamské komunity vnímáno jako selhání celé rodiny. Navíc dnešní Vietnamské komunitě kryje „záda“ první vietnamská banka (BIDV) a asijský boom, jenž jim dovoluje dovážet levné zboží, jemuž nemohou ani čeští výrobci ani obchodníci dost dobře konkurovat.
Jádro muslimské komunity tvoří úspěšní vysokoškolští vzdělaní lidé, mezi nimiž najdeme lékaře, právníky, učitele, ekonomy, obchodníky. Hlavními konkurenčními výhodami muslimů jsou: výrazný obchodní talent, vysoká natalita, orientace na vzdělání, soudržnost komunity a možnost čerpání finančních zdrojů ze zahraničí.
Na posouzená laskavého čtenáře nechám, zda Češi v minulosti uspěli v soutěži s Němci a Rakušany a jaké šance mají uspět v dlouhodobé soutěži s vietnamskou a muslimskou konkurencí. Mým osobním odhadem je, že Češi opět neuspějí, a proto této variantě přisuzuji 50% pravděpodobnost.
Ad 2/ Revoluce leží jako časovaná bomba v samých základech české „transformační“ cesty ke kapitalismu, kterou většina národa považuje za nespravedlivou. Jedním z jejich symbolů se stal Pavel Dlouhý, přezdívaný kníže z Hluboké, který za 20 let nashromáždil srovnatelný majetek, jako rod Schwarzenbergů za tři století. Nově zbohatlí pak prostřednictvím „sponzorských darů“ ovládli politické strany a ty jim na oplátku „zprostředkovávali“ výhodné státní, městské a obecní zakázky a šily jim zákony „na míru“. Důsledky“okrádání státu“ na sebe nedaly dlouho čekat: česká ekonomika je v recesi, nebo minimálně stagnuje a státní kasa „zeje prázdnotou“, přestože Češi privatizovali státní majetek v hodnotě více než jeden a tři čtvrtě bilionu korun, tedy ve výši, která stále přesahuje stávající veřejný dluh. Není otázka zda, ale kdy tato bomba vybuchne. Revoluci nahrává i euroasijský mocenský stereotyp, který se v Čechách prosadil, kdy se moc a majetek soustřeďuje do několika málo rukou. Výhodou revolucionářů je, že v prvním kroku stačí tuto velice úzkou vrstvu odstavit od moci. Osobně dávám této variantě 35% šanci.
Ad 3/ dohoda chudých a bohatých. Jedná se o nejméně pravděpodobnou (15%), ale nejzajímavější variantu vývoje, kdy by si čeští bohatí a chudí sedli si za jeden stůl a vyhnuli se jak revoluci, tak i vyklizení pozic českým Vietnamcům a muslimům. U kulatého stolu by se mohli dohodnout na racionálním řešení, jak postavit nový funkční český stát, vyhovujícím oběma stranám. Bohatí už přišli na to, že jim ve Švýcarsku „pšenka nekvete“. Mohou si tam koupit luxusní residenci, zaplatit dětem prestižní školy, ale švýcarská společnost je nikdy nepřijme za sobě rovné. Pro ni budou vždy jen bohatí „mafiáni z východu“. Mnozí se také už vracejí do Čech. Za druhé, bohatí sami vidí, že stávající „mafiánský kapitalismus“ je dlouhodobě neudržitelný a začíná poškozovat i jejich podnikání. Předpokládám proto, že alespoň někteří z nich, jako např. Andrej Babiš, by si ke společnému stolu sedli. Další by se pak časem přidali.
Po zkušenostech s „českou specifickou cestou“ k socialismu i ke kapitalismu, jsem k české lidové tvořivosti při koncipování nového státu hodně opatrný. Nejsem ani přítelem „opisování“ Ústavy v zahraničí, protože Češi nejsou ani Seveřané, ani Němci či Rakušané. Spíše bych se po fungujících vzorech podíval doma. Tisíciletou tradici a zkušenost mají na našem území Katolická církev a Židovské obce. Samozřejmě, že od nich nestačí jen „opisovat“, ale v druhém kroku se musí český stát a Ústava „doladit“ tak, aby Čechům „pasovaly na míru“.
Nejsa katolíkem, nechávám se inspirovat Židovskými obcemi. Z vlastní zkušenosti vím, že jakákoliv smysluplná hospodářská aktivita začíná v městě, obci či regionu a nikdy ne na ministerstvu. Vím, že každá opravdová politika je nutně lokální, a proto prosazuji posílení autonomie a nezávislosti českých měst, obcí a regionů. Přidanou hodnotu, kterou česká města, obce a regiony vytvářejí je potřeba uchovat pro jejich další rozvoj a ne vytvořený přebytek odvádět někam do centra, kde se peníze záhadně ztratí. Z tisícileté zkušenosti Židovských obcí vyplývá, že národní ekonomika je souhrnem fungujících lokálních ekonomik a ne naopak.
Souhrnně řečeno: jako svůj příspěvek ke kulatému stolu nabízím úplnou transformaci české společnosti založenou na autonomních městech, obcích a regionech a v podobě malého, úsporného a pružného státu, v němž zastupitelskou demokracii nahrazuji demokracií samosprávní.
Příště: Spojené obce českomoravské, postavené na tisícileté zkušenosti českých Židovských obcí
Důkazy, že současný stát je zmetek, a to jak ve smyslu ekonomickém i právním, shromáždila již řada blogerů přede mnou, což mi umožňuje přejít přímo k otázce dalšího očekávaného vývoje. Většina Čechů stále doufá, že stát lze ještě „opravit“ a tak v příštích volbách nejspíš pošle do vlády ČSSD a KSČM. Jejich voliči s nimi spojují naději na obrat ve vývoji české ekonomiky směrem k jejímu ozdravení a růstu a na to navazujícím snížení nezaměstnanosti a chudoby. Levicové strany plánují namísto restrikce zvýšit vládní výdaje a zdanit bohatší segmenty obyvatelstva. Zastánci restrikce mají proti nastíněné strategii věrohodný protiargument: „není dost zdrojů na to, aby se dala nastolit taková úroveň spotřeby pro všechny, jakou by si voliči ČSSD a KSČM přáli“. A tak zhruba po dvou letech levicové vlády nastane zklamání a hledání cesty „jak dál“. V úvahu jak odstranit starý stát připadají tři základní cesty:
1. přirozený zánik, kdy stát postupně ovládnou čeští Vietnamci a muslimové a připodobní si jej k obrazu svému,
2. revoluce,
3. dohoda mezi chudými a bohatými, jako se povedla v JAR, při přechodu od apartheidu k demokracii, kdy bohatá bílá menšina, udělala řadu ústupků chudé černé většině. Nový restart státu se natolik vydařil, že JAR dnes patří mezi nejrychleji se rozvíjející země světa (BRICS).
Ad 1/. Češi vstoupí do pátého století svého úpadku, jehož důsledkem bude pokračující rozpadu státu a volba stále slabších a slabších vůdců. Z historie víme, že národy se slabými vůdci neobstály v konkurenčním boji s ostatními a tak s vysokou pravděpodobností české kotlině bude vládnout některá z úspěšnějších minorit. Pro slovenskou a ruskou menšinu představují Čechy jen přestupní stanici, takže největšími adepty na její ovládnutí jsou čeští Vietnamci a muslimové. Původní, „starší“ vietnamská imigrantská generace tvořila v Čechách uzavřenou skupinu, držící se svých národních tradic. Odlišná situace je u Vietnamců narozených a vystudovaných v České republice. Ovládají perfektně jazyk, adaptovali se na místní zvyky a tradice, jsou pracovití, disciplinovaní a „hladoví“ po pracovním úspěchu, zajišťujícím jim vysoký životní standard. Vědí, že v konkurenci s Čechy musí být, pro úspěch v povolání, nadprůměrní. Vietnamští žáci a studenti jsou svými rodiči vedeni k tomu, aby učení a studijní prospěch brali za svůj prvořadý úkol. Vietnamským studentům je často připomínáno, že rodiče tvrdě pracovali a pracují, proto oni musí tvrdě a s výbornými výsledky studovat. Silný tlak rodičů na děti se významně podílí na tom, že mají často nejlepší studijní výsledky ve třídě a úspěšně reprezentují sebe i své školy na nejrůznějších vědomostních soutěžích a olympiádách. Děti vědí, že nesmějí nejen při studiu, ale i později při výkonu svého povolání selhat, aby svým rodičům nezpůsobily hanbu, protože selhání dítěte je uvnitř vietnamské komunity vnímáno jako selhání celé rodiny. Navíc dnešní Vietnamské komunitě kryje „záda“ první vietnamská banka (BIDV) a asijský boom, jenž jim dovoluje dovážet levné zboží, jemuž nemohou ani čeští výrobci ani obchodníci dost dobře konkurovat.
Jádro muslimské komunity tvoří úspěšní vysokoškolští vzdělaní lidé, mezi nimiž najdeme lékaře, právníky, učitele, ekonomy, obchodníky. Hlavními konkurenčními výhodami muslimů jsou: výrazný obchodní talent, vysoká natalita, orientace na vzdělání, soudržnost komunity a možnost čerpání finančních zdrojů ze zahraničí.
Na posouzená laskavého čtenáře nechám, zda Češi v minulosti uspěli v soutěži s Němci a Rakušany a jaké šance mají uspět v dlouhodobé soutěži s vietnamskou a muslimskou konkurencí. Mým osobním odhadem je, že Češi opět neuspějí, a proto této variantě přisuzuji 50% pravděpodobnost.
Ad 2/ Revoluce leží jako časovaná bomba v samých základech české „transformační“ cesty ke kapitalismu, kterou většina národa považuje za nespravedlivou. Jedním z jejich symbolů se stal Pavel Dlouhý, přezdívaný kníže z Hluboké, který za 20 let nashromáždil srovnatelný majetek, jako rod Schwarzenbergů za tři století. Nově zbohatlí pak prostřednictvím „sponzorských darů“ ovládli politické strany a ty jim na oplátku „zprostředkovávali“ výhodné státní, městské a obecní zakázky a šily jim zákony „na míru“. Důsledky“okrádání státu“ na sebe nedaly dlouho čekat: česká ekonomika je v recesi, nebo minimálně stagnuje a státní kasa „zeje prázdnotou“, přestože Češi privatizovali státní majetek v hodnotě více než jeden a tři čtvrtě bilionu korun, tedy ve výši, která stále přesahuje stávající veřejný dluh. Není otázka zda, ale kdy tato bomba vybuchne. Revoluci nahrává i euroasijský mocenský stereotyp, který se v Čechách prosadil, kdy se moc a majetek soustřeďuje do několika málo rukou. Výhodou revolucionářů je, že v prvním kroku stačí tuto velice úzkou vrstvu odstavit od moci. Osobně dávám této variantě 35% šanci.
Ad 3/ dohoda chudých a bohatých. Jedná se o nejméně pravděpodobnou (15%), ale nejzajímavější variantu vývoje, kdy by si čeští bohatí a chudí sedli si za jeden stůl a vyhnuli se jak revoluci, tak i vyklizení pozic českým Vietnamcům a muslimům. U kulatého stolu by se mohli dohodnout na racionálním řešení, jak postavit nový funkční český stát, vyhovujícím oběma stranám. Bohatí už přišli na to, že jim ve Švýcarsku „pšenka nekvete“. Mohou si tam koupit luxusní residenci, zaplatit dětem prestižní školy, ale švýcarská společnost je nikdy nepřijme za sobě rovné. Pro ni budou vždy jen bohatí „mafiáni z východu“. Mnozí se také už vracejí do Čech. Za druhé, bohatí sami vidí, že stávající „mafiánský kapitalismus“ je dlouhodobě neudržitelný a začíná poškozovat i jejich podnikání. Předpokládám proto, že alespoň někteří z nich, jako např. Andrej Babiš, by si ke společnému stolu sedli. Další by se pak časem přidali.
Po zkušenostech s „českou specifickou cestou“ k socialismu i ke kapitalismu, jsem k české lidové tvořivosti při koncipování nového státu hodně opatrný. Nejsem ani přítelem „opisování“ Ústavy v zahraničí, protože Češi nejsou ani Seveřané, ani Němci či Rakušané. Spíše bych se po fungujících vzorech podíval doma. Tisíciletou tradici a zkušenost mají na našem území Katolická církev a Židovské obce. Samozřejmě, že od nich nestačí jen „opisovat“, ale v druhém kroku se musí český stát a Ústava „doladit“ tak, aby Čechům „pasovaly na míru“.
Nejsa katolíkem, nechávám se inspirovat Židovskými obcemi. Z vlastní zkušenosti vím, že jakákoliv smysluplná hospodářská aktivita začíná v městě, obci či regionu a nikdy ne na ministerstvu. Vím, že každá opravdová politika je nutně lokální, a proto prosazuji posílení autonomie a nezávislosti českých měst, obcí a regionů. Přidanou hodnotu, kterou česká města, obce a regiony vytvářejí je potřeba uchovat pro jejich další rozvoj a ne vytvořený přebytek odvádět někam do centra, kde se peníze záhadně ztratí. Z tisícileté zkušenosti Židovských obcí vyplývá, že národní ekonomika je souhrnem fungujících lokálních ekonomik a ne naopak.
Souhrnně řečeno: jako svůj příspěvek ke kulatému stolu nabízím úplnou transformaci české společnosti založenou na autonomních městech, obcích a regionech a v podobě malého, úsporného a pružného státu, v němž zastupitelskou demokracii nahrazuji demokracií samosprávní.
Příště: Spojené obce českomoravské, postavené na tisícileté zkušenosti českých Židovských obcí