S laskavými čtenáři jsem se rozloučil před prezidentskými volbami. Rád bych nyní dokončil svoji vizi samosprávní demokracie inspirované zkušeností českých židovských obcí, publikováním jejích dvou závěrečných dílů.

Prezidentské volby mě inspirovali ke vzniku dvou nových vizí:

1. státního kapitalismu. Nový prezident chce, aby stát „sázel sady“, aby bylo později „co sklízet“. Jinými slovy může mířit ke státnímu kapitalismu tak, jak jej známe z rychle se rozvíjejících zemí typu Číny, Turecka, Indonésie, Brazílie a dalších. Státní (národní) kapitalismus by měl potažmo zvýšit i českou nezávislost na Německu;

2. komunistické samosprávy. Svoji vizi komunismu opírám o přesvědčení, že většina lidí potřebuje k životu kladné sebehodnocení. Každý den se na sebe musíme dívat do zrcadla a jistě není nic příjemného, když se v něm odráží tvář gaunera, který s komunitou, v níž žije, zase jednou „pěkně vyčůral“. Tu s Casami, tu s Pandury, předraženou dálnicí či jinou státní zakázkou, nebo odkloněním evropských peněz do své kapsy. Babičky nás učily, že „s poctivostí nejdál dojdeš“. Jsem hluboce přesvědčen o tom, že společnost založená na poctivosti, včetně podnikání dojde dál, než společnost založená na zisku za každou cenu, včetně okrádání spoluobčanů. Jen pro ilustraci: posledním takovým „tunelem“ na občany se stala fotovoltaika, která daňové poplatníky bude stát bilion korun. Nevím, jak laskavému čtenáři, ale mě se čím dál tím hůře žije ve společnosti, kdy na straně jedné beztrestně procházejí nejrůznější „tunely“ a na straně druhé staré babičky odcházejí z lékáren s pláčem, že nemají na doplatek za léky. Pravdou je, že kapitalismus uspěl v produkci neuvěřitelného bohatství. Pravdou ale také je, že naprosto selhal v jeho distribuci. Těžko lze dlouhodobě hájit systém, v němž si 5% nejbohatších přisvojuje 90% světového bohatství. Komunismus nevznikne proto, že bychom si to já, nebo Marx přáli, ale aby tento rozpor vyřešil. Rád bych laskavému čtenáři představil svoji vizi kultivované formy komunismu, která není postavena na diktatuře proletariátu, ale na pojetí komunismu jako samosprávy. Její Ústavu lze shrnout do jedné věty: „Jednotlivec vytváří podmínky pro důstojný život komunity a komunita vytváří podmínky pro důstojný život každého svého člena“.

Náčrt komunistické samosprávy rozčleňuji do čtyř dílů:

1. v jakém stádiu rozpadu je kapitalismus v Čechách? V tomto díle si také ukážeme, proč se dnes iniciativu typu „Stop vládě“ míjí účinkem,
2. kde udělali českoslovenští komunisté chybu?
3. hodnoty a nová komunistická ústava;
4. komunismus neznamená ráj na zemi.

Pokračování: ekonomika Spojených obcí českomoravských, aneb jak ekonomicky donutit Čechy, aby si za své zastupitele (a vůdce) nevybírali hlupáky.