Vize: IV. ekonomika Spojených obcí českomoravských
(k zamyšlení: jak motivovat Čechy, aby nevolili hlupáky?)
Mluvím-li o lokální ekonomice, která by měla být základem ekonomiky Spojených obcí českomoravských, pak mnohým čtenářům vytane na mysl buď představa chudého rolníka, orajícího s dvěma kravkami své malé políčko, nebo – ve spojení se slovem samospráva - pokus o renesanci budování sociálně spravedlivějších obcí tak, jak je známe z teorie a praxe utopického socialismu, případně z izraelských kibuců. Aby nedošlo k nedorozumění, pojem lokální ekonomika si vysvětleme na konkrétním příkladě: většina domácností je dnes při výrobě elektrické energie odkázána na giganty typu ČEZ. Začnou-li si obyvatelé měst a obcí vyrábět elektrickou energii sami, např. tím, že umístí solární panely na své bytové či rodinné domy, stanou se na ČEZ nezávislými a stát (v tomto případě polostátní firma) nad námi ztrácí kontrolu a moc. Nemůže nás vydírat ani zvyšováním cen, ani výhružkou, že v případě sporu na nás pošle „komando“, které nás prostě od energie odpojí. Pod pojmem lokální ekonomika rozumím tu, jež je zaprvé, autonomní (co nejméně závislá na rozhodování a přerozdělování zdrojů z centra) a za druhé, přímo řízena obcemi, městy a regiony resp. občany samými. Rozsahem může jít jak o jednou malou vesničkou, tak i o velký nadnárodní region.
Mým cílem není radit městům, obcím a regionům jak a kde dosáhnout autonomie, resp. jak mají hospodařit, ale vytvořit jim k tomu co nejlepší podmínky. Nepochybně mezi ně patří:
1. hmotnou zainteresovaností zajistit, aby si lidé nevybrali za své zastupitele hlupáky, nebo své hlasy neprodávali „za pivo a guláš“ místní kmotrům. Základní podmínkou fungující samosprávy a potažmo i lokální ekonomiky je, aby se do jejího čela dostali ti nejschopnější. Jinými slovy, abychom si své zastupitele vybírali stejně odpovědně jako svého rodinného lékaře. Navrhuji postupovat podle osvědčeného receptu „cukru a biče“:
• cukr: dividendy z veřejně vlastněných společností (státních, městských či obecních) vyplácet přímo obyvatelům dané lokality, coby jejich spoluvlastníkům (akcionářům). Pokud by obyvatelstvu dividendy (podíly na zisku) přestaly na účet docházet, jistě by se začalo velmi brzy reptat a požadovalo nápravu. Neschopné, nebo všehoschopné zastupitele by občané zcela jistě odvolali, což je právě ta zpětná vazba, kterou tímto opatřením sleduji. V následující volbě by se pak jistě lépe rozmysleli, koho zvolit. Dividendy by, za druhé, měly zaručit, že nikdo nemusí skončit na ulici „bez koruny“ (pokud je „nepropije a neprojásá“, ale to už je jiná písnička);
• bič:
a/ negativní daň. Obyvatelé dané lokality se samozřejmě nemohou podílet jen na zisku z veřejných společností, ale i na jejich ztrátě. V následujícím fiskálním roce by na obyvatelstvo, ze zákona, musela být uvalena daň, jež by jejich ztrátu pokryla. To samé platí i pro případ předlužení obcí. Jsem hluboce přesvědčen o tom, že tato negativní daň je daleko účinnější než jakákoliv změna volebního zákona, nebo zavedení fiskální ústavy. Na úhradě případné ztráty se nemohou podílet jen sami občané, ale i ti co ji zavinili. Nastavena proto musí být i individuální odpovědnost řídících pracovníků za jimi způsobenou škodu;
b/ bankrot obcí. Nebudou-li občané využívat možností ekonomická demokracie, tzn. dohlížet a kontrolovat hospodaření obce, musí okamžitě přijít trest v podobě bankrotu obce. Bankrot sníží cenu soukromého majetku jejího obyvatelstva, což by mělo být dostatečným motivem k tomu, aby se obce svých případných „kmotrů“ co nejrychleji zbavily. Nepodaří-li se jim to, prostě zaniknou;
2. vytvořit majetkovou základnu, s níž budou města a obce hospodařit. Znamená to:
• zrušit kraje a veškerý jejich majetek převést na města a obce.
• převést na obce, kromě infrastruktury a páteřních podniků i veškerý státní majetek,
3. umožnit městům a obcí vytvářet vlastní finanční zdroje. Města a obce musí mít právo emitovat svoji vlastní lokální měnu tak, aby jejím prostřednictvím mohly podpořit rozvoj lokální ekonomiky a zaměstnanost;
4. obce a města vybavit pravomocí stanovit si samy výši daní a účel, na nějž je budou chtít vynaložit. Obce musí mít dále právo zrušit sídlo firmám, které v dané lokalitě podnikají, ale neplatí v ní daně. Obce a města musejí mít i právo zakládat vlastní podnikatelské subjekty, které by nahradily ty, jež díky neplacení v dané lokalitě odejdou, a to včetně bank.
5. umožnit městům a obcím propojovat se do regionů, a to jak uvnitř, tak i vně ČR. Obstát v současné tvrdé mezinárodní konkurenci může mnohem lépe národní či nadnárodní region, než malá vesnička.
Souhrnně řečeno: vybavíme-li města a obce majetkem, dostatečnými pravomocemi a nastavíme-li účinné kontrolní mechanismy ze strany obyvatelstva, mohou samy začít rozvíjet lokální ekonomiku. Na tom, zda budou či nebudou dobře hospodařit, bude přímo záviset jejich existence.
Pokračování: rozloučení s laskavými čtenáři
Mluvím-li o lokální ekonomice, která by měla být základem ekonomiky Spojených obcí českomoravských, pak mnohým čtenářům vytane na mysl buď představa chudého rolníka, orajícího s dvěma kravkami své malé políčko, nebo – ve spojení se slovem samospráva - pokus o renesanci budování sociálně spravedlivějších obcí tak, jak je známe z teorie a praxe utopického socialismu, případně z izraelských kibuců. Aby nedošlo k nedorozumění, pojem lokální ekonomika si vysvětleme na konkrétním příkladě: většina domácností je dnes při výrobě elektrické energie odkázána na giganty typu ČEZ. Začnou-li si obyvatelé měst a obcí vyrábět elektrickou energii sami, např. tím, že umístí solární panely na své bytové či rodinné domy, stanou se na ČEZ nezávislými a stát (v tomto případě polostátní firma) nad námi ztrácí kontrolu a moc. Nemůže nás vydírat ani zvyšováním cen, ani výhružkou, že v případě sporu na nás pošle „komando“, které nás prostě od energie odpojí. Pod pojmem lokální ekonomika rozumím tu, jež je zaprvé, autonomní (co nejméně závislá na rozhodování a přerozdělování zdrojů z centra) a za druhé, přímo řízena obcemi, městy a regiony resp. občany samými. Rozsahem může jít jak o jednou malou vesničkou, tak i o velký nadnárodní region.
Mým cílem není radit městům, obcím a regionům jak a kde dosáhnout autonomie, resp. jak mají hospodařit, ale vytvořit jim k tomu co nejlepší podmínky. Nepochybně mezi ně patří:
1. hmotnou zainteresovaností zajistit, aby si lidé nevybrali za své zastupitele hlupáky, nebo své hlasy neprodávali „za pivo a guláš“ místní kmotrům. Základní podmínkou fungující samosprávy a potažmo i lokální ekonomiky je, aby se do jejího čela dostali ti nejschopnější. Jinými slovy, abychom si své zastupitele vybírali stejně odpovědně jako svého rodinného lékaře. Navrhuji postupovat podle osvědčeného receptu „cukru a biče“:
• cukr: dividendy z veřejně vlastněných společností (státních, městských či obecních) vyplácet přímo obyvatelům dané lokality, coby jejich spoluvlastníkům (akcionářům). Pokud by obyvatelstvu dividendy (podíly na zisku) přestaly na účet docházet, jistě by se začalo velmi brzy reptat a požadovalo nápravu. Neschopné, nebo všehoschopné zastupitele by občané zcela jistě odvolali, což je právě ta zpětná vazba, kterou tímto opatřením sleduji. V následující volbě by se pak jistě lépe rozmysleli, koho zvolit. Dividendy by, za druhé, měly zaručit, že nikdo nemusí skončit na ulici „bez koruny“ (pokud je „nepropije a neprojásá“, ale to už je jiná písnička);
• bič:
a/ negativní daň. Obyvatelé dané lokality se samozřejmě nemohou podílet jen na zisku z veřejných společností, ale i na jejich ztrátě. V následujícím fiskálním roce by na obyvatelstvo, ze zákona, musela být uvalena daň, jež by jejich ztrátu pokryla. To samé platí i pro případ předlužení obcí. Jsem hluboce přesvědčen o tom, že tato negativní daň je daleko účinnější než jakákoliv změna volebního zákona, nebo zavedení fiskální ústavy. Na úhradě případné ztráty se nemohou podílet jen sami občané, ale i ti co ji zavinili. Nastavena proto musí být i individuální odpovědnost řídících pracovníků za jimi způsobenou škodu;
b/ bankrot obcí. Nebudou-li občané využívat možností ekonomická demokracie, tzn. dohlížet a kontrolovat hospodaření obce, musí okamžitě přijít trest v podobě bankrotu obce. Bankrot sníží cenu soukromého majetku jejího obyvatelstva, což by mělo být dostatečným motivem k tomu, aby se obce svých případných „kmotrů“ co nejrychleji zbavily. Nepodaří-li se jim to, prostě zaniknou;
2. vytvořit majetkovou základnu, s níž budou města a obce hospodařit. Znamená to:
• zrušit kraje a veškerý jejich majetek převést na města a obce.
• převést na obce, kromě infrastruktury a páteřních podniků i veškerý státní majetek,
3. umožnit městům a obcí vytvářet vlastní finanční zdroje. Města a obce musí mít právo emitovat svoji vlastní lokální měnu tak, aby jejím prostřednictvím mohly podpořit rozvoj lokální ekonomiky a zaměstnanost;
4. obce a města vybavit pravomocí stanovit si samy výši daní a účel, na nějž je budou chtít vynaložit. Obce musí mít dále právo zrušit sídlo firmám, které v dané lokalitě podnikají, ale neplatí v ní daně. Obce a města musejí mít i právo zakládat vlastní podnikatelské subjekty, které by nahradily ty, jež díky neplacení v dané lokalitě odejdou, a to včetně bank.
5. umožnit městům a obcím propojovat se do regionů, a to jak uvnitř, tak i vně ČR. Obstát v současné tvrdé mezinárodní konkurenci může mnohem lépe národní či nadnárodní region, než malá vesnička.
Souhrnně řečeno: vybavíme-li města a obce majetkem, dostatečnými pravomocemi a nastavíme-li účinné kontrolní mechanismy ze strany obyvatelstva, mohou samy začít rozvíjet lokální ekonomiku. Na tom, zda budou či nebudou dobře hospodařit, bude přímo záviset jejich existence.
Pokračování: rozloučení s laskavými čtenáři