II. Ztráta cti a důstojnosti současných českých politiků
Reakce na připomínky čtenářů
Mnoho laskavých čtenářů mi položilo otázku, jak souvisí Mnichov s „Lex Babiš“. Nejdříve si musíme po pravdě říci, jak to s Mnichovskou zradou skutečně bylo. Abych neustále nebyl popotahován, že útočím na čest a hrdost českého národa, použiji k objasnění pravdy o Mnichovu příspěvek Přemysla Janýra.
Cituji: „Ferdinand Peroutka v úvodníku "Kdyby byla vypukla válka..." ze 4. ledna 1939 popisuje šok a paralyzaci české společnosti, ochromené Mnichovskou zradou. Klíčovým momentem ještě není Mnichovská zrada, ale zrada 19. září, kdy se od nás Francie a Anglie neočekávaně odvrátily a ČSR ultimativně vyzvaly k odstoupení německých území. Mobilizační epizoda, ukončená mnichovským pokusem zabránit na poslední chvíli válce, je již jen hořkým důsledkem. Ferdinand Peroutka ovšem v lednu 1939 nemohl vědět, že předtím, v sobotu 16. září, vyslal prezident Edvard Beneš do Francie ministra Jaromíra Nečase se svým vlastním návrhem na odstoupení Němci obývaných území. Nikdy nepřipustit, aby se mohlo říci, že plán pochází od Čechoslováků, zněly instrukce, musí býti krajně tajně držen, nesmí býti nic publikováno. Neříci, že to pochází ode mne, tyto papíry zničit. Nestalo se. Když později tvrdil, že Nečas jednal bez jeho vědomí, vlastnoručně psané instrukce ho usvědčily ze lži. Podle francouzského vyslance v Praze Victora de Lacroix (předseda vlády) Daladier prohlásil, že to byla (tato) zpráva, která ho přesvědčila, že má anglické návrhy (na odstoupení území) přijmout. Rovněž francouzské vládě k jednomyslnému souhlasu pomohly především poukazy, že Beneš sám navrhoval vzdát se části pohraničí. Bylo by asi lepší, kdybych návrh Prahy v předvečer mého odjezdu do Londýna neobdržel, vzpomínal po válce znechuceně Édouard Daladier“.
A jak ztráta cti a důstojnosti politiků souvisí s „Lex Babiš“? Nedůstojnou a nečestnou byla (sama o sobě) podmínka Miloše Zemana, aby Parlament schválil v prvním čtení „Zákon o státních úřednicích“, která Babišův problém věcně neřeší a stejně nedůstojné bylo, že Parlament tuto podmínku přijal a naplnil. Projevuje-li neúctu k platným zákonům Prezident i Parlament je to zlé a poškodilo to i pověst Andreje Babiše samého. Na závěr malá poznámka k jeho příznivcům a zastáncům: nic proti němu osobně nemám a naopak souhlasím s tím, že má dostat šanci, aby ukázal, že své sliby umí naplnit.
Mnoho laskavých čtenářů mi položilo otázku, jak souvisí Mnichov s „Lex Babiš“. Nejdříve si musíme po pravdě říci, jak to s Mnichovskou zradou skutečně bylo. Abych neustále nebyl popotahován, že útočím na čest a hrdost českého národa, použiji k objasnění pravdy o Mnichovu příspěvek Přemysla Janýra.
Cituji: „Ferdinand Peroutka v úvodníku "Kdyby byla vypukla válka..." ze 4. ledna 1939 popisuje šok a paralyzaci české společnosti, ochromené Mnichovskou zradou. Klíčovým momentem ještě není Mnichovská zrada, ale zrada 19. září, kdy se od nás Francie a Anglie neočekávaně odvrátily a ČSR ultimativně vyzvaly k odstoupení německých území. Mobilizační epizoda, ukončená mnichovským pokusem zabránit na poslední chvíli válce, je již jen hořkým důsledkem. Ferdinand Peroutka ovšem v lednu 1939 nemohl vědět, že předtím, v sobotu 16. září, vyslal prezident Edvard Beneš do Francie ministra Jaromíra Nečase se svým vlastním návrhem na odstoupení Němci obývaných území. Nikdy nepřipustit, aby se mohlo říci, že plán pochází od Čechoslováků, zněly instrukce, musí býti krajně tajně držen, nesmí býti nic publikováno. Neříci, že to pochází ode mne, tyto papíry zničit. Nestalo se. Když později tvrdil, že Nečas jednal bez jeho vědomí, vlastnoručně psané instrukce ho usvědčily ze lži. Podle francouzského vyslance v Praze Victora de Lacroix (předseda vlády) Daladier prohlásil, že to byla (tato) zpráva, která ho přesvědčila, že má anglické návrhy (na odstoupení území) přijmout. Rovněž francouzské vládě k jednomyslnému souhlasu pomohly především poukazy, že Beneš sám navrhoval vzdát se části pohraničí. Bylo by asi lepší, kdybych návrh Prahy v předvečer mého odjezdu do Londýna neobdržel, vzpomínal po válce znechuceně Édouard Daladier“.
A jak ztráta cti a důstojnosti politiků souvisí s „Lex Babiš“? Nedůstojnou a nečestnou byla (sama o sobě) podmínka Miloše Zemana, aby Parlament schválil v prvním čtení „Zákon o státních úřednicích“, která Babišův problém věcně neřeší a stejně nedůstojné bylo, že Parlament tuto podmínku přijal a naplnil. Projevuje-li neúctu k platným zákonům Prezident i Parlament je to zlé a poškodilo to i pověst Andreje Babiše samého. Na závěr malá poznámka k jeho příznivcům a zastáncům: nic proti němu osobně nemám a naopak souhlasím s tím, že má dostat šanci, aby ukázal, že své sliby umí naplnit.