Začíná „Play off“ studené války
Studená válka skončila rozpadem Sovětského svazu, resp. jeho naprostou porážkou. Rusko se s ní nikdy nesmířilo a na Ukrajině vyzvalo USA k novému finále jejího „Play off“.
Američané i Evropané jsou viditelně zaskočení rozhodnou akcí Ruska na Krymu, jíž dalo jasně na vědomí, že už nebude hrát podle amerických not, ale začne tvrdě (i se zbraní v ruce) hájit své národní zájmy. Pro Vladimíra Putina byl Krym jen testem, co si může vůči Západu dovolit. Jeho druhým krokem bude snaha rozdělit Ukrajinu, čímž nová vláda ztratí její ekonomicky nejdůležitější část, kde leží uhelné doly a ocelárny (mimochodem téměř úplně závislé na ruských objednávkách). Většina obyvatel v ekonomicky silném regionu mluví rusky a novou vládu v Kyjevě odmítá. Budou-li ohroženy relativně vysoké mzdy a sociální výhody horníků a ocelářů, vytvoří si vlastní mocenské a vojenské struktury a budou sabotovat prezidentské volby plánované na 25. květen.
Pokud jde o geopolitickou silovou hru o Ukrajinu, hlavním esem v rukávu Vladimíra Putina je právě Východ Ukrajiny. Snadno tam zapálí roznětku nepokojů, a to i bez přímé vojenské intervence. Naopak na krku EU zůstane bankrotující Západní Ukrajina s tím, že jí Američané (Chevron) před nosem vyfouknou nejcennější ukrajinskou společnost „Něftogas“. Otevřenou otázkou zůstává, jak toho Vladimír Putin hodlá dosáhnout, zda otevřeně, přímým připojením Východní Ukrajiny k Rusku, nebo zvolí - po dohodě s USA - cestu změny ukrajinské ústavy směrem k její neutralitě a federalizaci, což je pravděpodobnější. Ukrajina se tak stane „protektorátem“ Ruska a USA. Rusko bude ovládat její východní a Američané její západní část a ani jedna z velmocí neztratí tvář.
Na závěr dvě nejzajímavější otázky:
1. jak bude „Play off“ mezi Ruskem a Západem pokračovat?
2. lze očekávat proces sebeurčení národů (po vzoru Krymu) i v dalších evropských státech?
Ad 1/ Tomuto tématu věnuji samostatný příspěvek, takže na tomto místě jen stručně. Vladimír Putin ve svém projevu, před podpisem dohody o připojení Krymu, poděkoval národům Číny a Indie za podporu a Německo poprosil o pochopení. Čína a Indie znamenají zdroje surovin, peněz, lidí a technologií a dohromady tvoří třímiliardový trh pro ruské zboží. A to už za poděkování a spojenectví rozhodně stojí! Rusko začne přesouvat těžiště své obchodní aktivity z Evropy a USA do Asie a zároveň poskytne moderní zbraňové systémy čínské armádě. Ve finále „Play off“ se tak nakonec utkají dvě velmoci: stará (USA a Evropa) s nově se obrozujícími (Čínou a Ruskem). V nejhorší pozici budou Američané, protože Evropa se bez jejich pomoci ruskému medvědu neubrání a v zádech bude mít Čínu, čímž se USA dostanou kleští dvou mocností. A to ještě nepočítám muslimské státy, jež USA upřímně nenávidí. Zvládnou Američané bojovat na třech frontách? A co stará Evropa, jež je lodí s téměř 30 kapitány na palubě!? Dokáže se alespoň symbolicky bránit?
Ad 2/ Čeká Evropu, po krymském vzoru, další etnické zemětřesení? Cituji z komentáře v Literárkách: „na sebeurčení Krymu může navázat Skotsko a Katalánsko vyhlášením samostatnosti. Belgie se může rozdělit na Vlámsko a Valonsko, které by se zřejmě připojili k Nizozemí, resp. Francii. Aktuální je i sjednocení Irska, připojením jeho britské části k Irské republice. Samostatnost mohou vyhlásit i Wales, Baskicko a Faerské ostrovy. Galície bude chtít odejít od zemí španělské koruny a přičlenit se tam, kam jazykově patří, tedy do Portugalska. Totéž platí i pro historicky italskou Korsiku.
České republice se může vrátit východní Těšínsko, které bylo až do 1920 historickou součástí Českých zemí a Kladsko, které bylo jejich součástí do roku 1763 (čímž by byly zrušeny trapný Broumovský a Osoblažský výběžek). Lužičtí Srbové by se v referendu, po letech germanizace, mohli rozhodnout, zda chtějí patřit k slovanské České republice nebo Polsku.
Vojvodina, Burgenland, Žitný ostrov a Sedmihradsko by v rámci Srbska, Rakouska, Slovenska a Rumunska mohly požadovat rozsáhlou autonomii s možností společné správy a původní metropolí.
Ruské, Východní Prusko (Kaliningradská oblast) by (vzhledem k tomu, že původní asimilované pruské etnikum vymřelo už v 18. století) mohlo požádat o připojení k Německu, stejně tak, jako francouzské německy mluvící Alsasko.
Z norské, švédské a finské provincie Laponsko a ruského laponského poloostrova Kola by vznikla samostatná Laponská republika a ruská Karelská autonomní republika by se na základě historického práva připojila k Finsku.
Kalmycká autonomní republika, jako jediný evropský stát, jehož státním náboženstvím je buddhismus, by se osamostatnila pod přímou správou UNESCO“.
Souhrnně řečeno, mapa Evropy by se mohla úplně překreslit. Jsme na to připraveni? A jaká budoucnost čeká překreslenou Evropu?
A co říci na závěr? Krym zřejmě změní geopolitickou mapu světa. Jen ještě nedokážu odhadnout, zda k lepšímu či horšímu.
Američané i Evropané jsou viditelně zaskočení rozhodnou akcí Ruska na Krymu, jíž dalo jasně na vědomí, že už nebude hrát podle amerických not, ale začne tvrdě (i se zbraní v ruce) hájit své národní zájmy. Pro Vladimíra Putina byl Krym jen testem, co si může vůči Západu dovolit. Jeho druhým krokem bude snaha rozdělit Ukrajinu, čímž nová vláda ztratí její ekonomicky nejdůležitější část, kde leží uhelné doly a ocelárny (mimochodem téměř úplně závislé na ruských objednávkách). Většina obyvatel v ekonomicky silném regionu mluví rusky a novou vládu v Kyjevě odmítá. Budou-li ohroženy relativně vysoké mzdy a sociální výhody horníků a ocelářů, vytvoří si vlastní mocenské a vojenské struktury a budou sabotovat prezidentské volby plánované na 25. květen.
Pokud jde o geopolitickou silovou hru o Ukrajinu, hlavním esem v rukávu Vladimíra Putina je právě Východ Ukrajiny. Snadno tam zapálí roznětku nepokojů, a to i bez přímé vojenské intervence. Naopak na krku EU zůstane bankrotující Západní Ukrajina s tím, že jí Američané (Chevron) před nosem vyfouknou nejcennější ukrajinskou společnost „Něftogas“. Otevřenou otázkou zůstává, jak toho Vladimír Putin hodlá dosáhnout, zda otevřeně, přímým připojením Východní Ukrajiny k Rusku, nebo zvolí - po dohodě s USA - cestu změny ukrajinské ústavy směrem k její neutralitě a federalizaci, což je pravděpodobnější. Ukrajina se tak stane „protektorátem“ Ruska a USA. Rusko bude ovládat její východní a Američané její západní část a ani jedna z velmocí neztratí tvář.
Na závěr dvě nejzajímavější otázky:
1. jak bude „Play off“ mezi Ruskem a Západem pokračovat?
2. lze očekávat proces sebeurčení národů (po vzoru Krymu) i v dalších evropských státech?
Ad 1/ Tomuto tématu věnuji samostatný příspěvek, takže na tomto místě jen stručně. Vladimír Putin ve svém projevu, před podpisem dohody o připojení Krymu, poděkoval národům Číny a Indie za podporu a Německo poprosil o pochopení. Čína a Indie znamenají zdroje surovin, peněz, lidí a technologií a dohromady tvoří třímiliardový trh pro ruské zboží. A to už za poděkování a spojenectví rozhodně stojí! Rusko začne přesouvat těžiště své obchodní aktivity z Evropy a USA do Asie a zároveň poskytne moderní zbraňové systémy čínské armádě. Ve finále „Play off“ se tak nakonec utkají dvě velmoci: stará (USA a Evropa) s nově se obrozujícími (Čínou a Ruskem). V nejhorší pozici budou Američané, protože Evropa se bez jejich pomoci ruskému medvědu neubrání a v zádech bude mít Čínu, čímž se USA dostanou kleští dvou mocností. A to ještě nepočítám muslimské státy, jež USA upřímně nenávidí. Zvládnou Američané bojovat na třech frontách? A co stará Evropa, jež je lodí s téměř 30 kapitány na palubě!? Dokáže se alespoň symbolicky bránit?
Ad 2/ Čeká Evropu, po krymském vzoru, další etnické zemětřesení? Cituji z komentáře v Literárkách: „na sebeurčení Krymu může navázat Skotsko a Katalánsko vyhlášením samostatnosti. Belgie se může rozdělit na Vlámsko a Valonsko, které by se zřejmě připojili k Nizozemí, resp. Francii. Aktuální je i sjednocení Irska, připojením jeho britské části k Irské republice. Samostatnost mohou vyhlásit i Wales, Baskicko a Faerské ostrovy. Galície bude chtít odejít od zemí španělské koruny a přičlenit se tam, kam jazykově patří, tedy do Portugalska. Totéž platí i pro historicky italskou Korsiku.
České republice se může vrátit východní Těšínsko, které bylo až do 1920 historickou součástí Českých zemí a Kladsko, které bylo jejich součástí do roku 1763 (čímž by byly zrušeny trapný Broumovský a Osoblažský výběžek). Lužičtí Srbové by se v referendu, po letech germanizace, mohli rozhodnout, zda chtějí patřit k slovanské České republice nebo Polsku.
Vojvodina, Burgenland, Žitný ostrov a Sedmihradsko by v rámci Srbska, Rakouska, Slovenska a Rumunska mohly požadovat rozsáhlou autonomii s možností společné správy a původní metropolí.
Ruské, Východní Prusko (Kaliningradská oblast) by (vzhledem k tomu, že původní asimilované pruské etnikum vymřelo už v 18. století) mohlo požádat o připojení k Německu, stejně tak, jako francouzské německy mluvící Alsasko.
Z norské, švédské a finské provincie Laponsko a ruského laponského poloostrova Kola by vznikla samostatná Laponská republika a ruská Karelská autonomní republika by se na základě historického práva připojila k Finsku.
Kalmycká autonomní republika, jako jediný evropský stát, jehož státním náboženstvím je buddhismus, by se osamostatnila pod přímou správou UNESCO“.
Souhrnně řečeno, mapa Evropy by se mohla úplně překreslit. Jsme na to připraveni? A jaká budoucnost čeká překreslenou Evropu?
A co říci na závěr? Krym zřejmě změní geopolitickou mapu světa. Jen ještě nedokážu odhadnout, zda k lepšímu či horšímu.