V Čechách se traduje historka, že Nikita Chruščov věnoval Ukrajině Krym údajně ve stavu „méně střízlivém“. Skutečným důvodem bylo, že se tak vyhnul plnění ruského slibu vytvořit židům na Krymu vlastní stát.

V roce 1923 Moskvu navštívil předseda americké židovské organizace Joint Rozin¹. Její zástupci nabídli tehdejší moskevské vládě okamžitou mnohamilionovou půjčku za to, že pro židy zřídí autonomní stát v oblasti severního Krymu a části černomořského pobřeží s tím, že stane-li se tak do roku 1945, bude tato půjčka Rusku prominuta. Lev Trockij, Nikolaj Bucharin a Grigorij Zinověv návrh podpořili a pověřili tehdejšího ministra zahraničí Georgije Čičerina, aby jejich souhlas tlumočil americkým finančníkům na setkání v Berlíně. Ani Stalin nebyl proti, ale vzhledem ke složité národnostní situaci na Krymu požádal, aby se s realizací nespěchalo. V roce 1944 učinil vůči Rozinu první vstřícné gesto, kdy z Krymu začal vysídlovat Tatary, pod záminkou kolaborace s Němci. Vzhledem k tomu, že se jednalo o citlivý problém, požádal o odklad prominutí půjčky až na rok 1954, kdy měl být proces jejich vystěhování dokončen. Po smrti Stalina v roce 1953, připadl vyřešit tento problém na Nikitu Chruščova. Jeho poradci mu navrhli, aby Krym předal Ukrajině, protože dohoda o vytvoření židovské autonomní republiky byla uzavřena s Ruskou federací a ne s Ukrajinou.

Po zkušenosti s Krymem se ukazuje, že těch států musíme „koupit“ několik a vytvořit z nich silnou Evropskou židovskou unii s vlastním přístupem k moři, tedy včetně Slovinska. Bylo by hezké, kdyby jejím hlavním městem byla Praha nebo Vídeň.

¹ Organizace vznikla v roce 1914, aby pomohla Židům z východní Evropy najít místo, kde by se usídlili po té, co řada amerických států výrazně omezila přistěhovalectví.