Plán Merkel – Holland na „zamrazení“ ukrajinského konfliktu je dlouhodobě nereálný. Nic – kromě dočasného klidu zbraní – neřeší a klíčové problémy vzniku války (Krym) jen oddaluje.

Zamrazený konflikt by mohl být dokonce interpretován jako vítězství (sankcí) EU a jako slabost, či dokonce strach prezidenta Vladimíra Putina pokračovat v boji. Nemluvě o pocitech zrady a akcích ze zoufalství v Donbasu, Luhansku a jinde na východě Ukrajiny.

Jediný, kdo potřebuje čas, je Kyjev. Očekávám teď pád tria Porošenko - Jaceňuk - Turčynov a jejich nahrazení „pravými“ bojovníky za „svobodnou“ Ukrajinu. Poté, co dostanou ze Západu zbraně (ať už oficiálně či tajně přes Polsko a Pobaltí), začne teprve ta pravá válka. Ale to už bude Kyjev i Západ jinak připraven. Nejenže do války bude muset přímo zasáhnout Rusko, ale půjde o válku mnohem rozsáhlejší a ničivější, než dnes. Z Ukrajiny se stane druhá Sýrie či Irák.

„Zamrazení konfliktu“ neřeší základní problém, jímž je nové vymezení zón vlivu mezi Východem a Západem, což je to, oč tu běží. Minské dohody, pokud jsem dobře informován, neřeší ani anexi Krymu, ani (ne)vstup Ukrajiny do NATO, případně její neutralitu, jinými slovy řešení těchto klíčových problémů se pouze odkládá.