V Minsku u jednacího stolu chyběl jeden z hlavních hráčů na světové scéně, a to USA. Otázka zní: „Jak se postaví k „Minské dohodě?"

Každý ze signatářů „Minské dohody“ něco získal. Rusové se zbavili horkého bramboru jménem Ukrajina, Německo nemusí „platit válku“, Francie může konečně Rusku dodat lodě Mistral a Petro Porošenko utekl hrobníkovi z lopaty v podobě vojenské porážky. Jen USA nic nezískaly. Nechají si to líbit?

USA se celé minulé století pevně držely jednoho neměnného imperativu: „Nelze připustit, aby evropskému kontinentu dominoval nějaký (evropský) hegemon, protože sjednocená Evropa byla a je jedinou velmocí, která by (dnes) mohla bezprostředně ohrozit národní bezpečnost USA“. Rusové ovládající Ukrajinu vyvolali v USA panický strach, že jde jen o jejich další pokus získat hegemonii v Evropě.

Hlavním „obchodním artiklem“ v Minsku byl slib Vladimíra Putina, že přestane podporovat ukrajinské separatisty výměnou za to, že Angela Merkel zajistí (u Petro Porošenka) autonomii pro Luhansk a Donbas. Tento „obchod“ byl pro německou kancléřku přijatelný, a tak jej, resp.“ Minskou dohodu“ uzavřela.

Obchod přijatelný pro Evropany je pro Američany krajně nežádoucí. Autonomní ukrajinské provincie se - podle jejich soudu - nutně stanou základnou pro podvrácení zbytku země. Inu, ještě se máme na co těšit!