„Když jde o politiky a výzvědné služby, musí se právo pružně ohnout“. Tak nějak by mohla znít parafráze slavného výrok jednoho soudce, který by výstižně popsal dnešní situaci spojené s rozsudkem nad Janou Nagyovou – Nečasovou.

Kauza „Nagyová“ je ostudou jak českých politiků, kteří mají na výzvědné služby dohlížet a kontrolovat, tak výzvědných služeb samých (nemají se co zapojovat do milostných trojúhelníků, byť by se jednalo o samotného premiéra!). Oba - politici i tajné služby – tak mají eminentní zájem na tom, aby kauza „Nagyová“ byla zametena pod koberec s co nejmenšími škodami. Odtud možná plyne i onen osvobozující rozsudek pro všechny zúčastněné, navíc bez jakéhokoliv odůvodnění.

Na straně jedné lze předpokládat, že soudkyně mohla být vystavena velkému tlaku od obou zainteresovaných stran a je těžké jí vyčítat, že neměla odvahu Jana Husa. Na druhé straně nemůžeme vyloučit ani možnost, že vstřícný rozsudek byla její vlastní (osobní) iniciativa, aby se těm „nahoře“ zavděčila. Těžko říci, která z obou variant je horší…