18. června budou ministři financí EU naposledy jednat o řeckém požadavku odpuštění části jejich dluhu a podmínkách poskytnutí další finanční injekce Řecku.

Nechci předjímat, jak jednání dopadne, ale v podstatě jsou jen dvě možnosti:

1. obě strany ze svých požadavků sleví tak, aby ani jedna neztratila tvář a domluví se na nějakém kompromisním řešení,
2. řecké návrhy budou smeteny ze stolu a jednání opět zkrachuje.

Den poté má Alexis Tsipras jednat v Petrohradě s Vladimirem Putinem. Víme přitom, že Řecko už v únoru jednalo s Ruskem a Čínou o možnostech prodeje státních podílů v přístavu Pireus, vstupu do státní železniční dopravy či vybudování plynovodu přes území Řecka do jihovýchodní Evropy s tím, že by dostalo od společnosti Gazprom za tranzit plynu několik ročních nájmů dopředu a jako bonus levnější cenu plynu.

Vladimír Putin s Alexisem Tsiprasem se dále dohodli - bez ohledu na sankce uvalené ze strany EU na Rusko - na další spolupráci v oblasti zemědělských produktů a potravin tak, aby Řecko neztratilo ruský trh pro své zemědělské produkty.

Nepředpokládám, že by na jednání Putin – Tsipras v Petrohradě Rusko (a Čína) poskytly Řecku půjčku přímo, jsou-li spoluzakladatelé rozvojové „Banky BRICS“(zde). Spíše očekávám, že půjdou touto sofistikovanější cestou. Pokud by Řecku na tuto půjčku kývlo – a není vyloučené, že jim nic jiného ani nezbude – může to být i začátek budování „Pravoslavné říše“, k níž by se, dříve či později, mohla přidat ještě Makedonie a Srbsko.

Na závěr bych chtěl jen připomenout, že neexistují právní předpisy, na jejichž základě by šlo Řecko jednoduše „vykopnout“ ať už z eurozóny, nebo z EU. Může nastat i situace, kdy Řecko zůstane v EU a zároveň se připojí ke skupině BRICS.

A co říci na úplný závěr? Ať už dopadnou obě jednání tak či onak, čeká nás zajímavý týden, který může změnit geopolitickou situaci v Evropě.