Na souboj Německa a Řecka se lze dívat dvojím úhlem pohledu: buď převáží zájmy geopolitické nad ekonomickými a pak je dohoda možná, nebo naopak ekonomické zájmy věřitelů převáží nad geopolitickými a pak je dohoda vysoce nepravděpodobná. Nadřadí-li Německo ekonomické zájmy věřitelů nad geopolitické zájmy NATO, staneme se svědky nové etapy třídního boje mezi bohatými a chudými zeměmi EU!

Co se vlastně po těch měsících jednání změnilo? Situaci na jeho začátku lze popsat následujícími slovy:

1. i kdyby Řecko nakrásně zkrachovalo, není možné jej vyloučit z eurozóny (potažmo z EU), protože neexistuje žádný právní základ, který by to umožňoval,
2. i kdyby Řecko nakrásně zkrachovalo, není možné mu zakázat platit eurem, protože opět neexistuje žádný právní předpis, který by to umožňoval,
3. zadluženost Řecka je natolik vysoká, že bez „Božího zásahu“ není ve schopnostech Řecka dluh nikdy splatit.

Na výše uvedených problémech se po měsících jednání nezměnilo vůbec nic! A ve své podstatě se ani nic změnit nemohlo. Už při přijímání Řecka do eurozóny jak Helmut Kohl, tak i Francois Mitterrand od svých ekonomických poradců věděli, že na to Řecko „nemá“ - že je zkrátka a dobře - na členství v eurozóně ekonomicky příliš slabé. Nedostatky řecké ekonomiky převážily velmocenské geopolitické zájmy západní Evropy (a USA) v podobě posílení jižního křídla NATO.

Geopolitické zájmy nakonec mohou převážit nad ekonomickými i v současnosti. Klíčovou roli tu může sehrát obava USA, že by zbídačené a zoufalé Řecko mohlo pronajmout své přístavy ruskému vojenskému námořnictvu, které hledá pro své lodě přístavy s hlubokým ponorem, a zároveň obava z toho, že by Řecko mohlo „konvertovat“ ke skupině BRICS, kde by Čína „zamázla“ řecké dluhy „levou rukou“ a Řecko by bylo pro NATO zřejmě ztraceno. V tomto případě by dohoda obou stran byla nejen možná, ale i reálná, v podobě nějakého oboustranně přijatelného kompromisu.

Na straně druhé, Německo může k Řecku přistoupit i z druhého úhlu pohledu - v němž nad geopolitickými zájmy převáží zájmy ekonomické – zájmy věřitelů. Ze strany Německa by se jednalo o klasický „třídní boj“, který by měl ostatním levicovým stranám typu Podemos ukázat, zač je toho loket, pokud chudé státy začnou těm bohatým odporovat. A Německo chce, aby tento vzkaz zazněl co nejhlasitěji a nejsilněji! Němci mohou vsadit vše na vyvolání nových voleb v Řecku v očekávání, že v nich uspějí strany tradičně nakloněné EU, které bez reptání přijmou německé podmínky. Alexis Tsipras by je musel vypsat už jen proto, aby si od Řeků nechal schválit svůj tvrdě protiněmecký odpor. Nechme se překvapit, jak se Řekové nakonec rozhodnou.

I kdyby teď Řecko svůj boj nakrásně prohrálo, z eurozóny je prostě „vyloučit“ nelze, zakázat mu platit eurem taky ne (v nejhorším případě si mohou pro lokální trh vytisknout drachmy), takže Grexit se tak jako tak konat nebude a Řecko začne bankrotovat v rámci EU! Číňané a Rusové mohou Řecku (veřejně či neveřejně) pomoci a „zadními vrátky“ tak vstoupit do EU. Svatá prostoto! U Rusů a Číňanů budou samozřejmě hrát hlavní roli zájmy geopolitické.

A to ještě není pro Německo a EU špatných zpráv konec! Pokud Řekové vydrží, na podzim jim na pomoc přijde španělské Podemos, které ve volbách určitě uspěje, a následně i italská levice a už nebudou na Německo úplně sami! V každém případě nás čeká velice zajímavý rok a nikde není psáno, že Němci musí zvítězit a že jim Číňané spolu s Rusy nevypálí rybník…

A co říci na závěr? Nadřadí-li Němci ekonomické zájmy nad geopolitické, vsadil bych spíše na řecko – rusko – čínský triumvirát. Pro Rusy i Číňany by to znamenalo neskutečný úspěch, který si jistě nenechají utéct.