Jedná se jen o další – díky řecké krizi - odhalenou konstrukční vadu eurozóny a potažmo EU jako celku. Zároveň bych rád doplnil i příspěvek Jana Šterna.

Vedle toho, že chybí pojistka, která by eurozóně umožnila vyloučit země, které by nedodržovaly maastrichstská kritéria (zde), ukazuje se dnes na příkladě Řecka další konstrukční vada, a to v podobě neexistence konkursního práva aplikovatelného na státy a definování unijního orgánu, který by je vykonával.

Samozřejmě, že chybí i normy definující případy, „kdy už stát není s to splácet své dluhy“, tak i „hranice, za níž má ze zákona právo své závazky restrukturalizovat“. Spekulovat proč tento zákon a prováděcí předpisy k němu chybí na tomto místě nechci.

Katastrofální a neudržitelný je především současný stav, kdy země eurozóny jsou zároveň jak soudem, tak i inkasní agenturou, která vymáhá dluhy.