Jak dlužníci, tak i věřitelé vědí, že jen z příjmů státního rozpočtu Řecko svůj dluh nikdy nesplatí. Jediným skutečným zdrojem úhrady dluhu je prodej státního majetku (privatizace).

Strategickým cílem věřitelů je donutit dlužníka, aby začal prodávat svůj majetek a z jeho výnosu svůj dluh uhradil. Strategickým cílem dlužníka je za žádnou cenu nedopustit výprodej svého majetku a naopak docílit toho, aby věřitelé mu část dluhu odpustili a odložili splátky. Otevřenou otázkou zůstává, jakou taktiku k prosazení svých strategických cílů obě strany použijí.

Věřitelé mají k dispozici dvě základní taktické varianty:
1. „Stalingradskou“ – protivníka obklíčit a vyhladovět a tím jej přimět k poslušnosti,
2. „dělových člunů“ – stávající vládu „odstřelit“ a ve formě vojenského puče (jako tomu bylo v roce 1967) a nahradit ji „povolnější“, která věřitelům na prodej majetku kývne.

Rusko s Čínou v případě humanitární katastrofy zasáhnou!
Ad 1/ „Stalingradská taktika má své zastánce i české kotlině. Evropská centrální banka by podle nich neměla poskytnout řeckým bankám už „ani euro“. Připusťme, že Řekové tuto taktiku přijmou. Připomínám jen, že ostatní autoři přepokládají, že Řecko ustoupí, zavede vlastní měnu a vystoupí z eurozóny. Pokud by skutečně ustoupit chtělo, k čemu by pak sloužilo referendum? Jistě se mohu mýlit, ale já čtu výsledky referenda tak, že Řekové vzkázali své vládě - bojujte tvrdě a neustupujte!

V Řecku, odříznutém od hotovosti, by nejpozději v řádu dnů až týdnů vypukla ohromná humanitární krize. Řecká levice by využila „palestinskou taktiku“ a vysílala by do světa hrůzyplné a srdceryvné obrazové zpravodajství. Pro představu nabízím obrázek plačícího 77letého řeckého penzisty, který vystál frontu v několika bankách v naději, že vyzvedne penzi své ženy, ale všude ho odmítli. Když se to stalo počtvrté, padl na asfalt a rozplakal se. Obrázek, který dojal svět, najdete zde. I Izrael se přesvědčil, že proti takým snímkům není obrany.

Na podporu Řeků se už před referendem konala řada demonstrací, o nichž se v Čechách nepsalo. Nelze vyloučit, že humanitární katastrofa by vyvolala další vlnu solidárních stávek po celé Evropě. K nim by se přidala i eurofobní pravice se svými požadavky na odchod z EU a opuštěním eura. Za druhé, lze mít za jisté, že v případě humanitární katastrofy zasáhne Rusko s čínskými penězi v zádech. Rusko (i Čína) by se v případě humanitární katastrofy vyhnuly nařčení, že se „vměšuje do vnitřních záležitostí eurozóny“, protože by jen humanitárně pomáhali svým pravoslavným bratrům. Sblížením Řecka, Ruska a Číny by se téměř s jistotou začala přepisovat i politická mapa Evropy.

Levice by první bitvu prohrála
Ad 2/ Jsem jediný člověk v ČR, který tvrdí, že splácení dluhů je jen rouškou, za níž se skrývá třídní boj mezi levicí a pravicí. Třídní boj remízu nezná, zná jen vítěze a poražené, a proto se musí hrát velice tvrdě. Politika „dělových člunů“, spočívající v násilném odstranění vlády levice, je tou nejtvrdší a nejefektivnější taktikou, kterou má pravice k dispozici. Brusel by tak dal jasně najevo, že po silných slovech budou následovat i silné činy! Levice by tak svoji první bitvu prohrála.

Otevřenou otázkou zůstává, zda by puč pravice dokázala úspěšně zorganizovat. Pokud by jej klasicky „řecky zpackala“, mohlo by se Řecko ocitnout v občanské válce.

Levice vyhrává bitvu, nikoliv však válku
Nejhorší, co by pravice mohla udělat, je taktika ústupu „do předem připravených pozic“, jinými slovy další jednání spojená s ústupky levici. Pravice by tak přiznala svoji slabost a levice by vyhrála svoji první bitvu, nikoliv však celou válku.