Formuje se osa Moskva – Teherán – Ankara?
V Baku, za naprostého nezájmu českých médií, se uskutečnil summit prezidentů Ruska, Íránu a Ázerbájdžánu. Analytický portál Katehon.com uvedl, že nejvíce diskutovaným ekonomickým projektem byl plánovaný dopravní koridor Sever-Jih, určený pro přepravu zboží z Indie, Íránu a zemí Perského zálivu na území Ruska a dále do severní a západní Evropy (viz obrázek).

Neméně důležitý byl i politický rozměr setkání. Rusko a Írán zde předjednali vznik možné osy Moskva – Teherán – Ankara. Vizi, kterou pak ruský prezident vezl do Petrohradu na jednání s tureckým prezidentem.
Platí-li, že láska prochází žaludkem, turecký prezident potřeboval po převratu především nakrmit žaludky svého obyvatelstva, aby bylo spokojené a nebouřilo se. Nejjednodušší cestou, jak toho dosáhnout, bylo usmířit se s Ruskem. Turci budou moci znovu vyvážet své zboží do Ruska, jejich firmy tam znovu mohou obnovit podnikání a ruští turisté znovu zaplavit Antályi. Pro obě strany je výhodné obnovit projekt „Turecký proud“, čímž by se z Turecka stal jeden z nejvlivnějších světových obchodníků s ropou a zemním plynem. Napojit na Turecko se chce i Izrael, kde našli velká ložiska zemního plynu. Cíle, obnovit ekonomickou spolupráci, Turecko v Petrohradu zcela jistě dosáhlo.
Zda Erdogan akceptoval vznik nové osy Moskva – Teherán – Ankara ukáže až budoucnost. Jistě se mohu mýlit, ale příliš se mi nezdá jako pravdivé tvrzení, že mezi Moskvou a Ankarou tvoří nepřekonatelnou překážku Sýrie, resp. odstranění Bašara al – Asada od moci. Má-li si turecký prezident vybrat mezi celistvostí Sýrie, jak ji požaduje al – Asad, tedy včetně kurdských území a jejich samostatností, jak ji Kurdům slíbili Američané za pomoc v boji proti Daeši (Islámskému státu), jistě bude pragmaticky volit menší zlo. Osa Ankara – Moskva – Teherán by se mohla stát hegemonem Středního východu, a to je dost lákavá představa pro všechny zúčastněné strany. Jen pro zajímavost: včera tisková agentura Smart News vydala zprávu, že Turecko uzavřelo pohraniční přechod Cilvegozu – Bab al – Ahwa, jímž povstalci vozili z Turecka zbraně a potraviny. Je to náhoda, či předzvěst vzniku Putinem požadované osy?
A co změnila petrohradská schůzka ve vztahu Turecka k NATO? Turecký prezident je set sakra mazaný obchodník, a tak pro něj bude nejvýhodnější, když bude stát jednou nohou v NATO a druhou v Euroasijské unii. A může o něj začít přetahovaná ….
A co nového přinesla schůzka ve vztahu k Evropské unii? Nic! Erdoganův hlavní požadavek – bezvízový styk pro Turky stále trvá. Znamenalo by to pro něj druhé vítězství a tedy i významné posílení jeho prestiže doma. Petrohradskou schůzkou nám vzkazuje: „Rusové nám vyšli vstříc a co vy“? Stejně jako v případě NATO, má Turecko i proti EU, velký vyděračský potenciál. Sám jsem zvědav, zda mu nakonec EU nevyhoví.

Neméně důležitý byl i politický rozměr setkání. Rusko a Írán zde předjednali vznik možné osy Moskva – Teherán – Ankara. Vizi, kterou pak ruský prezident vezl do Petrohradu na jednání s tureckým prezidentem.
Platí-li, že láska prochází žaludkem, turecký prezident potřeboval po převratu především nakrmit žaludky svého obyvatelstva, aby bylo spokojené a nebouřilo se. Nejjednodušší cestou, jak toho dosáhnout, bylo usmířit se s Ruskem. Turci budou moci znovu vyvážet své zboží do Ruska, jejich firmy tam znovu mohou obnovit podnikání a ruští turisté znovu zaplavit Antályi. Pro obě strany je výhodné obnovit projekt „Turecký proud“, čímž by se z Turecka stal jeden z nejvlivnějších světových obchodníků s ropou a zemním plynem. Napojit na Turecko se chce i Izrael, kde našli velká ložiska zemního plynu. Cíle, obnovit ekonomickou spolupráci, Turecko v Petrohradu zcela jistě dosáhlo.
Zda Erdogan akceptoval vznik nové osy Moskva – Teherán – Ankara ukáže až budoucnost. Jistě se mohu mýlit, ale příliš se mi nezdá jako pravdivé tvrzení, že mezi Moskvou a Ankarou tvoří nepřekonatelnou překážku Sýrie, resp. odstranění Bašara al – Asada od moci. Má-li si turecký prezident vybrat mezi celistvostí Sýrie, jak ji požaduje al – Asad, tedy včetně kurdských území a jejich samostatností, jak ji Kurdům slíbili Američané za pomoc v boji proti Daeši (Islámskému státu), jistě bude pragmaticky volit menší zlo. Osa Ankara – Moskva – Teherán by se mohla stát hegemonem Středního východu, a to je dost lákavá představa pro všechny zúčastněné strany. Jen pro zajímavost: včera tisková agentura Smart News vydala zprávu, že Turecko uzavřelo pohraniční přechod Cilvegozu – Bab al – Ahwa, jímž povstalci vozili z Turecka zbraně a potraviny. Je to náhoda, či předzvěst vzniku Putinem požadované osy?
A co změnila petrohradská schůzka ve vztahu Turecka k NATO? Turecký prezident je set sakra mazaný obchodník, a tak pro něj bude nejvýhodnější, když bude stát jednou nohou v NATO a druhou v Euroasijské unii. A může o něj začít přetahovaná ….
A co nového přinesla schůzka ve vztahu k Evropské unii? Nic! Erdoganův hlavní požadavek – bezvízový styk pro Turky stále trvá. Znamenalo by to pro něj druhé vítězství a tedy i významné posílení jeho prestiže doma. Petrohradskou schůzkou nám vzkazuje: „Rusové nám vyšli vstříc a co vy“? Stejně jako v případě NATO, má Turecko i proti EU, velký vyděračský potenciál. Sám jsem zvědav, zda mu nakonec EU nevyhoví.