Reakce na připomínky čtenářů, respektive zejména čtenářek.


Dovolte mi reagovat na některé příspěvky čtenářů vztahující se k používání burkin a k zahalování žen obecně. Ani islámské náboženské autority se nemohou shodnout na tom, zda zahalování žen je či není součástí náboženských předpisů. Pro potřeby tohoto příspěvku stačí, když jej budeme řadit mezi islámské zvyky a tradice.



Poznámka na vrub těch diskutujících žen, které si myslí, že zahalováním je islámská žena „ponižována a utiskována“. „Dress code“ vdané ženy, jinými slovy co má vdaná žena po svatbě nosit, zda Hijab, Niquab či Burku je většinou určeno v „Manželské smlouvě“. Je podepisována jak ženichem, tak nevěstou, takže obě strany s tím musí souhlasit. Sečteno a podtrženo: oblékání vdané ženy v islámském světě závisí na dohodě obou smluvních stran. Dělat z toho div ne třídní boj mezi levicí a pravicí se mi zdá dost odvážné.

Má-li smysl proti něčemu rozhodně „třídně“ bojovat, pak je to proti principu mužského poručnictví. V rámci islámských zvyklosti má manželskou smlouvou každá žena určeného poručníka, jímž je manžel nebo jiný mužský příbuzný (otec, bratr a nezřídka i syn), bez jehož souhlasu žena nemůže cestovat, pracovat, vdát se, rozvést se ani si otevřít bankovní konto. Tady bych viděl jádro pudla ponížení islámské ženy. Ovšem nutno podotknout, že i s tím musí nevěsta souhlasit formou podpisu manželské smlouvy.

Nu a co se týče nošení burkin na francouzských plážích, jejich zákaz je jen velmi snadným a jednoduchým získáváním „bodů“ v předvolební kampani. Jak vidno z rozsudku francouzského správního soudu, obsahově jde jen o bouři v předvolební sklenici vody.