Má smysl v (německých) koloniích vůbec volit?
Odpověď na výše položenou otázku zní jednoznačně „ano“. Nechat občany kolonií volit je naprosto nutné, protože jako kolonizátoři nemůžete otevřeně říci domorodcům pravdu: „že vás jejich názor vůbec nezajímá“. Naopak je třeba vyzdvihnout význam místních voleb, kdy domorodci mohou svobodně vyjádřit svůj názor a zorganizovat je – pokud možno - jako taškařici, při níž se lokální obyvatelstvo dobře pobaví. Jeho sympatie si získáte i malými nenáročnými dárky typu, květiny, propisovačky či koblihy. K úspěchu pomůže, pokud pro volby získáte i místní celebrity.
K ovládání širokého spektra kolonií potřebujete ovládat pět základních nástrojů:
1. světové finance, včetně mezinárodních finančních institucí. Pověstný je v tomto smyslu výrok Nathana Mayera Rothschilda: “Nezajímá mě, která loutka je posazena na Anglický trůn, aby vládla říši, nad kterou slunce nikdy nezapadá. Muž, který kontroluje oběh peněz v Británii, kontroluje celé Britské impérium. A oběh peněz v Británii kontroluji já.“;
2. vlastnit nejdůležitější mezinárodní masmédia a sociální sítě, abyste mohli ovlivňovat celosvětové mínění ve svůj prospěch a v neprospěch svých nepřátel,
3. mít vytvořenou úspěšnou kybernetickou rozvědku a armádu, abyste svoji moc mohli podpořit silou,
4. ovládat umění nastolit v koloniích spřízněné (kolaborantské) vlády,
5. umět v koloniích vyvolat strach, aby vám platili i za svoji ochranu.
Ad 4/ Základní principy kontrolovaných lokálních voleb
Místnímu obyvatelstvu rozhodně nesmíte dovolit přímou demokracii, neboť by mohlo začít volit či hlasovat v referendu přímo proti našim zájmům (např. Francie či Nizozemí). Ideální pro kolonie je zastupitelská demokracie, přičemž je zcela lhostejné, zda ji zajistíte prostřednictvím místních rodinných (mocenské) klanů jako v Asii, nebo „soutěží“ politických stran, jako v Evropě. Jediným požadavkem na ně je, aby i v jejich vlastním zájmu bylo udržet status quo a byli k nám loajální. Nepřipustíte-li k volbám žádné strany či mocenské klany, které by vám, jako kolonizátorům, „chtěli zakroutit krkem“ je možné bez obav nechat na svobodné vůli místních voličů, kterou politickou stranu zvolí. Užitečné, pokud to jen trochu jde, je nechat do čela místní vlády zvolit alespoň trochu chytrého a dobře vychovaného místního kolaboranta, s nímž se Vám bude dobře komunikovat.
Ad 5/ „Kdyby Putin neexistoval, museli bychom si jej vymyslet“
K tomu, abychom od kolonií dostali dobrovolně všechny benefity nestačí předstírat, že si domorodé obyvatelstvo vládne samo. Vždy se najde někdo, kdo to bude zpochybňovat a začne tvrdit, že například Čechy jsou kolonie Německa a o všem podstatném se rozhoduje v Berlíně / Bruselu. Kolonii musíte být schopni ještě vytvořit nepřítele, který ji chce dobýt a zničit. Někde jako úhlavní nepřátele používáte Američany, jinde Putina, Izraelce, Turky či muslimské imigranty. S laskavými čtenáři se jistě shodneme na tom, že Vladimír Putin je pro Čechy strašák „jak víno“. Bůh mu dopřej dlouhý život! Připomínám, že tomu není tomu zas tak dávno, kdy největším nepřítelem Čechů byl „americký imperialista“. Zkrátka a dobře: „kolonie je třeba strašit, strašit a ještě jednou strašit!“
A co říci na závěr? Český prezident a místní politické strany voliče nabádají „ať rozhodně nezůstávají doma a přijdou k volbám!“ Dodat lze k tomu mohu jediné: „za Váš hlas co nejpokorněji a nejuctivěji, děkujeme“.
K ovládání širokého spektra kolonií potřebujete ovládat pět základních nástrojů:
1. světové finance, včetně mezinárodních finančních institucí. Pověstný je v tomto smyslu výrok Nathana Mayera Rothschilda: “Nezajímá mě, která loutka je posazena na Anglický trůn, aby vládla říši, nad kterou slunce nikdy nezapadá. Muž, který kontroluje oběh peněz v Británii, kontroluje celé Britské impérium. A oběh peněz v Británii kontroluji já.“;
2. vlastnit nejdůležitější mezinárodní masmédia a sociální sítě, abyste mohli ovlivňovat celosvětové mínění ve svůj prospěch a v neprospěch svých nepřátel,
3. mít vytvořenou úspěšnou kybernetickou rozvědku a armádu, abyste svoji moc mohli podpořit silou,
4. ovládat umění nastolit v koloniích spřízněné (kolaborantské) vlády,
5. umět v koloniích vyvolat strach, aby vám platili i za svoji ochranu.
Ad 4/ Základní principy kontrolovaných lokálních voleb
Místnímu obyvatelstvu rozhodně nesmíte dovolit přímou demokracii, neboť by mohlo začít volit či hlasovat v referendu přímo proti našim zájmům (např. Francie či Nizozemí). Ideální pro kolonie je zastupitelská demokracie, přičemž je zcela lhostejné, zda ji zajistíte prostřednictvím místních rodinných (mocenské) klanů jako v Asii, nebo „soutěží“ politických stran, jako v Evropě. Jediným požadavkem na ně je, aby i v jejich vlastním zájmu bylo udržet status quo a byli k nám loajální. Nepřipustíte-li k volbám žádné strany či mocenské klany, které by vám, jako kolonizátorům, „chtěli zakroutit krkem“ je možné bez obav nechat na svobodné vůli místních voličů, kterou politickou stranu zvolí. Užitečné, pokud to jen trochu jde, je nechat do čela místní vlády zvolit alespoň trochu chytrého a dobře vychovaného místního kolaboranta, s nímž se Vám bude dobře komunikovat.
Ad 5/ „Kdyby Putin neexistoval, museli bychom si jej vymyslet“
K tomu, abychom od kolonií dostali dobrovolně všechny benefity nestačí předstírat, že si domorodé obyvatelstvo vládne samo. Vždy se najde někdo, kdo to bude zpochybňovat a začne tvrdit, že například Čechy jsou kolonie Německa a o všem podstatném se rozhoduje v Berlíně / Bruselu. Kolonii musíte být schopni ještě vytvořit nepřítele, který ji chce dobýt a zničit. Někde jako úhlavní nepřátele používáte Američany, jinde Putina, Izraelce, Turky či muslimské imigranty. S laskavými čtenáři se jistě shodneme na tom, že Vladimír Putin je pro Čechy strašák „jak víno“. Bůh mu dopřej dlouhý život! Připomínám, že tomu není tomu zas tak dávno, kdy největším nepřítelem Čechů byl „americký imperialista“. Zkrátka a dobře: „kolonie je třeba strašit, strašit a ještě jednou strašit!“
A co říci na závěr? Český prezident a místní politické strany voliče nabádají „ať rozhodně nezůstávají doma a přijdou k volbám!“ Dodat lze k tomu mohu jediné: „za Váš hlas co nejpokorněji a nejuctivěji, děkujeme“.