Henry Kissinger už v roce 1990 doporučoval zemím střední Evropy neutralitu, jako základ jejich bezpečnosti i prosperity. Neslované neutralitu podpořili, zatímco Češi ne, protože mermomocí chtěli patřit na Západ. Stali se členy NATO doufajíce, že členství v Severoatlantickém paktu jim zajistí bezpečnost před Ruskem a členy EU v dobré víře, že jim zajistí blahobyt. Jen tím potvrdili nadčasovou platnost výroku Gaia Julia Caesara: „Lidé rádi uvěří tomu, co chtějí, aby byla pravda“.

Češi proto dnes nechtějí slyšet, že pro Západ jsou jen otroci, levní žoldáci a odbytiště nekvalitních potravin a výrobků, jinak jsou jen na obtíž. Nechuť k „lidem z východu“ sdílí mnoho politiků ze Západu, což ukázala i vyjednávání s Davidem Cameronem o podmínkách, které by Britům umožnily v EU zůstat. Ukázalo se, že vůbec nebylo těžké dohodnout se na omezení počtu lidí z Východu, ale že stejné privilegium chtěli i další premiéři západoevropských zemí. Češi určitě neuslyší s radostí novinu, že odvolání Maďarska a Slovenska proti imigračním kvótám bylo v první instanci zamítnuto s tím, že představují férový způsob, jak snížit tlak na země, které už migranty přijaly. Nebudu se asi příliš mýlit v tom, že se z dočasného přerozdělování se průběhem času stane trvalé, takže se můžeme na uprchlíky začít těšit. Díky, bratři Slované! Skutečnost, že chození s pány na led se málokdy vyplatí, jste přeci dávno věděli! Škoda, přeškoda, že jste po sametové revoluci nepřijali neutralitu, jak to USA navrhovaly!

Neslované, na rozdíl od Slovanů, vždy přesně věděli, kam patří, a proto preferovali vytvoření oázy klidu, míru a prosperity tvořenou řetězcem neutrálních zemí - Slovenskem, Čechami, Rakouskem, Švýcarskem a Lichtenštejnskem. Jinými slovy ani Moskva, ani Brusel, ani Východ ani Západ. Víme, že patříme do Střední Evropy a k zajištění vlastní bezpečnosti potřebujeme od obou stran garantovanou neutralitu a ke své prosperitě dobré obchodní vztahy se všemi svými blízkými i vzdálenými sousedy.

Při vyjednávání o zařazení ČR do pásu neutrálních zemí se dnes můžeme opřít o tři hlavní spojence: Německo, Vatikán a Rusko. Všichni mají v ČR nezanedbatelné majetky (Vatikán díky církevním restitucím), o něž by v případné válce mohli přijít, nebo by mohl být nenávratně poškozen. Všichni tři by se mohli stát mezinárodními garanty naší - alespoň částečné - neutrality. Zařadit se do skupiny (řetězce) neutrálních středoevropských států – od Slovenska po Švýcarsko by bylo i ekonomické terno. Blahobytu české kotliny chceme dosáhnout prostřednictvím vysoké úrovně její bezpečnosti a stability, která vyvolá zájem bohatších lidí a firem u nás bydlet a podnikat. Jsme hluboce přesvědčení o tom, že česká kotlina k tomu má všechny předpoklady - krásnou přírodu, dostatek lesů, vod a strání, příjemné středoevropské počasí, kvalifikované pracovníky, kvalitní zdravotnictví a lázeňství, kulturní bohatství a více než přijatelná vzdálenost do všech koutů Evropy. Samozřejmě máme i některá negativa, jako je například nerozvinutá dopravní infrastruktura a nepřehledný právní systém, ale celkově máme dobrý základ, z něhož lze vycházet a dlouhodobě rozvíjet. Chce to jen chytré, organizačně zdatné a důsledné vedení. O tom, jak toho dosáhnout, si povíme příště.