Díl I.: Pro imperialismus tvoří národní státy úzký rámec. Potřebuje svět snadno řiditelný, což znamená redukovat stávajících 200 států, tak řádově na desetinu. Jsme na to, jako stát, připraveni?



Slavme, dokud se nestaneme pouhou Východní satrapií

Možná, že do deseti, dvaceti let už žádný samostatný stát mít nebudeme. Důvodů k tomu je několik. Češi, už od dob Rakouska – Uherska, patří mezi známé potížisty Evropy. Samozřejmě nejsme jediní, takže v určitých kruzích dnes získává na podpoře názor udělat ze zemí Východní Evropy satrapii (ZDE) přímo řízenou Bruselem. Západní elitu k tomu vedou ryze pragmatické důvody. Víme, že mnohé východní národy historicky nemají dostatek schopných vůdců, z nichž by mohly složit rozumně jednající vládu. Není to tím, že by byly hloupé, ale mají zkrátka talent na něco jiného.

Ve prospěch vzniku Východní satrapie hovoří i skutečnost, že v EU je dnes příliš mnoho zemí, což výrazně zpomaluje a ztěžuje její rozhodování. Nechceme-li jen další prázdné summity je výhodné počet zemí u jednacího stolu výrazně zredukovat. Východní satrapie tento požadavek naplňuje tím, že na zasedáních Evropské Unie může reprezentovat zájmy Východní Evropy jako celku. Rozhodování tak může být rychlejší, operativnější a efektivnější. Uvažuje se, že v Evropě by z dnešních 33 zemí mohly zůstat tři až čtyři samostatné státy. Evropa i Unie by byly přehledné a snadno řiditelné.

Třetím důvodem k redukci států jsou velké obtíže při realizování velkých mezinárodních projektů. Projekt nové Hedvábné stezky se dotýká řádově 65 zemí a Číňané se na vlastní kůži přesvědčili, že jednat s jednou zemí po druhé je nesmírně časově náročné, vyčerpávající a mnohdy ani nevede ke kýženému výsledku. Nakonec i pro Čínu je redukci počtu států přínosná, takže ke shodě na ní došly nejvýznamnější světové elity. A není se co divit. Dnes, proti přibližně šedesáti nejbohatším rodinám v roli celosvětových investorů stojí přes 200 států, z nichž každý má svou vládu a jiný právní a daňový režim. Redukce počtu států je v zájmu všech obyvatel planety, protože realizace celoplanetárních projektů přispěje k vyšší zaměstnanosti, výkonnosti a efektivnosti využívání zdrojů celé planety.

Nástup imperialismu

Dovolte mi, na tomto místě, malou vsuvku. Marx tvrdí, že vysoká koncentrace peněz a moci do několika málo rukou bohatých rodin a států je příznakem přechodu kapitalismu do jeho posledního vývojového stádia - imperialismu. Imperialismus, jak vidno, už vyžaduje celoplanetární řízení, jež je možné realizovat jen za nízkého počtu samostatných států.

Marx se vyvíjel z mladého revolucionáře v klasicky staršího evolucionistu. V některém ze svých pozdních děl změnil názor, že jediná cesta ke vzniku komunismu je revoluce. Připustil, že komunismus se také „může vylíhnout z kapitalismu, jako kuře z vajíčka (ze skořápky)“. Sám jsem zvědav, kterému z těchto řešení dá budoucnost za pravdu.

Mně osobně  redukce států nevadí, stejně tak, jako představa žít v bruselské satrapii. Nicméně pochopím, že jiní, jako hrdí a vlastenečtí Poláci žít v satrapii rezolutně odmítnou. Líbí se mi, že iniciativně přicházejí se staronovou ideou vytvoření spolku nezávislých a suverénních států v rámci tzv. „Trojmoří“.

Název je odvozen od faktu, že nový spolek zemí propojuje Baltské, Adriatické a Černé moře. Poláci a Chorvati, jako jeho spoluzakladatelé tuto ideu představují Evropě i světu a lobbují za ni u světových státníků. Naposledy ji představili Donaldu Trumpovi, jehož podporu získali. Do nově vytvářeného spolku zvou Čechy i Slováky. Jak se k „Trojmoří“ postaví nevím, zda budou ochotni žít v bruselské satrapii také ne, ale právě proto jsem na další osud českého i slovenského státu neskutečně zvědav.

Příště, díl II.: Imperialismus činí zbytečnými i národní komunistické strany. Nikomu nepotřebné končí na politickém hřbitově, a to nejen u nás, ale i ve světě.