Obava z rozpadu NATO, drolení EU (Brexit), rozepře s Čínou, rusko-ukrajinský konflikt, americké a ruské odstoupení od INF a neustálé Trumpovo spílání evropským vládám, že jsou „stejně špatné jako Čína, jen trochu menší“ nevyhnutelně vedlo k tomu, že se dvě hlavní síly EU - Berlín a Paříž - více semkly a podepsaly „Smlouvy o spolupráci“.

Vytváří se tím nejsilnější evropský (kvazi)stát se 150 mil. obyvatel, nejsilnější evropskou ekonomikou a společnou armádou vyzbrojenou atomovými zbraněmi. Stát dokonce silnější než Rusko. Rozhoduje-li dnes právo silnějšího, společná Francouzko – německá armáda - je pro prosazování zájmů obou regionálních mocností - naprosto nezbytná. Zatímco Němci a Francouzi konají, my na vznikající problémy reagujeme typicky česky. Nejprve se je snažíme „vysedět“ a teprve pokud nezmizí, začínáme konat. Podle mého soudu, před sebou máme tři hlavní možnosti:

1/ reagovat panslovansky v tom smyslu, že společně s ostatními slovanskými zeměmi EU vytvoříme vlastní centrum ekonomické a vojenské moci,

2/ pomůžeme české židovské komunitě vytvořit konfederaci středoevropských států, jako středoevropskou obrannou iniciativu, která musí být schopna zajistit mír v širším sousedství, minimálně však na Balkáně,

3/ přijmeme kombinované řešení: Českou republiku rozdělíme podél probíhající genetické hranice a umožníme, aby se její slovanská část přidala k „Trojmoří“ a neslovanská, ke Středoevropské konfederaci (podrobný rozbor genetické hranice v příštím pokračování).

Ad 1/ Skupina, jež připravovala koncept spolupráce slovanských států, byla založena v roce 2015 z iniciativy Polska a Chorvatska. Sdružuje země mezi třemi moři - Baltem, Jaderským a Černým. Nejedná se přitom o žádné bezvýznamné centrum: dvanáct zúčastněných zemí tvoří třetinu plochy EU a pětinu jejího obyvatelstva. Jeho podobu a název „Trojmoří“ (ZDE) světu představili jeho zakladatelé (viz mapa).

Slované tak získají mnohem silnější hlas jak vůči Bruselu, tak i vůči Moskvě i širší možnosti vzájemné ekonomické spolupráce. Prakticky jde o částečné obnovení „Rady vzájemné hospodářské pomoci“, jak ji známe z dob socialismu, ale bez Ruska (ZDE). RVHP ukázala, že Slované mezi sebou společnou řeč najít dokážou. I genetické výzkumy mezi Slovany ukázaly, že až tak velké rozdíly mezi jejich jednotlivými větvemi nejsou (blíže). Zajímavé jsou závěry z citované studie: „Východní a západní Slované tvoří geneticky velmi podobnou skupinu lidí. Jistá výjimka je pouze v populaci severního Ruska, která je geneticky smíšena s ugrofinským etnikem a v československé populaci, která vykazuje větší příbuznost se západoevropskými národy, ale i tak se geneticky jedná o jednu velkou slovanskou populaci, obrazně řečeno od Aše až po Vladivostok“.

V Čechách se projekt „Trojmoří“ setkal jen s vlažným přijetím, protože Češi chtějí patřit výlučně na Západ. Učení čtenáři zcela jistě znají následující názor svatého Bonifáce, apoštola Německa: „Slované jsou ten nejhnusnější z lidských kmenů“ a ... „slovanské plemeno musí být střeženo jako býk a bičováno jako osel“. Jsou si Češi jistí, že je na Západě vítají s otevřenou náručí? Pokud ne, neměli by svůj přístup k projektu „Trojmoří“ přehodnotit?

Ad2/ Středoevropská konfederace. Myšlenka Středoevropské konfederace vyplývá z nebezpečí, jemuž jsou Češi a zejména my, čeští Židé, vystaveni. V našich úvahách vycházíme ze skutečnosti, že české severní, západní a východní hranice jsou zabezpečené, protože jsou pod kontrolou spojenců a Ukrajiny. Za druhé, v případě války Rusko nebude schopné dlouhodobě čelit aliančním vojskům kvůli mnohonásobné převaze NATO v počtu letadel, vrtulníků a další vzdušné a pozemní techniky. Nemyslím si, že by to Rusové nevěděli a nemyslím si ani, že by plánovali obsazení ČR.

Skutečné nebezpečí nám hrozí z Balkánu, kde Turci a Albánci chtějí obnovit své bývalé říše - Osmanskou a Velkou Albánii. Velká Albánie v historickém pojetí zahrnuje jižní území Černé Hory, celé Kosovo, část Srbska téměř polovinu Makedonie a severozápad Řecka. A Osmanská říše? „Turecká hranice začíná v mém srdci u Vídně, Jaderského moře, Východního Turkestánu, čínské autonomní oblasti Sin-ťiang a severu Černého moře," řekl turecký prezident Recep Erdogan v projevu na shromáždění Islámské strany spravedlnosti a rozvoje (AKP) v Izmiru. Kdysi Západ podcenil jednoho rakouského malíře pokojů a židovská komunita dnes - v žádném případě - tutéž chybu nezopakuje, a to bez ohledu na skutečnost, že Turecko i Albánie jsou členy NATO. U Čechů už by válka se státy NATO mohla být problém, takže je lépe náš stávající stát včas rozdělit na dva nezávislé státy, abychom Čechy nezatáhli do války, kterou nechtějí. Rozdělení ČR na dva státy probereme v příštím pokračování.

Zřejmě musíme iniciovat vznik společné Středoevropské vojenské rady vytvářející vojenské plány pro případ napadení Balkánu musulmanskými hordami. Posláním vojenské rady bude organizovat společná vojenská cvičení a zajistit kompatibilní výzbroj. Téměř jistě budeme muset vybudovat i společnou Středoevropskou armádu. Výsledkem je požadavek na existenci (kvazi)státu, který bude tyto aktivity zabezpečovat. Jeho nejvhodnější organizační formou - prověřenou historií - je konfederace x/.  Pracovně si ji označme názvem Středoevropská, kterou by měly tvořit: Bádensko-Württembersko, Bavorsko, Hesensko (Balkánskou cestou nejvíce ohrožené německé republiky), Česko, nebo jen jeho neslovanskou část, Rakousko, Švýcarsko a Lichtenštejnsko. Naším nejbližším válečným spojencem by mělo být Slovanské „Trojmoří“. Odůvodnění je jednoduché, národy Střední a Jižní Evropy buď společně muslimskou invazi přežijí, nebo společně zahynou.

--------------

x/ Vysvětlení pojmu „Konfederace“

Konfederace je spolek nebo sdružení, zpravidla mezi státy. Podle státoprávní teorie lze konfederaci definovat jako volný svazek států, jehož členské státy zůstávají samostatnými subjekty mezinárodního práva.

Sdružení států je označováno jako spojení dvou nebo několika suverénních států, které je podloženo a uzavřeno na základě mezinárodní smlouvy. Členské státy mají vlastní společné orgány, které spravují společné záležitosti, které se zpravidla týkají společné obrany, politiky a diplomacie. V ostatních směrech zůstávají, nebo mohou zůstat sdružené státy v jednání samostatné. Členské státy konfederace mají obvykle garantováno právo ústavou nebo smlouvou z ní vystoupit.

Konfederaci tvořily v minulosti tyto státy: Švýcarsko v letech 1815—1848 a 1921—1978 (slovo konfederace si ponechalo v románských úředních jazycích ve svém názvu dodnes), Spojené státy americké v letech 1776—1787 (také v letech 1861—1865, viz Konfederované státy americké), Senegambie v letech 1982—1989 (Senegal a Gambie), 1. Rýnský spolek v letech 1645— 47 (spojenectví několika německých panovníků na ochranu nezávislosti), 2. Rýnský spolek v letech 1806—1813 (konfederace německých států pod francouzskou hegemonií Napoleona I.), Německý spolek v letech 1815—1866, Severoněmecký spolek v letech 1866—1871 a Srbsko a Černá Hora v letech 2003-2006.