Čeští politici opět nevyužili příležitost mlčet
Atentát na Blízkém východě opětovně ukázal neschopnost českých politiků v pravý čas mlčet. Neuvážená a mnohdy i hloupá kritika atentátu zcela zbytečně kazí náš vztah s naším americkým spojencem, na jehož pomoci jsme existenčně závislí. USA jsme si za hlavního spojence svobodně zvolili a stejně jako v manželství, i tady musíme akceptovat jak partnerovi silné, tak i slabé stránky.
Cílem atentátu bylo zasáhnout důležité členy vedení íránských Revolučních gard s cílem hnutí ochromit a oslabit. Byl příkaz k zabití generála Solejmáního a Abdarrezi Šahláího skutečně v rozporu s mezinárodním právem, jak tvrdí někteří Češi? Připomínám, že Kásima Solejmáního uznala za teroristu OSN již v roce 2011. Připomínám dále, že Rada bezpečnosti OSN už v listopadu 2001 přijala rezoluci č. 1368, která umožňuje státům užít sílu v sebeobraně v případě teroristických útoků. Rezoluce také uznává právo členského státu podniknout potřebné kroky k zabránění teroristických útoků.
Druhým důvodem, proč mohl dát Donald Trump racionálně povel k atentátu, byla slabost protivníka. Správně se svým týmem poradců odhadl, že atentát není spojen s významným rizikem odvety. Poté, co dal Benjamin Netanjahu zabít Imáda Mugníju, místopředsedu vojenské rady Hizballáhu, jeho smrt nikdo nepomstil. Poté, co dal Trump Netanjahuovi Jeruzalém jako hlavní město Izraele, „Osa odporu“ (Írán, Sýrie a libanonský Hizballáh) se nezmohla na nic jiného než verbální odpor. Stejné to bylo i poté, co prezident Trump dal okupované Golanské výšiny Izraeli. Donald Trump, spolu se svým týmem, došel k závěru, že už proti nim nestojí bojovný a všehoschopný nepřítel a udeřili. Spočítali si předem, že Írán se neodváží silnějšího protiúderu. Ukázalo se, že Trumpův tým měl pravdu, na rozdíl od většiny našich politiků a generálů.
Atentát je součástí dlouhodobého soupeření buď o obnovu Perské říše, nebo Velkého Izraele. Obě říše si nárokují prakticky stejné území - od části Iráku přes Sýrii až po jih Libanonu. Vyhrát může jen jeden, a přesně o tom ten dlouhodobý spor je!
A co říci závěrem? USA jsou garantem existence Izraele, a proto se je snažíme maximálně podporovat. Izraelské zpravodajské služby také Američanům pomohly íránského generála Kásima Solejmáního lokalizovat. Přestože letecká společnost Cham Wings přepravovala Solejmáního tajně, CIA přesně věděla kde je a kam poletí. Podrobnosti jeho letu i pohybu potvrdily Američanům v noci před útokem, izraelské zpravodajské služby (vice ZDE). Skutečnosti, že USA jsou také hlavním garantem bezpečnosti Čechů, neodpovídaly ne právě lichotivé výroky o atentátu ze strany českých pánů. Myslím, že vůči spojenci by Češi měli ctít pravidlo: „když už nepomohu, tak mu alespoň neuškodím“. Bohužel, Češi zase jednou nevyužili možnost mlčet.
Cílem atentátu bylo zasáhnout důležité členy vedení íránských Revolučních gard s cílem hnutí ochromit a oslabit. Byl příkaz k zabití generála Solejmáního a Abdarrezi Šahláího skutečně v rozporu s mezinárodním právem, jak tvrdí někteří Češi? Připomínám, že Kásima Solejmáního uznala za teroristu OSN již v roce 2011. Připomínám dále, že Rada bezpečnosti OSN už v listopadu 2001 přijala rezoluci č. 1368, která umožňuje státům užít sílu v sebeobraně v případě teroristických útoků. Rezoluce také uznává právo členského státu podniknout potřebné kroky k zabránění teroristických útoků.
Druhým důvodem, proč mohl dát Donald Trump racionálně povel k atentátu, byla slabost protivníka. Správně se svým týmem poradců odhadl, že atentát není spojen s významným rizikem odvety. Poté, co dal Benjamin Netanjahu zabít Imáda Mugníju, místopředsedu vojenské rady Hizballáhu, jeho smrt nikdo nepomstil. Poté, co dal Trump Netanjahuovi Jeruzalém jako hlavní město Izraele, „Osa odporu“ (Írán, Sýrie a libanonský Hizballáh) se nezmohla na nic jiného než verbální odpor. Stejné to bylo i poté, co prezident Trump dal okupované Golanské výšiny Izraeli. Donald Trump, spolu se svým týmem, došel k závěru, že už proti nim nestojí bojovný a všehoschopný nepřítel a udeřili. Spočítali si předem, že Írán se neodváží silnějšího protiúderu. Ukázalo se, že Trumpův tým měl pravdu, na rozdíl od většiny našich politiků a generálů.
Atentát je součástí dlouhodobého soupeření buď o obnovu Perské říše, nebo Velkého Izraele. Obě říše si nárokují prakticky stejné území - od části Iráku přes Sýrii až po jih Libanonu. Vyhrát může jen jeden, a přesně o tom ten dlouhodobý spor je!
A co říci závěrem? USA jsou garantem existence Izraele, a proto se je snažíme maximálně podporovat. Izraelské zpravodajské služby také Američanům pomohly íránského generála Kásima Solejmáního lokalizovat. Přestože letecká společnost Cham Wings přepravovala Solejmáního tajně, CIA přesně věděla kde je a kam poletí. Podrobnosti jeho letu i pohybu potvrdily Američanům v noci před útokem, izraelské zpravodajské služby (vice ZDE). Skutečnosti, že USA jsou také hlavním garantem bezpečnosti Čechů, neodpovídaly ne právě lichotivé výroky o atentátu ze strany českých pánů. Myslím, že vůči spojenci by Češi měli ctít pravidlo: „když už nepomohu, tak mu alespoň neuškodím“. Bohužel, Češi zase jednou nevyužili možnost mlčet.