Pokud by Pražané iniciovali vznik sochy maršála těsně po osvobození Rudou armádou, plně bych to chápal. Ale proč až po 35 letech od osvobození? Není to tak, že jakýsi stranický funkcionář na Městském výboru KSČ si chtěl „šplhnout“ v Moskvě, a proto navrhl vytvořit pomník maršála Koněva? (Pro úplnost stavba pomníku byla odsouhlasena poslanci Národního výboru hl. m. Prahy).

To samé platí i načasování odstranění pomníku. Chápal bych, kdyby s odchodem sovětských vojsk byl „odejit“ i pomník maršála Koněva. Ale proč až po 30 letech? Zřejmě si zase nějaký jiný funkcionář chtěl „šplhnout“ ve Washingtonu, aby ukázat, že stojí na té správné straně barikády. Na důkaz, že se s ním Washington může počítat, jako kádrovou rezervou, nechal odstranit maršálovu sochu. (Formálně opět odsouhlaseno zastupitelstvem). Obávám se, že osoba maršála Ivana Koněva byla oběma politikům naprosto ukradená a oběma posloužila jen jako odrazový stupínek ke kariéře. Nevím jak laskavému čtenáři, ale mně se tento hodně jednoduchý způsob kariéry hnusí.

Co mně připadá ještě pitomější, je starostův urážlivý výrok o pomníku: „Neměl roušku. Pravidla platí pro všechny stejně. Ven jen s rouškou nebo jinou překrývkou úst a nosu“. Jestli jsou Rusové na něco alergičtí, tak na ponižování svých válečných hrdinů. Za urážku památky maršála Koněva musí - z ruského hlediska - následovat exemplární trest, minimálně proto, aby doma neztratili tvář. Nástup pana starosty, například na nucené práce na Sibiři, jistě rády odvysílají všechny významné ruské televizní kanály, aby diváci na vlastní oči viděli, jak vypadá spravedlivý trest pro hanobitele jejich válečného hrdiny. Nechtěl bych být v jeho kůži a věčně se ohlížet přes rameno. Na druhé straně - dráždit hada bosou nohou považuji za hloupé a za hloupost se, jak známo, platí!