Nechoď Vašku s pány… (na Ukrajinu)
Předseda vlády Petr Fiala prohlásil, že jsme ve válce s Ruskem, ministryně Jana Černochová dlouhodobě bubnuje „na Moskvu“, náčelník generálního štábu Karel Řehka mluví o mobilizaci, na našem území cvičíme ukrajinské vojáky a posíláme jim další a další dodávky zbraní.
Ukrajinskou válku pojímáme jako „Velkou vlasteneckou válku proti Rusku“, v níž je nutné zvítězit. Hlavním (pro)válečným argumentem je, že „na Ukrajině se bojuje i za Prahu“. Naposledy jsem tuto frázi slyšel, když se česká armáda zapojila do operace „Pouštní bouře“ (ZDE). Jejímž smutným výsledkem byl vznik Islámského státu a obrovský nárůst islámské migrace do Evropy. Jaké „překvapení“ nás čeká na Ukrajině? Výsledkem „boje za Prahu“ bude dobře vybavená a vycvičená ukrajinská armáda, o níž nikdo předem neví, jak se zachová, až se vojáci dozvědí, že žádné přijetí Ukrajiny do EU ani do NATO nebude a slibované peníze na rekonstrukci země také nejsou!
Jen pro vysvětlení, členství v EU není otázkou dobré vůle, ale dostupných financí. Šéf Německé průmyslové a obchodní komory Peter Adrian, v rozhovoru s listem Rheinische Post uvedl, že válka na Ukrajině bude stát německou ekonomiku do konce letošního roku kolem 160 miliard eur, což odpovídá zhruba čtyřem procentům hrubého domácího produktu Válka tak sníží německý HDP o 2000 eur na osobu. Němci jako evropská kasička „poslední záchrany“ končí a nevidím nikoho, kdo by zvýšené náklady spjaté se vstupem Ukrajiny do EU zaplatil. Přijetí Ukrajiny do EU by mělo katastrofální dopady i na druhou nejvýznamnější zemi EU, Francii. Přesněji řečeno na její zemědělce, protože by Ukrajinci získali velmi významný příspěvek ze společného zemědělského fondu EU a lácí své produkce by francouzské farmáře naprosto „smázli“. Francouzští farmáři by svoje ztráty spjaté s vstupem Ukrajiny jistě chtěli kompenzovat. Obávám se, že reálné peníze na přijetí Ukrajiny do EU nejsou a ani nebudou!
Nechoď Vašku s pány na led, sic si ekonomický krk zlámeš
Zajímavé je, že čeští jestřábi nikde neříkají, z jakých zdrojů chtějí válečné výdaje pokrýt! „Hotové“ peníze nejsou, takže plánují válčit „na dluh“? Čím ho chtějí zaručit? Co se stane při jeho nesplacení? Nedopadneme jako Řecko či Sri Lanka, které na úhradu svých dluhů musely prodat svá nejcennější aktiva (přístavy), seškrtat sociální výdaje a zvýšit daně? Přijdeme o Českou poštu, Lesy, Letiště, Dráhy, ČEZ, ČEPRO a kdoví co ještě? Dojde i na výrazné škrty ve státním rozpočtu, zvýšení daně z nemovitosti, prodloužení odchodu do důchodu apod.?
Jestřábi doufají, že se finančně „zahojí“ při obnově Ukrajiny. Dokonce jmenovali vládního zmocněnce pro její obnovu! Obdobné nereálné představy měli jejich čeští předchůdci při obnově Iráku. Doufali, že díky dlouhodobě dobrým česko-íránským obchodním vztahům, získají významné zakázky při jeho obnově. Spoléhali zejména na to, že irácký ropný průmysl byl z více než 60 % rafinerských kapacit, vybudovaný ještě Československem. Cyril Svoboda, tehdejší ministr zahraničí, po 15 letech, uvádí tehdejší očekávání na pravou míru slovy: „No, byl to přehnaný optimismus a já jsem to viděl při návštěvě Vladimíra Špidly ve Spojených státech. Náš ministr průmyslu a obchodu Milan Urban jednal s konsorciem Halliburton, která obnovu Iráku řídilo … v tom smyslu, že za naši angažovanost ve válce, bychom si zasloužili nějakou investiční příležitost. A brzy bylo jasné, že za naši pomoc při osvobození Iráku nedostaneme nic. Americké a britské firmy tam už nikoho dalšího nechtěly pustit“. Obávám se, že na Ukrajině dopadneme stejně, opět „utřeme nos“! Po Ukrajinské válce nám, s největší pravděpodobností, zbudou dluhy a oči pro pláč.
Ukrajinskou válku pojímáme jako „Velkou vlasteneckou válku proti Rusku“, v níž je nutné zvítězit. Hlavním (pro)válečným argumentem je, že „na Ukrajině se bojuje i za Prahu“. Naposledy jsem tuto frázi slyšel, když se česká armáda zapojila do operace „Pouštní bouře“ (ZDE). Jejímž smutným výsledkem byl vznik Islámského státu a obrovský nárůst islámské migrace do Evropy. Jaké „překvapení“ nás čeká na Ukrajině? Výsledkem „boje za Prahu“ bude dobře vybavená a vycvičená ukrajinská armáda, o níž nikdo předem neví, jak se zachová, až se vojáci dozvědí, že žádné přijetí Ukrajiny do EU ani do NATO nebude a slibované peníze na rekonstrukci země také nejsou!
Jen pro vysvětlení, členství v EU není otázkou dobré vůle, ale dostupných financí. Šéf Německé průmyslové a obchodní komory Peter Adrian, v rozhovoru s listem Rheinische Post uvedl, že válka na Ukrajině bude stát německou ekonomiku do konce letošního roku kolem 160 miliard eur, což odpovídá zhruba čtyřem procentům hrubého domácího produktu Válka tak sníží německý HDP o 2000 eur na osobu. Němci jako evropská kasička „poslední záchrany“ končí a nevidím nikoho, kdo by zvýšené náklady spjaté se vstupem Ukrajiny do EU zaplatil. Přijetí Ukrajiny do EU by mělo katastrofální dopady i na druhou nejvýznamnější zemi EU, Francii. Přesněji řečeno na její zemědělce, protože by Ukrajinci získali velmi významný příspěvek ze společného zemědělského fondu EU a lácí své produkce by francouzské farmáře naprosto „smázli“. Francouzští farmáři by svoje ztráty spjaté s vstupem Ukrajiny jistě chtěli kompenzovat. Obávám se, že reálné peníze na přijetí Ukrajiny do EU nejsou a ani nebudou!
Nechoď Vašku s pány na led, sic si ekonomický krk zlámeš
Zajímavé je, že čeští jestřábi nikde neříkají, z jakých zdrojů chtějí válečné výdaje pokrýt! „Hotové“ peníze nejsou, takže plánují válčit „na dluh“? Čím ho chtějí zaručit? Co se stane při jeho nesplacení? Nedopadneme jako Řecko či Sri Lanka, které na úhradu svých dluhů musely prodat svá nejcennější aktiva (přístavy), seškrtat sociální výdaje a zvýšit daně? Přijdeme o Českou poštu, Lesy, Letiště, Dráhy, ČEZ, ČEPRO a kdoví co ještě? Dojde i na výrazné škrty ve státním rozpočtu, zvýšení daně z nemovitosti, prodloužení odchodu do důchodu apod.?
Jestřábi doufají, že se finančně „zahojí“ při obnově Ukrajiny. Dokonce jmenovali vládního zmocněnce pro její obnovu! Obdobné nereálné představy měli jejich čeští předchůdci při obnově Iráku. Doufali, že díky dlouhodobě dobrým česko-íránským obchodním vztahům, získají významné zakázky při jeho obnově. Spoléhali zejména na to, že irácký ropný průmysl byl z více než 60 % rafinerských kapacit, vybudovaný ještě Československem. Cyril Svoboda, tehdejší ministr zahraničí, po 15 letech, uvádí tehdejší očekávání na pravou míru slovy: „No, byl to přehnaný optimismus a já jsem to viděl při návštěvě Vladimíra Špidly ve Spojených státech. Náš ministr průmyslu a obchodu Milan Urban jednal s konsorciem Halliburton, která obnovu Iráku řídilo … v tom smyslu, že za naši angažovanost ve válce, bychom si zasloužili nějakou investiční příležitost. A brzy bylo jasné, že za naši pomoc při osvobození Iráku nedostaneme nic. Americké a britské firmy tam už nikoho dalšího nechtěly pustit“. Obávám se, že na Ukrajině dopadneme stejně, opět „utřeme nos“! Po Ukrajinské válce nám, s největší pravděpodobností, zbudou dluhy a oči pro pláč.