Babišova vláda pozvala do země rekordní počet zahraničních dělníků. Místo popisování kladů a záporů ekonomické migrace však premiér šíří spiklenecké teorie.

V Česku se rozhořela debata o migraci. Premiér Babiš rozšiřuje fantasmagorie o Bruselem plánované výměně bílých evropských domorodců za muslimské obyvatelstvo. Jiní zase tvrdí, že žádní migranti na českém území nejsou.

V Bruselu se migrací odborné zabývám, a znám tedy politiky a úředníky, kteří připravují návrhy a opatření k migrační politice EU. O řízené výměně obyvatelstva jsem od těchto lidi ani jednou neslyšel. Tyto teorie jsem slyšel pouze z Budapešti a nyní nově z Prahy. Zároveň bych na datech rád ukázal, že migranti v Česku jsou a že se jejich počet stále zvyšuje.

Pojmy migrant, přistěhovalec a cizinec přitom znamenají totéž. Pokrývají kohokoliv, kdo do Česka přicestoval na dobu delší než 90 dnů a není českým občanem, ať už přicestoval za prací, v rámci slučování rodin či žádal o azyl. Nelegální migrace se může vztahovat ke kterékoliv z těchto kategorií.

Migranti, přistěhovalci a cizinci podle Babiše: 14 procent navíc

Údaje Eurostatu opravdu umisťují Česko a ostatní státy Visegrádu na na dno tabulek, které udávají celkové počty povolení k pobytu v jednotlivých zemích EU. Celkově tedy platí pro Česko výrok, že je přistěhovaleckou zemí do menší míry, než by se to dalo říci třeba o Německu či Francii.

Situace se však mění. Počet cizinců v Česku roste a Babišova vláda se v tomto směru oháněla. Potvrzuje to pohled do Statistické přílohy ke čtvrtletním zprávám o situaci v oblasti migrace, kterou vydalo ministerstvo vnitra. Podle této publikace vzrostl počet migrantů v Česku mezi lety 2018 a 2020 z 555 tisíc na 635 tisíc, tedy o 14 procent. Tato čísla zahrnují jak občany EU, tak občany ostatních („třetích“) zemí.

V důsledku tohoto trendu žije dnes mezi Čechy 6 procent cizinců (či migrantů či přistěhovalců) z Evropy i mimo ní. Z tohoto počtu má přibližně polovina v Česku přechodný pobyt a polovina trvalý pobyt.

Tatáž publikace ministerstva vnitra udává počty migrantů v zemi k 31. prosinci roku 2020. Čísla pro nejčastější občanství jsou následující:
Ukrajina 165 654
Slovensko 124 544
Vietnam 62 884
Rusko 41 907
Německo 20 861
Polsko 20 733
Rumunsko 18 396
Bulharsko 17 917
Mongolsko 10 141

Co se týče převážně muslimských zemí, figurují v žebříčku pouze Kazachstán se 7013 občany a s menšími počty také Turecko, Uzbekistán a Bosna a Hercegovina.

Důležité je i srovnání s ostatními zeměmi. V roce 2019 se Česko v absolutním počtu legálně příchozích ze zemí mimo EU zařadilo na šestou pozici v celé Unii. Jak v rámci EU tak i v Česku byli v tomto roce zdaleka nejpočetnější skupinou příchozích Ukrajinci, kteří se většinou velmi dobře integrovali do společnosti.

Ze statistik také víme, že jenom díky cizincům--a tedy hlavně díky Ukrajincům a Slovákům--se počet obyvatel Česka zvyšuje.

Česko se stává citadelou migrace za prací

Mezi různými typy migrace byla současná vláda ANO a ČSSD zvláště otevřená pracovní migraci. Vláda tak pružně reagovala na nedostatek pracovníků, způsobený hospodářským růstem. Podle údajů ministerstva vnitra stoupl počet migrantů ze zemí mimo EU, kteří do Česka přicestovali za účelem zaměstnání, z 34 tisíc v roce 2017 na téměř 93 tisíc v roce 2020.

Zahraniční dělníci pracují v Česku nejen v zemědělství a stavebnictví, ale i v oblasti technologií. Třeba pardubická firma Foxconn zaměstnává stovky Mongolců. Místa ve zdravotnictví se dlouhodobě nedaří naplnit. Avšak jak nedávno poznamenal Český statistický úřad, bez cizinců by zaměstnanost dlouhodobě nerostla.

Podle údajů Eurostatu Česko patří v poslední době mezi šampiony pracovní migrace ze zemí mimo Unii. V kategorii pobytů delších než 90 dnů udělila pouze v roce 2019 česká vláda 66 442 povolení pracovníkům ze zemí mimo Unii, po Polsku druhý nejvyšší počet v EU. Přepočítáme-li tyto údaje na hlavu, česká čísla pro nová povolení předčila v roce 2019 všechny zápodoevropské země, tedy například Německo, Rakousko či Dánsko. Tyto země měly naopak vyšší počty pracovníků rekrutujících se z členských států EU.

Pokud se přepočítají všechna existující pracovní povolení v dané zemi na hlavu obyvatelstva, je české číslo více než dvakrát vyšší než to německé. Rekordmany jsou v tomto směru Malta a Kypr. Znovu zdůrazňuji, že toto se týká pouze občanů ze zemí mimo EU.

Slučování rodin

Slučování rodin je právní mechanismus, díky kterému mohou občané třetích zemí natrvalo přivézt do Unie nejenom manžele a (novo)manželky z domovské země, ale i rodiče a děti. V rámci EU patří slučování rodin největší podíl ze všech kategorií legální migrace. Tento migrační mechanismus trvale tvoří okolo 40 procent celkového přistěhovalectví. V roce 2019 přicestovalo do EU za tímto účelem 810 000 lidí.

Česko i další země visegrádu jsou v v tomto směru pod průměrem EU. Nicméně Eurostat udává, že v Česku tvořilo v roce 2019 slučování rodin v kategorii pobytů nad 90 dní nezanedbatelných 34 procent v kumulativním počtu povolení k pobytu v zemi. V tomto roce v zemi pobývalo 121 000 rodinných příslušníků ze zemí mimo EU právě za tímto účelem.

Azylanti ze Sýrie, Ukrajiny a Běloruska

Co se týče azylu a takzvané doplňkové ochrany, nalézá se Česko na nejnižších příčkách unijních tabulek. V důsledku dlouhodobě přísné azylové politiky je podíl azylantů na celkové migraci mizivý a neexistují známky, že by se to mělo měnit. Podle údajů ministerstva vnitra pobývalo v lednu roku 2020 v Česku
408 uprchlíků ze Sýrie,
305 z Ukrajiny,
175 z Běloruska,
164 z Ruska a
146 z Iráku.

Azylanti (stejně jako zahraniční dělníci) pobývají v zemi na základě rozhodnutí Prahy, nikoliv Bruselu. Platnost povinných relokačních kvót vypršela v roce 2017.

Nelegální migrace

Nelegální migrace je početně jen malou částí celkového objemu migrace. To platí jak pro celou EU, tak pro Česko.

Premiér Babiš se 21. června na Twitteru vyjádřil, že „v České republice je aktuálně v zařízeních pro zajištění cizinců 128 ilegálních migrantů. Vloni jsme zadrželi 486 osob, letos je to ke včerejšímu dni 493 zadržených osob, takže to stoupá.“

Nelegální migrace vždy představuje určité bezpečnostní riziko. Babis bohužel nesdělil o těchto osobách další informace, takže míra rizika se těžko hodnotí. Vynořují se doměnky, že jde většinou o ukrajinské či moldavské dělníky, kteří v Česku pracovali na černo. Pokud by to byla pravda, znamenali by tito lidé zhruba stejné nebezpečí, jako představovali Češi pro Rakousko a Německo, když v těchto zemích jako nelegální ekonomičtí migranti pracovali před vstupem země do EU.

Andrej Babiš by měl informace o těchto nelegálních migrantech zveřejnit. Pokud tak neučiní, nezbyde dovodit, že dává přednost probírání pomyslných hrozeb od vymyšlených migrantů před diskusí o přínosech a nákladech pramenících z přítomnosti skutečných migrantů.

Trendy v migraci

Měřeno podle HDP na hlavu se pozice Česka vzhledem k jiným členům EU pozvolna zlepšuje. Vzhledem k rostoucí prosperitě se tak Česko pomalu přeměňuje ze země nízké celkové imigrace v magnet pro zahraniční dělníky a jejich rodinné příslušníky.

Kdyby chtěl, mohl by se Babiš radovat, že za jeho vlády se českým firmám dařilo tak dobře, že sahaly po zahraniční pracovní síle, aby mohly rozvíjet výrobu a uspokojovat poptávku. Místo toho kopíruje blouzněni Viktora Orbána. Pokud bude premiér takto pokračovat, budeme se musit smířit s tím, že i oblasti v migrace dává přednost konspiracím před fakty.

Je nicméně pravděpodobné, že počty přistěhovalců do země se budou zvyšovat, ať už bude u moci jakákoliv vláda. Není tomu tak kvůli zákulisním piklům Bruselu, ale díky přitažlivosti Česka jako země a dostatku volných míst.

Kvůli nízké porodnosti je také pravděpodobné to, že legální migrace bude v nejbližších letech jediným zdrojem nárůstu české populace, tak, jako je tomu je dnes. Podle současných trendů by byli Ukrajinci nejdůležitějším zacelovatelem demografického deficitu nejen v Česku ale i v celé EU.