V Unii panuje naprostá shoda na potřebě zajistit bezpečnost vnějších hranic. Odpověď na migrační agresi Lukašenkova režimu vůči pobaltským státům a Polsku to potvrzuje.

Do léta tohoto roku byla hranice Evropské unie s Běloruskem poměrně klidná. Tak klidná, že ani vstup do schengenského systému v roce 2007 nepřiměl Polsko, Litvu a Lotyšsko k tomu, aby na běloruské hranici postavily ploty. Hranice většinou probíhá lesem a byla vyznačena pouze hraničními kameny.

Relativní hraniční poklid skončil brzy poté, co běloruský režim začal násilně potlačovat občanské protesty proti zfalšovaným volbám v srpnu 2020. Od začátku roku 2021 začala pak Lukašenkova diktatura provádět promyšlenou a koordinovanou migrační agresi proti Unii. Běloruské konzuláty na středním Východě a v Turecku vydávaly turistická víza lidem, kteří již zvažovali emigraci do Unie a režim aktivně podporuje jejich přivážení k hranicím s Polskem.

Jak se dotčení členové EU této agresi stavějí? Litva byla první zemí, která zaznamenala zvýšený příliv migrantů. Až do července litevské orgány prováděly s příchozími azylová řízení, která v drtivé většině případů skončila pro žadatele záporně. Během srpna však Litva začala migrantům zabraňovat ve vstupu na svoje území. Jak Polsko tak Lotyšsko zaujaly stejný postoj a lidi, kterým se podaří hranici překročit, většinou vracejí na běloruskou půdu. Neznámý počet osob již na hranici dokonce zemřel.

Všechny tři země vyhlásily výjimečný stav buď v pohraničních oblastech (Polsko a Lotyšsko) či na celém území (Litva). Všechny přesunuly na hranice tisíce pohraničníků, policistů a vojáků. Litva a Polsko urychleně na běloruské hranici postavily bariéry z žiletkového plotu; všechny tři země pak plánují stavbu permanentních pohraničních zdí, aby se mohly do budoucna lépe bránit provokacím Lukašenkova režimu, který opakovaně nutí migranty k překonávání unijní hranice.

Viditelná neviditelná role EU

Jak Evropská komise, tak parlament i premiéři členských zemí opakovaně vyjádřili podporu dotyčným státům a odsoudily instrumentalizaci migračních toků Lukašenkovým režimem. Jakkoliv se taková slovní podpora může zdát bezvýznamná, samozřejmá vždy nebyla. Hádky o celkový přístup k nelegální migraci, které jsme zaznamenali v letech 2015 až 2016, ustoupily současné shodě o tom, že unijní hranici je potřeba chránit.

Mimo politickou podporu poskytují unijní instituce postiženým státům značnou finanční pomoc pro ochranu hranic a také humanitární pomoc migrantům na běloruské straně. Na žádost Litvy operují na jejích hranicích jednotky rychlé reakce evropské pohraniční agentury Frontex. Poskytují i vyspělou techniku, kterou Litva postrádá.

Na polské hranici s Běloruskem pohraničníci Frontexu přítomni nejsou, protože polská vláda si je nevyžádala. Někteří poslanci vládní strany PiS uvádějí, že Polsko si při ochraně hranice vystačí samo. Podle kritiků by přítomnost pohraničníků Frontexu znemožnila polským orgánům v pokračování informačního embarga, které na tříkilometrové pásmo na hranici uvalily. Kritici ze strany opozice také tvrdí, že tvrdost, s jakou polské síly hranici brání, je záměrná, a má povzbudit skomírající voličskou podporu pro vládní stranu PiS.

Na oficiálních polsko-běloruských hraničních přechodech, které zůstávají otevřené, jsou nicméně dva styční důstojníci Frontexu, jehož sídlo je shodou okolností ve Varšavě. Mezi orgány všech tří zemí a Frontexem probíhá čilá výměna informací o pohybech migrantů a dalších aspektech krize. Totéž platí pro spolupráci s Europolem, jehož specialisté pomáhají s identifikací a zachycováním pašeráků lidí na hranici.

Úspěšný evropský zátah na aerolinky dovážející migranty

Místopředseda Evropské komise Margaritis Schinas vyvinul ve spolupráci s národními diplomaciemi úspěšnou snahu směřující k tomu, aby různé aerolinky do Běloruska přestaly přivážet další zájemce o nelegální vstup do EU. Pod hrozbou sankcí se Schinasovi již podařilo dosáhnout toho, že letecké společnosti z Iráku, Turecka, Libanonu a Uzbekistánu přestaly prodávat jednosměrné letenky do Minska občanům zemí jako jsou Irák, Sýrie, Jemen, Libye, Libanon a Afghanistán.

Začátkem prosince pak Rada EU rozhodla o uvalení již pátého balíčku sankcí proti Lukašenkovu režimu. Toto rozhodnutí je mimo jiné zaměřeno na státní leteckou společnost Belavia a aerolinku Cham Wings, spojenou s syrským režimem Bašira Asáda. Obě společnosti dopravují pasažéry ze středního Východu na běloruská letiště. Sankce postihly i cestovní kanceláře a hotely, které pomáhají organizovat nelegální překračování hranic.

Díky evropské neústupnosti se Lukašenkova migrační snaha alespoň částečně minula úspěchem. Tisíce Iráčanů se tak vracejí domů repatriačními lety z Minsku. Lety spoluorganizuje Mezinárodní organizace pro migraci. Z některých náznaků se zdá, že na repatriacích z Běloruska se nějakým způsobem podílí Evropská komise, a že k nim možná napomohly telefonáty, které s Lukašenkem před několika týdny vedla tehdejší německá kancléřka Angela Merkel.

Debaty se vedou o evropské finanční podpoře pro stavění fyzických bariér na hranici s Běloruskem. Polsko, Litva i Lotyšsko by si takovou podporu přály. Evropská komise však až donedávna tvrdila, že evropské fondy na stavbu pohraničních plotů nevynaloží. Není ale vyloučeno, že pozice Komise se pod tlakem předsedy Evropské rady, Belgičana Charlese Michela, změní.

Dvoustranná pohraniční solidarita

Nelze opominout ani bilaterální pomoc, kterou evropské státy poskytují hraničním zemím. Litva přijímá materiální a logistickou pomoc ze všech stran, a to včetně zásilek žiletkového plotu z Estonska a Ukrajiny.
Polsko se po dlouhém váhání rozhodlo přijmout vojenskou pomoc z Británie a Estonska. A pokud parlament schválí návrh Babišovy vlády z 3. prosince, bude Česko třetí zemí, která pošle k polské hranici svoje vojáky. Spolu s ženijní technikou.

Dřívější verze tohoto článku vyšla 8. prosince na serveru České zájmy v EU.