Právě skončivší české předsednictví Rady Evropské unie bylo pod ostrým dohledem novinářů a analytiků. Vedle téměř všeobecného uznání diplomatického umu a politického vedení si čeští představitelé vysloužili i kritiku za špatnou komunikaci s českým obyvatelstvem. Podle mého názoru není tato kritika na místě.

Podle hodnocení (https://www.ceskezajmy.eu/predsednicky-reparat-roku-2009-se-povedl-cesky-hlas-se-v-evrope-pocita-vysvetlovat-uspechy-nam-ale-nejde-vyplyva-z-ankety-mezi-desitkami-ceskych-a-zahranicnich-expertu/) expertů oslovených projektem České zájmy v EU si české předsednictví vysloužilo průměrnou známku 1,8. A takto nízkým hodnocením nesouhlasím. Byl jsem také osloven a udělil jsem českému předsednictví známku 1.

Známku jsem dal za výkon v Radě, nikoliv za komunikaci s veřejností. Proč? Domnívám se, že propagace evropského projektu je špatná sama o sobě. Obraz Evropské unie lze snadno útočnou rétorikou zhoršovat, ale nelze ho zlepšovat inzeráty či vysvětlováním politiků.

Rok 2009: Ohromíme Evropu svojí arogancí

První české předsednictví v roce 2009 se nepovedlo. V přípravách se projevila nešťastná polistopadová domýšlivost politického establishmentu. Tehdejší komunikace byla pak příkladem toho, jak o Unii nemluvit. Začalo to reklamními spoty v televizi. Slogan „Evropě to osladíme“ (https://www.youtube.com/watch?v=1pVoUE5_yXs) byla dvojsmyslná švejkovina, které by se vyjímala v satirickém pořadu, nikoliv v oficiálních spotech zadaných vládou. Však se od nich také distancovali tehdejší koaliční partneři největší vládní strany, ODS, která za ně byla zodpovědná.

Zvláštní, autistická komunikace pokračovala umístěním instalace Entropa (https://es.wikipedia.org/wiki/Entropa) v prostorách Rady EU v Bruselu. (Podle definice mají lidé s poruchou autistického spektra problémy se sociální komunikací a interakcí.) Instalace byla vtipná a provokativní, kromě toho, že jako výstřel k diplomatickým jednáním s tehdejší unijní sedmadvacítkou byla sebevražedným krokem. Někteří se smáli, jiní si ťukali na čelo a několik států vydalo proti instalaci oficiální či neoficiální protest.

Do kotle přitopil premiér Topolánek, když během předsednictví nevybíravě--a neoprávněně--kritizoval tehdejší americký program fiskálního stimulu, který nakonec pomohl Spojeným státům profinancovat se z hospodářské krize. Mnohem rychleji, než to se podařilo evropským zemím, která dávaly spíše důraz na vyrovnávání veřejných rozpočtů. Předsednictví mělo navíc za jedno z hlavních témat deregulaci, která ovšem byla hlavní příčinou finanční krize.

24. března pak padla vláda Mirka Topolánka. Vládla ještě několik týdnů, než byla nahrazena vládou úřednickou. Autor Entropy nechal instalaci odstavit.

Tehdejšímu předsednictví se některé dílčí kroky podařily. Patřilo mezi ně například zahájení projektu Východního partnerství. I mezi novináři, sledujícími bruselské dění, však zaznívala kritika nad tím, jak čeští představitelé odmítali zužitkovat zkušenosti aparátu Rady EU a jak se (mylně) domnívali, že znalosti úředníků na ministerstvech v Praze budou k jednáním stačit.

Rok 2022: Budeme tvrdě a bez machrování pracovat na kompromisech mezi členy EU

Po katastrofálním prvním předsednictví byla očekávání před druhým předsednictvím v roce 2022 nevysoká. Možná kvůli nízkým očekáváním a také navzdory snahám bývalého premiéra Babiše, který se snažil během příprav předsednictví vyhladovět, však úkol čeští politici a diplomaté zvládli úkol na výbornou. Nejenom že vláda během onoho půlroku nepadla, ale naopak rozhodně vedla Unii v těžkých válečných časech.

Prezident Zeman se zdržel komentářů k Unii. Vzhledem k jeho postojům to tak bylo správně. Vládní komunikace byla tlumená, neutrální a neprovokativní.

Vláda našla správnou míru rovnováhy mezi udáváním směru a flexibilitou při dojednávání kompromisů. Česká diplomacie pracně slaďovala postoje členů k unijní energetické politice. Přivedla Chorvatsko k členství v schengenské zóně a ve společné měně euro. Částečně přispěla k zastavení migrační vlny z jihu. Dojednala potrestání Maďarska za systematické rozkrádání evropských peněz.

Česko uzavřelo třicet legislativních návrhů a pevně vedlo Unii v době pokračující ruské agrese na Ukrajině, včetně zajištění unijní půjčky napadené zemi. Češi byli ostatním členům příkladem v tom, jak pomáhat válečným uprchlíkům z Ukrajiny.

Během předsednického půlroku se nevyskytla žádná výtka k tomu, že ten či onen český ministr by měl problém s oddělením zájmů Unie od těch soukromých. Obava že špatného jazykového vybavení ministrů se až na výjimky nepotvrdila.

Vláda dala svými činy najevo, že Česko patří na západ. Rétoricky se zcela odstřihla od visegrádského uskupení, které od roku 2015 spíš škodí, než pomáhá.

Popularizace Unie a prosazování národních zájmů

V českém veřejném prostoru panuje domněnka, že mezi úkoly předsednictví Rady EU je popularizovat Evropskou unii v očích veřejnosti. Tato domněnka je podle mého mylná. Kladné příklady popularizace evropského projektu totiž neznám. Neúspěšných snah byla již spousta, a to jak na národní, tak na evropské úrovni.

Předsednictví by se mělo hodnotit podle toho, kolik důležitých rozhodnutí zvládne dohodnout, jak si počíná před složitými problémy, zda dokáže improvizovat v odpovědi na nečekané výzvy a jak se mu daří udávat Unii směr. V tomto ohledu se může Česko svými úspěchy pyšnit.

O tom, zda nějaká země je platným členem EU a zda se jí v Unii daří osvíceně prosazovat vlastní zájmy se rozhoduje v dennodenní praxi parlamentu, vlády, ministerstev a dalších institucí a také při vzdělávání žáků a studentů na školách. Česko na tomto poli čeká ještě hodně práce.