Ruská invaze na Ukrajinu 24. února 2022 vyvolala masivní přeshraniční přesuny z Ukrajiny a zpět do země. Tento krátký článek představuje historické srovnání ukrajinské migrace po invazi s jinými podobnými situacemi ve dvacátém a jednadvacátém století. Srovnání ukazuje, že s více než 6 miliony přechodů v obou směrech představují přeshraniční pohyby v prvních dvou měsících ruského útoku na Ukrajinu pravděpodobně nejintenzivnější migraci vyvolanou konfliktem, jaká byla v celosvětovém měřítku během dvou měsíců zaznamenána.

K 24. únoru 2023 bylo v celé Evropě (včetně zemí mimo EU) zaznamenáno přibližně 8,1 milionu uprchlíků z Ukrajiny. Je překvapivé, že Evropská unie, která většinu uprchlíků po ruském útoku přijala, dokázala absorbovat tak velká množství lidí, aniž by jejich příliv vyvolal zásadní politický konflikt mezi členskými státy. Rozhodující roli v tom sehrály sympatie evropských společností k osudu prchajících Ukrajinců. Toto rozsáhlé přesídlení Ukrajinců ukazuje, že každý imigrační proud je jedinečný a že existují případy, kdy masová imigrace nutně neotřese EU v základech.

Jak měřit překračování hranic

Měření intenzity nuceného překračování hranic je spojeno s metodologickými obtížemi. Údaje uvedené v tomto článku vycházejí z různých zdrojů, včetně historických knih. Překračování hranic lze počítat pouze tam, kde existují hraniční kontroly, ale hraniční kontroly jsou funkcí národního státu, a tedy do značné míry vynálezem dvacátého století. Až do vzniku národních států byly hranice mezi zeměmi prostupné a obvykle nebyly střeženy. V důsledku toho je jakýkoli pokus o srovnání masových migrací omezen na dvacáté a jednadvacáté století.

Statistické údaje o mezinárodní migraci vyvolané konflikty nemusí nutně vycházet ze stejného typu dat. V některých případech je nejvěrnějším zobrazením skutečnosti počet registrovaných překročení hranic. V jiných případech je třeba se spolehnout na počty uprchlíků registrovaných v zemích sousedících s konfliktem, sčítání lidu či další typy údajů.

Zdá se, že ke špičkám v přeshraničních pohybech v důsledku konfliktu typicky dochází zhruba dva až čtyři měsíce po jeho začátku. V mém srovnání bylo zvoleno referenční období dvou měsíců, tj. přibližně 9 týdnů.

Pro situace ve dvacátém století jsou uvedeny vypočtené dvouměsíční průměry na základě odhadů celkového počtu vyhoštěných osob nebo uprchlíků prchajících před konfliktem. V těchto případech jsem vybral střední hodnoty z odhadů uvedených v dostupné historické literatuře. Údaje pro situace v jednadvacátém století byly převzaty ze souborů dat vytvořených Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR). Vnitřně vysídlené osoby nejsou do srovnání zahrnuty.

Tabulka: Srovnání historických situací masového přesídlování vyvolaného konflikty

V následující tabulce jsou uvedeny počty osob překračujících mezinárodní hranice během dvouměsíčních period, ve kterých byly přeshraniční toky nejintenzivnější.


Shrnutí

Z tohoto srovnání tedy vyplývá, že přeshraniční pohyby během dvou měsíců bezprostředně po ruském útoku na Ukrajinu představují pravděpodobně nejintenzivnější migraci vyvolanou konfliktem v historii. Rychlost nuceného vysídlení po rozdělení Indie v roce 1947 byla téměř stejně vysoká. V obou situacích byla přeshraniční migrace obousměrná, a to mezi Indickým dominiem a Pákistánským dominiem, a ven z Ukrajiny a zpět do země. Přesuny z Ukrajiny do EU a naopak jsou zjednodušeny tím, že Unie před invazí nepozastavila bezvízový režim pro Ukrajince. Jednosměrný útěk z Východního Pákistánu (Bangladéše) do Indie v roce 1971 však pravděpodobně přinesl více uprchlíků, kteří zůstali mimo zemi svého původu, než přesuny Ukrajinců v roce 2022.

Neočekávaná rychlost útěku uprchlíků z Ukrajiny je důkazem potřeby pohotovostního plánování migračních toků vyvolaných konfliktem. Evropské společnosti přivítaly nuceně vysídlené Ukrajince s otevřenou náručí, ale z logistického hlediska nebyly národní vlády na příliv uprchlíků připraveny. Příklad pro ilustraci: český ministr vnitra Vít Rakušan v březnu 2022 uvedl, že české pohotovostní plány pro Ukrajinu, které byly připraveny v roce 2015, počítaly s příchodem maximálně 20 000 osob měsíčně. Ukázalo se, že skutečný počet byl 200 000 příchozích za necelý měsíc po invazi.

Vzhledem ke stále levnějším a snadno dostupným veřejným i soukromým dopravním prostředkům je možnost náhlých velkých imigračních toků v EU stále pravděpodobnější než v minulosti. Na podzim roku 2022 byla EU svědkem nečekaného přílivu desítek tisíc Asiatů a Afričanů, kteří díky velkorysé vízové politice Srbska přicestovali do země legálně a poté pokračovali do EU nelegálně. Ačkoli byl tento vývoj nesrovnatelně menšího rozsahu než překročení ukrajinských hranic v roce 2022, ukázal, jak migrační tok mohou být nepředvídatelné.

EU vynakládá velké úsilí na zastavení přílivu imigrantů, které považuje za nežádoucí. Navzdory tomuto úsilí nelze zcela vyloučit, že politické nástroje selžou nebo že další válka v bezprostředním sousedství EU přinese velké množství uprchlíků, kterým se blok rozhodne poskytnout dočasnou ochranu. Orgány na národní úrovni i na úrovni EU musí být na takové případy připraveny.


Pokud by Vás zajímalo, jak jsem historická čísla pro různé přeshraniční situace vypočítal, čtěte původní článek v angličtině zde.