Masová nelegální migrace na italský ostrov Lampedusa se stává symbolem zranitelnosti Evropské unie. Migrační dohoda s Tuniskem zatím nefunguje kvůli tomu, že se zadřela jednání o půjčce Mezinárodního měnového fondu.

Zástupný problém přerozdělování

Podle předvolební kampaně polské vládní strany Právo a spravedlnost (PiS) by se mohlo zdát, že největším migračním problémem Evropské unie je přerozdělování nelegálně přicházejících přistěhovalců. V Polsku se 15. října budou konat parlamentní volby. Vláda Mateusze Morawieckého je hodlá spojit s referendem, jehož jedna otázka má údajně znít takto: “Podporujete přijetí tisíců nelegálních přistěhovalců z Blízkého východu a Afriky v souladu s mechanismem nuceného přemisťování, který zavedla evropská byrokracie?"

To, že otázka je postavena na lži o údajném povinném přemisťování, zřejmě voličům vládní strany PiS nebude příliš vadit. Až u volebních uren se ukáže, jestli jim vadí nedávné odhalení, že v posledních letech zaměstnanci polských konzulátů vydávali nelegálně desetitisíce schengenských víz lidem z Afriky a Ásie. Rozsah skandálu stále rozkrývají novináři.

Skutečný problém Tunisko

Evropského občana by měl více znepokojovat migrační vývoj na vnějších hranicích Unie. Až donedávna se zdálo, že Unie začala nelegální migraci zvládat. Za pomoci dohod se sousedními muslimskými zeměmi a díky ostřejší ochraně vnějších hranic se jí podařilo srazit počet nelegálních přechodů vnější hranice z 1.8 milionu v roce 2015 na pouhých 200 tisíc v roce 2021.

Na unijní odhodlanosti si tak vylámal zuby turecký prezident Erdogan, který se ji v únoru roku 2020 pokoušel vydírat migračním tlakem přes Řecko, běloruský diktátor Lukašenka, který se o to pokouší již od léta roku 2021, i marocký premiér Akhanoč se svým organizovaným tlakem na Španělsko v březnu roku 2022.

I přesto se však od roku 2022 celkový počet zaregistrovaných nelegálních překročení unijní hranice opět zvedá, a tento vývoj pokračuje i letos. Největší znepokojení vyvolává vývoj na středomořské migrační trase, konkrétně z Tuniska na italský ostrov Lampedusa, který se nachází pouhých 100 kilometrů od tuniského pobřeží.

Evropská komise sice v červenci dojednala předběžnou dohodu s tuniskou vládou o kontrole migrace a ekonomické pomoci, avšak zatím bez výsledku. Během osmi týdnů před podpisem memoranda přicestovalo na Lampedusu 19 tisíc migrantů. Během osmi týdnů od podpisu se jejich počet nesnížil, ale naopak zvýšil na 31 tisíc. Počty—z drtivé většiny občanů mnoha různých afrických zemí-- stále stoupají.

Záchranné lodě neziskových organizací zatím letos zachránily pouze 5,6 tisíc migrantů ze 126 tisíc, kteří přistáli v Itálii, tj. přibližně 4,4 % příchozích. Zbytek připlouvá díky relativně malé vzálenosti na Lampedusu po vlastní ose.

Počty příchozích jsou zatím nesrovnatelně nižší než v krizovém roce 2015, kde hlavní zdrojovou zemí (syrských) uprchlíků bylo Turecko. V některých rysech však dnešek začíná připomínat tehdejší dobu. Patří sem pocit bezmoci, kdy Unie a členské státy postrádají účinné páky k zastavení nelegálních toků a kdy je zjevné, že různí evropští aktéři, včetně národních vlád, se neshodují na řešeních situace. Několik národních představitelů také zpochybnilo právo Evropské komise vyjednávat s Tuniskem bez výslovného mandátu.

Jak řekl deníku Figaro Patrick Stefanini, bývalý generální tajemník francouzského ministerstva pro přistěhovalectví: „Po velké migrační krizi v letech 2015 a 2016 jsme si mysleli, že Evropská unie je vybavena prostředky, které jí umožní reagovat na nové krizové situace. Není tomu tak.“

Hlavní problém: peníze

Až dnes (v pátek 22.9.2023) se ukázala hlavní příčina selhávání dohody s Tuniskem: Deník The Guardian a server Politico zveřejnily, že Unie doposud neproplatila Tunisku slíbených 105 milionu eur ke správě námořních hranic a zachycování lodí směřujích na východ na ostrov Lampedusa. Vyplacení částky prý závisí na pokroku ve vyjednáváních mezi Tuniskem a Mezinárodním měnovým fondem o půjčce skomírající tuniské ekonomice.

Tunisku hrozí státní bankrot. MMF půjčí Tunisku peníze za podmínky, že vláda provede hospodářské reformy. A těm se tuniský vládce Saïed brání z obav ze ztráty přízně občanů.

Zdá se, že Evropská komise straní přístupu představitelů MMF a podmiňuje výplatu pomoci ke strážení hranic tuniským souhlasem s podmínkami Fondu. Italská premiérka Meloni tlačí MMF k vyplacení půjčky i bez zahájení hospodářských reforem tuniskou vládou. Zatím bezúspěšně. Mezitím na Lampedusu připlouvají další afričtí migranti, které tuniské úřady odmítají zastavit.

Politický problém: růst krajní pravice

Zatímco vyjedávání mezi tuniskými úřady, MMF a Evropskou komisí pokračují, rozváží italská vláda migranty z Lampedusy letadly a loděmi po celé zemi, aby ostrovu ulehčila. Narozdíl od minulých krizových situací se německá a francouzská vláda odmítly zúčastnit na přerozdělení migrantů z Itálie.

Krize dává křídla Matteovi Salvinimu, členu italské vlády a předsedovi krajně pravicové Ligy. Na Lampedusu přijela agitovat představitelka francouzské krajní pravice Marion Maréchal. Náš český Andrej Babiš, údajný liberál, včera ve svém deníku idnes.cz publikoval tvrdou kritiku údajného sluníčkářství evropských a českých vládních politiků.

Problém nástrojů ke kontrole migrace

Zatím není bohužel jasné, co italské a unijní orgány můžou podniknout za situace, kdy jsou jednání s Mezinárodním měnovým fondem zablokována.

Námořní blokáda, o které s oblibou mluvila premiérka Giorgia Meloni, by nic nevyřešila. Lodě přítomné mezi Lampedusou a tuniským pobřežím by nemohly dělat nic jiného, než zachycené migranty převézt na italské území. Jakékoliv pokusy vrátit vylovené pasažéry do Tuniska by znamenaly konec nadějí na budoucí migrační spolupráci, ne-li ozbrojený konflikt s Tunisem.

Navracení migrantů do domovských zemí je notoricky složitý, zdlouhavý a neúčinný nástroj.

Nezbývá než doufat, že jednání o hospodářských reformách v Tunisku a půjčce MMF se brzy pohnou dopředu, nebo že Unie najde jinou páku, aby přiměla tuniské orgány k akci.