Probíhá evropský fotbalový šampionát a na dresech opět CZECH REPUBLIC. A na ČT Sport hybrid CESKAREPRE. A moravisté přišli s heslem „Czechia nejsme a ani nebudem“. Je normální, že naše země neumí propagovat svoje krátké a nadčasové jméno?

Na stránkách Moravského národa se objevil článek prof. Petra Pavlínka zveřejněný na serveru seznam.cz (https://www.seznamzpravy.cz/clanek/komentar-uz-pet-let-jsme-anglicky-czechia-stat-to-ale-bojkotuje-154441?fbclid=IwAR22y3JyQA3p0S3XcXdzotw4Nbwfe34mFQRRkB_9h5UHhV3UchGNvyFJ6v8#utm_source=facebook&utm_medium=sharebt&utm_campaign=bottom) pojednávající o neschopnosti státu používat na mezinárodním fóru krátké jméno Česko v anglické verzi – tedy Czechia. Článek byl doplněn výřezem z mapy časopisu Economist, na níž je jméno Czechia. Moravský národ ji upravil, přidal ke jménu Czechia otazník a nadpis hlásá „Czechia nejsme a ani nebudem“. Přiznám se, že mě ten úporný boj vůči anglickému názvu naší země (ale zásadně právě jen anglickému) Czechia vždy překvapí svou nelogičností – jakou logiku má odmítání nějakého slova užívaného v cizím jazyce? Pavlínkův článek vysvětluje srozumitelně, kdy se používá oficiální jméno státu, a kdy jméno krátké. Doporučuji celý článek pozorně přečíst, a hlavně se nad ním zamyslet.
Já si dovolím reagovat na zmíněný nadpis mých moravských soukmenovců – mohu je ujistit, že Czechia jsme, pro anglicky mluvící lidi zcela určitě. S tím se nedá nic dělat. Kdybychom se jmenovali Morava, tak by nás Angličané (Američané atd.) nazývali Moravia, kdybychom se jmenovali Čechy, tak by nás nazývali Bohemia. Ale protože jsme už při vzniku Československa přijali pro tři historické země obývané Čechy jméno Česko, tak nás nazývají Czechia. Jak jednoduché Watsone, řekl by slavný detektiv Holmes. Jenže někteří lidé to stále nechtějí pochopit – Česko se jim nelíbí, a tak zavrhnou i anglický ekvivalent.
A bohužel to dělají i naši angličtináři. Navštívil jsem školu, na níž studuje nejmladší syn, protože jeho angličtinářka jim řekla, že v cizojazyčné obchodní konverzaci musí používat Czech Republic a ne to „hnusné a odporné“ Czechia. Když jsem jí to vytknul, tak mě přesvědčovala, jak „vznešeně“ zní „čekrypablik“, a jak hrozně „čekia“. A protože takto postižených angličtinářů je hodně, vyrůstají u nás další generace mladých lidí, kteří jsou přesvědčeni, že Czech Republic je jediný správný název naší země v angličtině. Bez ohledu na to, že v prestižních amerických či britských atlasech je samozřejmě uvedena Czechia.
Čeština má zvláštní schopnost úřední názvy států přepisovat ve tvarech, které kopírují český úzus – byli jsme Československá republika (ne Republika Československo), nyní jsme Česká republika (ne Republika Česko). A podle tohoto vzoru píšeme Rakouská republika, a ne Republika Rakousko, což by byl správný tvar překladu německého originálu Republik Österreich (zatímco čeština to překládá tak, jako by originál zněl Österrechische Republik). Kdysi jsme po vzoru Německé demokratické republiky (Deutsche demokratische Republik) psali Německá spolková republika (Bundesrepublik Deutschland), až mnohem později jsme zavedli správný překlad Spolková republika Německo.
Ale to byla výjimka. Nadále překládáme Belgické království, i když francouzský originál zní Royaume de Belgique (vlámský potom Koninkrijk België) a ne Royaume belge (vlámsky Belgisch koninkrijk), i když bychom měli psát Království Belgie. Podobně stále píšeme Jihoafrická republika, ovšem originál zní Republic of South Africa, ne South African Republic. A tak bychom mohli pokračovat u desítek dalších států – překládáme Španělské království místo Království Španělsko (originál je Reino de España, ne Reino español, atd.). Jen někdy čeština originálu odpovídá, protože i originální označení státu podle dominantního národa je ve formě přídavného jména – Francouzská republika (République française) nebo Italská republika (Repubblica Italiana) – oba státy ale samozřejmě používají i krátké jméno France a Italia (anglicky France a Italy).
A stejně tak to má i Česká republika alias Česko. Prostě to má logiku – vedle krátkého nadčasového jména si většina zemí definuje i dlouhé úřední jméno specifikující i státní zřízení – Francie byla královstvím, císařstvím, republikou i státem, přičemž hranice Francouzského císařství se značně posunuly směrem na sever i na východ, za Francouzského státu se naopak smrskly jen na jihovýchodní část bez přístupu k Atlantiku. Ale stále to byla Francie, země se staletými tradicemi státnosti. A její jméno mělo samozřejmě i anglickou, německou, polskou či českou verzi.
Také Polsko bylo knížectvím, královstvím i republikou, na čas dokonce ztratilo i svoji státnost, ale nadčasové jméno Polsko a jeho cizojazyčné ekvivalenty nezmizely, dál se používaly v historickém kontextu (např. ve smyslu „bývalé území Polska“), a když Polsko obnovilo svoji státnost, jméno se zase začalo používat i v reálné přítomnosti. A tak je to i s Českem. Česká republika vznikla teprve v roce 1993 (s přídomkem socialistická už roku 1969), ale její území bylo v minulosti i knížectvím a královstvím, na čas i součástí Rakouska nebo Československa (Česko v nich ztratilo státnost, ale nikam se neztratilo, rozdělené na administrativní části přežilo).
Jedna z příčin, že Česko stále část našich občanů odmítá, je bezesporu to, že Česko pod vládou rakouských Habsburků ztratilo svoji státnost – tu ale měly jen Čechy, ne Morava a Slezsko. Ale postupně se v rámci habsburského impéria staly víceméně rovnocennými provinciemi. A jméno Česko se tak objevovalo jen sporadicky. A nic na tom neměnila skutečnost, že se jména států v čase modifikovala. V češtině se kdysi hojně používal plurál, např. Španěly, Portugaly, Švýcary, Bavory, Rakousy, ale také Čechy. Časem se z nich stalo Španělsko, Portugalsko nebo Švýcarsko.
Ale protože čeština je jazyk velmi pragmatický, tak v případě rakouských habsburských zemí, v nichž dominantní roli měly Rakousy (ale existovaly zde i Tyroly, Korutany ad.), se novotvar s příponou -sko začal používat pro všechny rakouské země a plurál zůstal pro označení provincie (rozdělené na Horní a Dolní Rakousy). A úplně stejně se začal novotvar Česko (a jeho cizojazyčné ekvivalenty Tschechei nebo Tschechien, Czechia atd.) používat pro všechny tři země historicky spojené s Českým královstvím – v 19. století však byly i ony pouhými habsburskými provinciemi, takže i cizojazyčné ekvivalenty se užívaly jen sporadicky.
Avšak doma myšlenka na obnovení české státnosti v historických hranicích tří českých zemí vykrystalizovala do spojení se slovenským územím – a jméno Česko se objevilo v názvu nového státu. Původní Česko-Slovensko ale zřejmě příliš připomínalo nenáviděné Rakousko-Uhersko, a tak spojovník zmizel a Česko se tak trochu „ztratilo“ v novotvaru Československo. A jako novotvar se dočkalo i vytváření cizojazyčných ekvivalentů, v nichž se dřívější ještě nedostatečně zažité „národní“ ekvivalenty pro Česko ztratily ještě více. Kdyby tehdy v roce 1918 zůstal ve jméně státu spojovník, tak by se stát určitě jmenoval německy Tschechei-Slowakei (možná Tschechien-Slowakei, obojí bylo německy správně), anglicky Czechia-Slovakia, francouzsky Tchéquie-Slovaquie, španělsky Chequia-Eslovaquia a tak podobně.
Ale kvůli vynechanému spojovníku se vytvořily novotvary Tschecoslowakei, Czechoslovakia, Tschécoslovaquie, Checoslovaquia apod. Mnohým anglicky mluvícím se Czechoslovakia nelíbila – ve známém časopise National Geographic bylo dokonce označeno „za ohavné“. Přesto se vžilo a jako značka pro označení kvalitních produktů „Made in Czechoslovakia“ získalo ve světě natolik solidní renomé, že ji nezničilo ani 40 let komunismu (i za něj se exportovalo kvalitní zboží, které ovšem tuzemský trh neznal) a dokonce přežívala i po rozpadu Československa.
Jenže nová politická reprezentace nepochopila, že s novou značkou se stejným počtem písmen „Made in Czech Republic“ díru do světa neudělá. Republika sem, republika tam – je jich ve světě kolem 150. A ty, které na používání plného jména i s „republikou“ bazírovaly už dříve ve všech mezinárodních seznamech (Konžská demokratická republika, Korejská lidově demokratická republika, Německá demokratická republika, Íránská islámská republika a pár dalších) rozhodně neměly nejlepší pověst. A do této rodiny se přihlásila i Česká republika.
A tak se lily stovky miliónů korun do propagace Czech Republic, v níž se „vyřádili“ chytrolíni s různými bublinami a rádobyvtipnými kreacemi typu Czech RepubLIKE, sportovním reprezentantům se vyšívala republika na dresy, sličným dívkám na Miss World se dávala šerpa, na níž bylo vidět hlavně REPUBLIC, občas někteří neumětelové vyrukovali se jménem CZECH na dresech, potom k němu přidali malým písmem Republic, které ale na dálku vidět nebylo, na výrobky někdo „vymyslel“ Czech Made (a hned z toho bylo „ček šmejd“), a sportovní komentátoři dodnes nejsou schopni označit naše reprezentanty jako Čechy, podle nich hraje Švédsko s Českou republikou, s českým týmem, českou reprezentací, ale ne s Českem, prostě klasická česká bramboračka.
A když prof. Pavlínek napíše odborný a argumenty podložený rozbor, jak se česká politická reprezentace chová ke jménu státu, tak se v diskusi ozvou „odborníci“, kteří myjí někde v Británii okna nebo nádobí, že Czechia „nikdo“ v té zemi nepoužívá, další přispěchá s „názorem“, že mělo být uspořádáno referendum a jméno mělo být konzultováno s občany, aniž si uvědomují, že Češi nerozhodují o tom, jaké jméno pro náš stát používají v jiných jazycích. To je totéž, jako by Němci chtěli, abychom pro jejich zemi nepoužívali tak škaredé jméno Německo, když oni přece nejsou němí. A kdo sleduje probíhající Mistrovství Evropy ve fotbale na ČT Sport, tak na upoutávce vidí, že hraje NIZOZEMSKO vs. CESKAREPRE! Větší idiotismus už vymyslet opravdu nejde.
Mánie některých Moravanů odmítat jméno Česko a tvrdit, že je to jen synonymum pro historickou zemi Čechy, je důsledkem nepochopení, že Česko tady už bylo použito jako zastřešující pojem pro Čechy, Moravu a Slezsko při vzniku Československa. A už úplný nesmysl je odmítat anglický ekvivalent Czechia, který ještě výstižněji odlišuje jméno státu od jména historické země Čechy – anglicky Bohemia. A podobně rozlišují Česko a Čechy i další jazyky. Takže by tito Moravané měli být rádi, že cizinci neztotožňují oba pojmy a rozlišují je zřetelněji než čeština. Právě proto bych očekával, že budou krátké jméno v angličtině podporovat a zaměří se spíše na polštinu, která ztotožňuje Česko i Čechy – oboje nazývají Czechy. Nebo na maďarštinu, v níž se totožně užívá jména Csehország. I když by evidentně uspěli stejně jako s angličtinou – Czechia se v angličtině používá a používat bude. Bez ohledu na to, zda se to někomu v Česku (v Čechách, na Moravě i ve Slezsku) líbí, nebo ne.