Média jsou plná Doněcké lidové republiky a Luhanské lidové republiky. A do toho naši politici stále místo o Česku mluví téměř výlučně jen o České republice.

Uvědomí si politici konečně, do jaké společnosti jsme se tím „republikováním“ dostali? Zatím na neúrodnou půdu padaly argumenty, že lpění na úředních jménech bylo výsadou komunistických režimů. Stejně tak nezabraly argumenty, že tak činí dodnes jen nedemokratické a často obskurní režimy typu Konžské demokratické republiky, Íránské islámské republiky, Středoafrické republiky nebo Laoské lidově demokratické republiky či Korejské lidově demokratické republiky. Republika sem, republika tam, prostě Česko se nám nelíbí, tak budeme všude užívat Českou republiku, nebo ještě lépe jen Republiku – vždyť jsme přece pupek světa a všichni budou vědět, o koho se jedná.

A mnozí tvrdí, že s republikou to jméno státu zní vznešeně, zatímco Česko tak nějak plebejsky. Dokud za ním bylo v závěsu Slovensko, tak bylo Česko v pořádku, ale bez Slovenska? To ne, republika se protlačila všude – do učebnic vlastivědy, dějepisu, zeměpisu, do sportu, do kultury, prostě všude tam, kde jiné státy užívají svoje krátké jméno. A vlastně ta krátká jména jiných států užíváme i my, jen to Česko stále mnohým nevoní.

Ale ty dvě „lidové republiky“, které včera Rusko uznalo za „nezávislé“, i když nesplňují ani nejzákladnější atributy státnosti, jsou v Evropě a budou ještě dlouho ve slovníku politiků. A budou skloňována ve všech pádech ve všech médiích. Světových i našich. Takže pokud nechceme, aby si lidé ve světě spojovali Českou republiku s těmi pseudorepublikami „tam někde na východě“, tak je opravdu načase, abychom se tak přestali prezentovat.

Bude to těžké, politici tu Českou republiku užívají tak často, že už si to ani neuvědomují. Ale když si uvědomí, v jakém kontextu může být zejména anglické Czech Republic vnímáno, tak by mohli začít aspoň na mezinárodním fóru. A sportovní svazy a propagační agentury jako CzechTourism a CzechTrade by měly jít příkladem. Abychom nebyli spojováni s něčím, co určitě nechceme (i když možná ne všichni).