Šumavské manipulace v ČT

ŠUMAVA, MÍR A ZMANIPULOVANÁ MÉDIA
Poničené karoserie, prořezané pneumatiky, rozbitá okna, pěna ve výfuku, zákeřně vypuštěná brzdová kapalina: i tak vypadá dnešní situace v národním parku (autorovi těchto řádek příznivci jedné z válčících stran před časem 2x vytloukli kameny chalupu). Šumava je takřka na pokraji občanské války. ¨

VOJNA A MÍR
Loajální občané dávají koláče policistům zato, že z lesů, jež jim nepatří, vyhánějí ty, kdo trvají na standardním statutu národních parků (to druhé, viz LN 28.7., je dle senátora Pitharta kýč, ty koláče nikoli). Zubařka, která si nikdy nepřečetla jedinou studii přírodovědců o šumavském ekosystému, vyhrožuje vědcům hladovkou (taky dobrý způsob zviditelnění – nebýt toho gesta, nikdy byste paní zubařko až do konce života mediální pozornost ničím nezískala). Hysterie vypuká nad prostým faktem, že národní parky mají z definice jiný režim než hospodářské lesy (nepodléhají Lesnímu zákonu, nýbrž Zákonu o ochraně přírody, tudíž ničit předmět nejvyšší ochrany – horskou smrčinu – aby se zachránila bezcenná monokultura „dole“, je protizákonné). Senátoři Jirsa a Rippelová (LN 26.7.) se po jakešovsku sníží k denunciaci renomovaných přírodovědců, kteří v regulérní soutěži získali granty: jen zamění Hanku Zagorovou za Hanku Šantrůčkovou (Milá holka, všechno, ale když ona bere ročně…. ). Přesně totéž použije v LN 28.7. starosta Schubert vůči Duze. Jde o metody, jež jsem si spojoval s minulým režimem. Stejně jako policejní hon na lidi, rozpoutaný aktivistou jedné strany proti aktivistům druhé strany. Kde zasahuje policie, končí dialog. Jan Stráský – ať to vidíme z kterékoli strany - jako krizový manažer, mající zažehnat a ne rozpoutat válku, objektivně selhal. (Už jeho první krok, když vyhnal z parku ty, kteří se přírodě věnují nejkvalifikovaněji, totiž přírodovědce, nás mohl varovat).

POVEDENÝ STAROSTA
Jenže i „vůdce šumavského lidu“, starosta Schubert, je všechno jiné než muž míru. Pan starosta byl před lety přistižen kamerou ČT, jak kácí v 1. zóně strom jen proto, aby líp viděl z posedu: i když šlo o prkotinu, není divu, že se stane nepřítelem ekologů. Pak ale padne antiekologický ministr, na Šumavu přijde mezinárodní mise IUCN, zjistí, že Šumava je de facto etiketní podvod, protože pod honosnou slupkou národního parku se skrývá lesní závod. Doporučí tedy kategoricky zvětšit zóny, kde bude napříště těžba vyloučena. Pan starosta otočí o 180% a horlí pro „regulérní národní park podle 2.kategorie IUCN se souvislou bezzásahovou zónou“. Ještě v létě 2006 se s ním a budoucím ředitelem Krejčím vypravím přes Modrý sloup na Luzný, a celou cestu pan starosta velebí bavorskou bezzásahovost, nadšeně fotí pod uschlým horním patrem nový les (ještě mám ty fotky schované). Pak se to ale začíná se zelenými ministry houpat, pan starosta vycítí vítr a udělá opět dvojitého odpíchnutého Rittbergera. Tepe nezodpovědný „polovědecký experiment s bezzásahovostí“!. Proti strůjcům experimentu – který před 5 lety sám prosazoval – pořádá trestné výpravy, vyhrožuje v televizi domobranou a žaluje na české vědce evropským vládám. Kdyby to všechno neodnášela příroda, byla by ta naše zastupitelská demokracie Kocourkov k popukání.

FUJ, PANE VESELOVSKÝ!
Takovou bezmoc u televize, jakou jsem prožíval na ČT 24 při UDÁLOSTECH A KOMENTÁŘÍCH Martina Veselovského večer 4.srpna, jsem pocítil naposledy snad v normalizačním dvacetiletí. Moderátor (jehož jsem si až do této relace vážil) se řídil heslem na vrchnost úsměv, na občana bič. Stál totiž od počátku, místy až servilně, na straně instituce (v tomto případě ředitele Stráského) proti občanovi (v tomto případě představiteli občanské iniciativy Bláhy). Veselovský mi ve své aroganci vůči dr.Bláhovi připomínal Savonarolu. Nejenže nevyslyšel zcela racionální Bláhovu námitku proti křiklavému nepoměru složení budoucího kulatého stolu, navrženého Janem Stráským (dvanáct příznivců kácení a čtyři odpůrci z občanských iniciativ), ale vytasil se jako s písmem svatým se zmanipulovaným průzkumem, který si televize – patrně podle pokynů PR agentury, najaté Stráským – nechala udělat. Z něho vyplynulo, že 2/3 respondentů jsou údajně pro kácení a při starostech, a proti vědcům a Duze. Ta manipulace spočívala v drobném, ale zákeřném triku: v účelovém vyoperování dvou klíčových slůvek z anketní otázky: „národní“ a „park“. Kalamita, která je v hospodářském lese katastrofou, je v národním parku (alespoň v jeho jádru) přirozeným, ba vítaným jevem: jí se totiž celý ekosystém obrozuje. Jenže v anketě se mluvilo pouze obecně o Šumavě či o stromech, napadených kůrovcem. Svatá prostoto! Kohokoli se zeptám: „Jste pro (anebo proti) kácení napadených stromů na Šumavě?“, nemusím platit drahý průzkum a řeknu vám, pane Veselovský, zadarmo rovnou odpověď: bude znít zhruba tak, jak jste ji prezentoval. Zeptám-li se však „Jste pro (anebo proti) kácení stromů v jádrových, nejpřísněji chráněných zónách národního parku?“, vsadím se s vámi o deset Vašich platů, že výsledek bude přesně opačný. (A vlastně se nemusím sázet – ten výsledek už tady je: v červnu t.r. si ho u renomované agentury, ovšem na relevantní otázky, mířící k podstatě věci, objednala Duha, a vyzněl obráceně, než ten Váš).

(Psáno pro LN, podstatně rozšířeno a aktualizováno)