Motto: „Je tisk poslem? Nikoliv: je událostí. Osobuje si, aby skutečnými událostmi byly jeho zprávy o událostech, on navíc tuto neblahou identitu vytváří, čímž se pokaždé budí zdání, že činy se dřív tisknou, než se konají“. (Karl Kraus, 1914).

„Budeme ho tak dlouho ukazovat v televizi, až ho dostaneme na Hrad!“, prohlásil už dlouho před první přímou volbou prezidenta jeho blízký spolupracovník, plukovník a prezident klubu přátel Ruska Zdeněk Zbytek. Od té doby začaly jezdit za politicky odstaveným důchodcem z Vysočiny (místo toho, aby ho nechaly v klidu sepisovat paměti) pro jeho staronové bonmoty celé legie novinářů a reportérů, aby učinily přesně to, co chtěl plukovník. Letos se situace opakuje, a aby byla opět úspěšně završena triumfem, zopakujme si desatero rad.

1) Nikdy v souvislosti s výkonem prezidentské funkce nepřipomínat větu, která se třepotá na vlajce nad jeho pracovištěm. Mohlo by totiž někoho napadnout, že pod tímto heslem pracuje člověk, který má od našich soudů dvakrát černé na bílém potvrzeno, že je lhář.

2) Poprvé v souvislosti se lživým nařčením novináře Ivana Breziny (jemuž podsunul neexistující korupční honoráře), podruhé v souvislosti s Ferdinandem Peroutkou, kdy z přesvědčeného antifašisty, který strávil okupaci v koncentráku, udělal Hitlerova obdivovatele. V prvním případě se dokázal – ještě jako ne-prezident - omluvit, ve druhém rozhodnutí soudu ignoruje. Ani prvé, ani druhé jméno pokud možno v médiích nepřipomínat!

3) Ze stejných důvodů nikdy nepřipomínat dávnou „bamberskou aféru“, kdy muž, pracující nyní pod heslem Pravda vítězí, nejprve popřel, že by kdy viděl, natož se sešel s jistými korupčníky, a pak se pochlubil, že s nimi mluvil a shodil je ze schodů. Tady nebylo třeba soudů – tady se lhář usvědčil sám.

4) Ze stejných důvodů raději nepřipomínat ani jeho výrok, že byl účastníkem demonstrace na Národní třídě 17. listopadu 1989. Tady opět nebylo k vyvrácení lži třeba soudů, tady se lhář usvědčil sám výrokem o tom, že vlastně o žádný masakr nešlo, neb prý ti strejdové milicionáři v něm žádnou hrůzu nebudili (poznámka pro později narozené: na Národní zasahoval Pohotovostní pluk ministerstva vnitra, strejdy od milic si tam strejda Miloš přidal z úplně jiných demonstrací).

5) Nadále dodržovat striktní zákaz v komentářích, zprávách i obrazových dokumentacích používat slovo „viróza“ a vše co s ním souvisí. Výborný nápad je naopak ve všech médiích překrýt vzpomínku na tuto událost novým plánovaným zpřístupněním korunovačních klenotů – snad se to napodruhé povede bez virózy.

6) Rozhodně nezdůrazňovat ani prezidentovo opakované prohlášení, že nevedl a nevede žádnou kampaň. Vždyť pouze nechal zemi oblepit billboardy, na spanilé jízdy, placené z našich kapes, nejezdí jako kandidát a týden co týden se řadu měsíců jako ne-kandidát objevuje v „Televizi dvou Zemanů“ (Majora a Miloše) v účelově ad hoc zřízeném exkluzivním pořadu Týden s prezidentem.

7) Pokud možno moc nepřipomínat ani to, že prezident, který se bezpečnostními rámy a dalšími vychytávkami opevnil na Hradě jako dosud žádný jeho předchůdce (včetně Husáka, Novotného i Háchy) zároveň toleruje ve svém bezprostředním okolí osoby buď s nižádnou, nebo negativní bezpečnostní prověrkou. Těmito rámy tedy denně procházejí osoby, které jsou daleko větším bezpečnostním rizikem pro stát, než davy turistů.

8) Ze stejných důvodů raději neuvádět v komentářích a zprávách jména Nejedlý, Mynář a Zbytek.

9) Namísto toho všeho až do poslední chvíle zdůrazňovat Milošovy úžasné státnické schopnosti („dominuje politické scéně“), neboť přece „v jedné věci je už jasno: za muže roku 2017 lze nesporně prohlásit Miloše Zemana!“ (LN 29.12.2017) – a souběžně s tím degradovat už předem všechny jeho vyzyvatele („Nad osmičkou vyzyvatelů se vznáší Zemanův stín, který jejich úsilí sráží na úroveň talentové soutěže...“, tamtéž).

10) Namísto komparativního uvádění více průzkumů veřejného mínění najednou se raději odvolávat na sázkové kanceláře, které ovšem, jak samy přiznávají, mají na rozdíl od sportovních klání minimální relevantní informace: vycházejí právě z převažujících komentářů v médiích. Kruh se nám tak krásně uzavírá, Krausova slova z úvodu se naplňují, a můžeme si všichni popřát vše nej-(doplňte sami) v dalších pěti letech.