Průběh toho srpnového aktu na Rudém náměstí výmluvně svědčí o neměnné kontinuitě v povaze ruské moci: bagatelizovat tuto kontinuitu, jak to činí v rafinované hře na soupeření dávno domluvený tandem Klaus + Zeman, tato faktická druhá ruská ambasáda v zemi, je dnes stejně nebezpečné jako za časů Biĺaka a Indry. To říkám přesto (nebo spíš právě proto), že miluju ruskou literaturu (v beletrii snad největší na světě), ruskou demokratickou kulturu, filmy, divadlo. Samozřejmě: tak jako mezi Stalinův a Chruščovovův režim nelze klást prosté rovnítko,nelze klást ůaciné rovnítko ani mezi režim Brežněva a Putina, ale bohužel všechny ty režimy i při všech podstatných rozdílech vykazují i jednoho společného jmenovatele, a tím je neměnná totalitní podstata ruské imperiální moci. (Tím větší naši úctu zasluhují ti, kdo proti této podstatě a mlčící mnohamilionové většině, které tato moc vyhovuje, zvedli na Rudém náměstí hlas; ne jen proto, že demonstrovali i za nás, a tudíž se nás to týká víc než kohokoli jiného, ale i proto, že jedině v těchto lidech je naděje na lepší budoucnost největšího státu světa, na takovou budoucnost, v níž by jak jeho mírumilovní obyvatelé, tak jeho blízcí i vzdálenější sousedé konečně nemuseli mít strach). I proto jsem podepsal petici "Za vaši i naši svobodu".