Tak nám zabili Husa?
Svoboda snad až příliš okatě chtěl podat oproti patetickému Vávrovi civilnější hrdinův obraz (mj. zmíněnými koupacími scénami, hrou v šachy, cudně zamilovanými pohledy Husa a královny Žofie Bavorské – mimochodem historicky po Václavově smrti doživotní chráněnkyně císaře Zikmunda). A snad se tento záměr i místy daří, zejména ve třetím dílu, např. v disputacích Hádkova Husa a Kňažkova empatického Otce dominikána (postava, pointující celou trilogii, jakoby ovšem vystoupila z úplně jiného příběhu - z Ecova Jména růže). Také se mu (zejména ve 3. díle), podařilo dokázat, že Husův proces byl zprvu zmanipulován a že byl i pak, když to prasklo, odsouzen i proti pravidlům samotného koncilu. Jenže co je to platné, že Hus patetický z obrazovky zmizel, když místo věrohodného civilního Husa se podařilo vyrobit jen Husa nijakého, bez chuti a zápachu, nikoli plamenně výmluvného řečníka, bystrého debatéra, učence a teologa, nikoli intelektuála, ale spíš takového dobráckého a značně naivního, důvěřivého prosťáčka. A o jeho okolí raději pomlčet. Tady vidíme pochodovat ta nejtriviálnější schémata: udavačské církevní krysy jak z karikatur padesátých let (Jan Protiva Petra Klimeše, vikář Luboše Veselého), ve vaně se válející církevnické prase Cossu Tomáše Dastlíka, Páleče, co ochotnicky poulí oči v antivýkonu Jana Dolanského. Sbírku kreatur doplňuje opilý prchlivec Václav s pohárem přirostlým k ruce (Vladimír Javorský), zlotřilý Zikmund liška ryšavá (Michal Dlouhý), jakož i jeho barbarské hordy, pálící naše drahé české krovy (ani slovo o tom, že tytéž hordy v téže době chránily Evropu a tudíýž i tyto krovy před Turky!!!). Na univerzitě samozřejmě jen hodní Češi a zlí Němci (přesněji: cizinci), spravedlivě potrestaní Kutnohorským dekretem. Nejen vrávorající ochlasta (ano, i tento Václav by byl schopný málem pozvracet korunovační klenoty), ale i neurvalý mocenský zásah Hradu do univerzitních práv, garantovaných Karlem IV., to vše je nám dnes po čertech povědomé. Václav si prostě vynutil na univerzitě poslušnost proti „přivandrovalým cizozemcům“ - jen proto, že měli jiný názor na podporu jednoho ze tří papežů (ač byl jeden za osmnáct, a druhý i třetí bez dvou za dvacet). „Králův komisař vnikl do shromáždění téměř všech mistrů univerzity, sesadil rektora a z moci královské dosadil za rektora Zdeňka z Labouně. Cizinci se nepodrobili, národ bavorský a saský protestoval u krále, že dekret je porušením zřízení, k jehož obraně se zavázali přísahou... Profesoři a studenti cizí se odstěhovali koncem roku 1409 z Prahy na univerzity cizí... Nešlo, nemělo jít o boj Němců a Čechů; tento boj do sporu zanesla ulice. Šlo o spory o kacířství Viklefovo, a ty se nedají řešiti žádným dekretem, ani papežovým, ani královým“, píše historik a filosof Emanuel Rádla (1928). A uzavírá: „Nejmarkantnějším důsledkem dekretu bylo znacionalizování univerzity. Dekret kutnohorský byl aktem násilným“.
Typické je, že Svobodův film sporný kutnohorský akt, znamenající panovnickou mocenskou zvůli i faktickou mezinárodní izolaci univerzity, nacionálně glorifikuje.
(Psáno pro Divadelní noviny, podstatně rozšířeno)