Ignorantem se může člověk stát nezáměrně. Stačí, když něco neví, a neví, že neví. „Kdo neví, že slouží, slouží vždycky nejlíp!“ zní závěr Havlovy Žebrácké opery. Proto je cílem autoritářů všeho druhu přeměnit občany v ignoranty. Nevědomým se líp vládne.

Kdo to tu zaspal?
Stačí k tomu maličkost: koupit si média. Pokud možno celý mediální kolos, ten nejmocnější. Který to asi je? (Začíná to na „M“ a končí na „A“, má to pět písmen, a není to MAFIA). Nejmocnější mediální impérium v zemi se samo chlubí, že je bezkonkurenčním „lídrem na trhu“. A to „ve všech segmentech společnosti“. Má své viditelné špičky ledovce, tištěné i webové (pro lid MfD resp. iDnes, pro pražskou či brněnskou kavárnu vytunelované LN a Lidovky.cz, pro posluchače Rááádio Impuls).

Ale pak má méně viditelné částí. Nenechá na pokoji ani děti, od mimin po puberťáky a puberťačky (Omalovánky moudré sovy, Luštění pro děti, Jen pro holky). A jen mu holky (a kluci) povyrostou, Andrej jim nabídne intimity Jen pro ženy (a ještě lechtivější Jen pro muže). Společenských, rozuměj bulvárních periodik, má impérium nepočítaně (Žena a život, Dolcevita, Cosmopolitan, Rytmus života, Chvilka pro tebe, Tina, Čas pro hvězdy, Pestrý svět, webový Expres.cz, Televize cz.).

Na /pseudo/hudbymilovné puberťáky mrká Babišovo televizní Óčko, na motoristy číhá Speed, Motor, a nejslavnější motoristický magazín světa Top Gear. Chcete se s předstihem dozvědět, kdy v které TV poběží váš oblíbený dokument, publicistický či historický seriál? A poté, co jste podle aplikace vyhodili v supermarketu Babišovy jogurty Kunín, přihodíte si mimoděk do stejného nákupního košíku nějaký ten Týdeník televize, TV MAX, TV REVUE? Vězte, že jste zase – nevědomky - nasypali penízky panu Andrejovi. A spolkli podprahově jeho usměrněný tok informací.

Agrofertu se prostě nevyhnete. Je to chobotnice, která nás (i zemědělskou půdu) už dávno má v moci a pomalu škrtí celou zemi. Hlavním viníkem tu však není jen jeden mediálně nenažraný a trestně stíhaný estébák, ale úřad, který měl hlídat a neuhlídal pravidla hospodářské soutěže. A který přes olbřímí střet zájmů největšího latifundisty a zároveň premiéra prodej mediálního impéria povolil. Nejde jen o ty penízky do jeho kapsy, horší je gumování myslí. Vycházíte z metra, nestačili jste si ráno koupit noviny ani v běhu lovit novinky na tabletu, hmátnete po deníku METRO – vždyť je ten plátek zadarmo, ne? Bohužel není. Jsou to Babišovy informační koblihy. Jen v jiné podobě. Jste (podprahově) lapeni, informačně podplaceni. Premiér si skrze noviny koupil váš hlas. Jako ti senioři, kterým přidal i za cenu vybrakování státních rezerv.

Argumentum e silentio
A tak dnes a denně, milimetr po milimetru, všemi babišovskými kanály proudí do statisíců myslí mísení pravdy se lží, brnkání na nejnižší pudy, obrábění občanů na ignoranty. Horší než ti, co nevědí, že nevědí, jsou ti, kteří vědí – a přesto v zájmu produktu (jímž je vaše mysl) si sami na ignoranty v jeho médiích, za jeho peníze hrají. Těm budu pravidelně v těchto úvahách privátně udělovat Cenu Pepíka Goebbelse. Dnes ji udělím stálému spolupracovníku vytunelovaných LN Pavlu Matochovi a jeho poplivání Milionu chvilek pro demokracii (LN 9.7.).

Plivance začínají už obligátním zesměšněním „nemocné Grety“ a středoškolských stávek za globální klima, jejíchž účelem je prý ulejt se z páteční výuky. V pubertě pan Matocha „vyváděl i šílenější věci“ (takto náš programový ignorant známkuje největší hrozbu, jež dnes tíží lidstvo, tedy i jeho). Proč prý nedemonstrují i v létě? Inu, před ulejváním z výuky dávají přednost prázdninovému volnu. Tomuto triku, který používá v celém článku, se říká argumentum e silentio - zamlčení skutečnosti (v tomto případě slova stávka: už někdy pan Matocha viděl někoho stávkovat o dovolené?)

Vzápětí autor přirovná „pubertální“ středoškoláky ke statisícovým demonstracím, a diví se, že nepokračují. Též těmto demonstrantům asi o moc nejde, „když nejsou ochotni obětovat den prázdnin“. Kdežto demonstranti za minulého režimu, to bylo jiný kafe! (Rád bych tímto požádal pana Matochu, aby mi jmenoval jedinou červencovou demonstraci za minulého režimu). A zamlčení skutečnosti? Přece na Letné vyhlášená celorepubliková demonstrace k výročí 21. srpna (i tady kopíruje datum kalendář akcí za minulého režimu).

A zbytek stati je jen hrou s čísly. Největší demonstrace od Listopadu 89 (připomeňme: zatím rekordní účast v Praze měl Mick Jagger - „pouhých“ 130 tisíc) je prý „zcela irelevantní“. Důkaz? Ve volbách volilo ANO 1, 5 milionu lidí. Nevolilo je sice 3,5 milionů, ale z toho chodí na demonstrace „pouhá minorita“. Závěr? Srovnávání hrušek s jablkama: „Proč by mělo mít přání těchto 280 tisíc letenských demonstrantů větší váhu než přání 1,5 milionů voličů, kteří si naopak vládu Babiše přáli?“ (Autor zamlčí kruciální rozdíl mezi dvěma akty, nehledě na každodenní propagací mediálního magnáta a soukromou občanskou akcí spolku, svolávanou ad hoc – přičemž faktickým svolavatelem byl sám premiér, popř. prezident a Marie Benešová.)

Ignoratio elenchi
A co by se stalo, pokračuje stať dále, kdyby Babiš vyhověl přání demonstrantů a „hypoteticky vládu položil?“ Posílení moci (už tak zdivočelého) prezidenta a opět drtivé vítězství ANO (soudí samozvaný prognostik Matocha). „K čemu tedy vyvolávání nenávisti vůči vítězi voleb?“ Kromě opětovného zamlčení faktů (klesající trend podpory ANO, nová situace po evropském potvrzení premiérova střetu zájmů a stopce dotací) i premiérova estébáctví (o němž v jeho novinách zbabělý autor mluví jako o „minulosti v podniku zahraničního obchodu“) se tu postupuje podle dalšího vzorce demagogie: ignoratio elenchi („neznalost vyvrácení“).

Ignorant vyvrací jinou tezi, než kterou měl vyvrátit. Z úst Mikuláše Mináře přitom nesčetněkrát zaznělo – respektujme výsledky voleb, poražme ANO ve volbách! Do té doby ať vládne – ale jako šéf exekutivy ať nemaří své vlastní vyšetřování, nedělá nám ve světě ostudu a funkci dočasně předá (až do uzavření případu). Toto jediné by odblokovalo situaci, toto chce Milion chvilek, všechno ostatní je vědomá nepravda, typická pro dnešní LN (čti Lživé noviny).