Situace je to jako z dávných ruských pověsti o bohatýrech Iljovi Muromcovi a Čurilovi Plenkovičovi. Půl roku v sídelním městě zuří zápas mezi dvěma „znesvářenými tábory“ hašteřivých bojarů, rozuměj divadelníků (ve skutečnosti jde o mediální mýtus: nic takového jako dva znesvářené tábory neexistuje, existuje zato vážný problém diletantských zásahů do financování pražské kultury obecně, a divadel, festivalů a galérií zvlášť; komedianti jsou jen nejvíc vidět; mezi sebou se ale nehádají, shodují se naopak v řadě věcí, například v kritice magistrátu: pokud vím, pan Petr Kratochvíl púvodně nežaloval nikoho z divadelníků, ale pány radní!). A tu přijede na bílém koni neposkvrněný bohatýr – primátor a pokořitel Mont Everestu, po boku má svého Čurilu Plenkoviče – radního pro kulturu - a oba spor zázračně rozsoudí: protesty jedněch zchladí příslibem peněz, o něž je předtím ošidili, protesty druhých rozpuštěním neoblíbené grantové komise. Jsem – nebo donedávna jsem byl – jejím členem.

MEZINÁRODNĚ UZNÁVANÁ VALUTA
„Za pravdu se všude platí kopancem, to je mezinárodně uznávaná valuta!“, říkal Werich Horníčkovi v Baladě z hadrů přesně před půl stoletím. Nejnověji tuto definici beze zbytku naplnili zmínění pánové radní svým náhlým grantovým veletočem. Radní pro kulturu k tomu řekl Hospodářským novinám: „To, že netrváme na dotaci na vstupenku, jsem já sám řekl už před třemi týdny. Po třech týdnech jen přišel primátor a řekl to samé…“ O tom, že tento svůj absurdní princip (čím víc sedadel a diváků, tím větší dotace z veřejných zdrojů: ať žije Ein Kessel Buntes!) radní Richter sedm měsíců tvrdošíjně hájil proti naší i zahraniční odborné veřejnosti, až tím málem způsobil třetí pražskou defenestraci, o tom, že návrhy grantové komise na zrušení či alespoň změkčení jeho absurdních, od boku vystřelených dotačních „pilířů“ už od prosince loňského roku opakovaně zamítal (je to podle něho „absolutně spravedlivé, transparentní, objektivní“ – a navíc je to „politické rozhodnutí zastupitelstva, které grantová komise nemůže měnit, jen naplňovat!“), o tom všem náš bohatýr radši pomlčel.

Chybu přiznává jedinou, že totiž rozdělování peněz svěřil odborníkům: „Zřekl jsem se tím odpovědnosti. Oni rozdělili peníze, ale já jsem za jejich rozhodnutí byl kritizován. Proto teď grantovou komisi rušíme!“ A máme tu zmíněný kopanec, vykonaný bohužel nejen křupanskou botou radního pro kulturu, ale i hladkou polobotkou primátorovou. Vinni nejsou podle Pavla Béma ti, kdo celý nesmysl vymysleli a direktivně vynucovali, ale ti, kteří proti němu od začátku protestovali. Vinni jsou ti, kteří už před půl rokem chtěli poskytnout divadlům, galériím a festivalům to samé, co jim teď – po bouřlivých protestech – narychlo a výběrově jen k zacpání těch nejkřiklavějších nepravostí, jako flastr na průšvih poskytují pánové Bém a Richter. Ti, kteří navrhovali zrušit Richterův vstupenkový nonsens a dorovnat žádosti o víceleté – rozuměj nejdůležitější - granty alespoň na loňskou úroveň. A přesně to odborníkům v grantové komisi tehdy zatrhli. Kdo? Nu bohatýři Bém a Richter (první z titulu šéfa instituce, druhý z titulu horlivého vykonavatele).

TROCHA HISTORICKÉ REKAPITULACE
Už v prosinci loňského roku grantová komise docela logicky navrhovala nezapočítávat do celkové nově rozdělované částky dříve nasmlouvané, již běžící víceleté granty, a naplnit takto „ušetřenou“ částkou cca 60 milionů prázdno, které radní ponechali pro žadatele o víceleté granty (mj. Semafor, Archa, řada galérií a festivalů – všichni by bez zásahu grantové komise dostali NULU). Návrh byl smeten ze stolu. Navrhovali jsme tedy zrušit pitomost století - pilíř plošné dotace na vstupenku - a z něho „dofinancovat“ opravdu potřebné (víceleté granty). Opět zamítnuto! Kdyby to, mimochodem, prošlo, nebyly by žádné nepokoje. Nastalo tedy nové kolo Richterem nařízeného šetření – přesto ještě pro pražskou kulturu kolo nikoliv likvidační. Komise se musela radním omluvit z mírného navýšení: „Upravený součet grantů“, píše se v zápisu z 31.1.2008, „není v souladu s určenými procenty v jednotlivých skupinách, převyšuje celkově určenou částku na granty o 16 milionů, a to vzhledem k dříve přiděleným víceletým grantům a grantové podpoře č. 1 (dotace na vstupenky). Další snižování návrhů již však nelze provést, neprospělo by rozvoji kultury v Praze, což je v přímém rozporu s Kulturní politikou HMP. Komise vidí nejschůdnější řešení v tom, že navrhuje celkové snížení částky přidělené ve skupině č. 1 a doplnění ostatních grantových skupin o tuto částku. Členové komise grantovou skupinu č. 1 zásadně odmítají, jsou proti mechanickému přidělování grantové podpory a navrhují, aby tato grantová skupina byla zrušena. Žádají, aby v příštím grantovém roce byly vyhlášeny pouze „hodnotící“ grantové skupiny.“

Všechny tyto, jakkoli kompromisní návrhy byly vzápětí radními zamítnuty. Výsledkem byly známé události, petice, manifestace.

RETARDOVANÍ O PÜL ROKU
A teprve po bouřích občanské nespokojenosti naši bohatýři Bém a Richter (prosím vždy v tomto pořadí ne naopak!) náhle uznali to, co jsme v GK do nekonečna opakovali už od prosince loňského roku, a co nám oba tito pánové, respektive úřad který vedou, znovu a znovu házel na hlavu. Že totiž plošná dotace na vstupenku je nejen pitomost, ale je to i nemravný precedens, kterým se dostaly k téměř padesátimilionovým dotacím i ryze turistické atrakce typu černých divadel (v Ta Fantastice cca 50x do měsíce!) , pimprlata v Karlovce a okolí, popř. turistický výprodej kýčovitých suvenýrů, zvaný Muchovo muzeum. Doslova tento argument teď po nás opakují, jen s drobným půlročním zpožděním a bez uvedení autorského copyrightu.

Inu - je před volbami, a bylo nutno nějak důstojně vyklidit pole. A tak se našel viník a nepohodlný svědek selhání radních: grantová komise. Její zrušení – a převedení jejích výkonných pravomocí na resuscitovaný Poradní sbor primátora – je ovšem flagrantním porušením platné Kulturní a Grantové politiky MHMP z roku 2006, na níž si náhle pan primátor rozpomněl a jejíhož striktního uplatňování se nyní vehementně dovolává. Těžko si ovšem představit, že bude ctihodný Poradní sbor každoročně posuzovat 700 – 800 žádostí: ten byl ustaven kvůli koncepční činnosti, aby stanovil pravidla a kontroloval jejich dodržování. Výkonnou činnost – posuzování a rozdělování grantů, resp. návrhy na jejich rozdělování – nemůže dělat nikdo jiný, než odborníci v grantových komisích, ať jim budeme říkat jakkoli. Hlavně ale aby mezi nimi nebyli, zní první zásada na magistrátu, svědkové radního selhání!

Co dodat? Snad jen toto: pamatuj si, milý pražský čtenáři, jména radních, kteří celou šlamastiku způsobili (Bém, Richter, Pecha, Bednář, Kněžínek) i jména těch, kteří na její nemravnost na radnici upozorňovali (Jech, Rišlingová, Witzany), až půjdeš příště volit.

Vladimír Just, teatrolog a (naštěstí už) bývalý člen GK