(Poznámky k diagnóze i k terapii)

Po každé katastrofě by v řádném dramatu měla přijít katarze. Jelikož by mě jako středového, neideologického, ekologicky a kulturně založeného voliče velmi mrzelo (tak jako by to určitě mrzelo Václava Havla, Ludvíka Vaculíka, Medu Mládkovou, Olgu Sommerovou, Ladislava Smoljaka, Zdeňka Svěráka či Fera Feniče), kdyby z českého parlamentního spektra, ovládaného dvěma zprofanovanými velkými stranami a komunisty, měla napříště zmizet zelená barva, nabízím 10 důvodů k zamyšlení v podobě deseti možných příčin volebního debaklu Strany zelených. Neříkám, že jsou to příčiny jediné, řadu jiných jsem třeba opomněl, ale některé z nich se na volebním Waterloo SZ určitě spolupodílely. Přitom vím, že i na mě platí, že po bitvě je každý blb generálem.

1) Ještě deset dni před volbami, v úterý 26. 5., měla SZ v průzkumu CVVM 5, 5%. Jenže ten samý den večer použil Václav Moravec ve velmi sledovaných Otázkách VM Speciál dva úplně jiné, starší průzkumy, na nichž SZ poprvé nepřelezla „magických“ 5% a posadil její představitele mezi „mrňousy“. A tu zafungovala spolehlivě stará známá bolest „středového“ českého voliče – ne hlasování dle sympatií, ale hlasování na jistotu. Hlasovala bych pro jednu menší stranu, ale teď vidím, že nemá jistých 5% - než aby můj hlas propadl, dám ho pro jistotu někomu silnějšímu. Takto doslova se na obrazovce vyjádřila jedna žena krátce po Moravcově pořadu, a stoprocentně nebyla sama. Považuji za hrubou chybu, že v tomto ostře sledovaném pořadu nepadlo ani slovo o tehdy aktuálních 5, 5% na CVVM a nemohu vyloučit, že další průzkumy už byly tímto masovým odklonem středového voliče k silnějšímu subjektu poznamenány – tehdy možná byl nastartován úprk od SZ až k hořkému volebnímu konci.

2) SZ bohužel nezvolila „ikonickou“ tvář lídra na eurokandidátku (Kateřina Jacques z druhého místa měla jen v Praze takřka dvojnásobek a Jiřina Šiklová ze čtvrtého místa bezmála trojnásobek preferenčních hlasů). Jan Dusík je mimořádně slušný člověk a nezpochybnitelný odborník, ale bohužel se ukázal jako velmi nevýrazný diskutér, „špidlovsky“ korektní, trochu i diplomaticky obecný a akademicky nudný, hlavně však nulově asertivní, úplný propadlík v oblíbené české olympijské disciplině neurvalého skákání do řeči. Na lídra byl příliš skromný. Například ve velmi sledované debatě s Janou Klusákovou (tuším) v Radiožurnálu se ani jednou nedokázal pochlubit, že je lídrem eurokandidátky SZ (měl to říkat po způsobu reklamy bezskrupulózně za každou druhou větou). Působil tak příliš pasivně, a v bojových uměních demagogicky vedených kampaní byl předem poraženým outsiderem. Pustit takto úzkostlivě neosobního, korektního odborníka do ringu mezi zkušené zápasníky s jejich nedovolenými chvaty a zkorumpovanými moderátory, jež nadržují silným, prostě nebyl dobrý nápad. Je to cynické zjištění, ale příště nechť není kritériem odbornost, nýbrž mediální zdatnost.

3) Předvolební TV spoty SZ se moc nevyvedly. Málokoho pobavily, spíše se staly samy v médiích terčem vtipu (i jedovatý kolega Jan Rejžek si v LN přisadil – sice jsem mu to zazlíval, ale v duchu jsem mu do značné míry musel dát za pravdu). Toho, kdo ty klipy vymyslel bych už příště touto prací nepověřoval – a to i navzdory tomu, že většina spotů ostatních stran nebyla o moc inteligentnější.

4) S tím souvisí zmařená šance na mimořádně pozitivní kampaň. Letos se přitom naskýtala ideální možnost seriózně a bez kravího vtipkování využít podpory významných kulturních a jiných celebrit – od Václava Havla, přes Karla Schwarzenberga, Ludvíka Vaculíka, Ladislava Smoljaka, Zdeňka Svěráka, Vladimíra Mišíka, Olgy Sommerové, Medy Mládkové, Jiřinu Šiklovou, Fera Feniče, Břetislava Rychlíka či Martina C. Putny až k Michalu Vieweghovi. Která jiná strana se vůbec mohla takovou plejádou nebulvárních kulturních ikon ozdobit? A která jiná by byla tak mediálně nešikovná, že by tuhle šanci mediálně minula a beze zbytku nevytěžila? A která by stokrát denně v kampani tyhle a další mediálně známé a přitom bulvárem nezprofanované obličeje necpala voličům před oči? (Zpráva o Havlově podpoře byla jedinkrát v tisku a jednou, dvakrát večer v TV a dočasně jako hlavní zpráva na webu). Přinejmenším fotky těchto všeobecně známých osobností, jejichž důvěru si svou politikou nebylo jistě lehké získat a žádná jiná strana se něčím podobným nemohla pochlubit, měly masově množit aspoň letáky, měly jimi být zahlceny, když už nebylo na billboardy, aspoň reklamní stánky a novinové inzerce. Další evidentní chyba v mediální kampani.

5) Ukázalo se, že dnes, kdy všechno válcuje reklama, už asi nejde dělat kampaň úplně bez billboardů či nějaké jejich účinné náhražky. SZ byla na tom letos dokonce hůř dvojnásob: nejenže sama neměla billboardy, ale navíc vlastně čelila – de facto ovšem nečelila, přenechala jim pole – vizuálním útokům anti-billboardů Olgy Zubovové, která se na voliče křivě zubila po celé republice. Sama sice zůstala pod jedním procentem (jen v Praze ji volilo 0,8% - v číslech necelých 3 000 voličů), ale i tak svou hlavní misi splnila: dokázala bezchybně odradit středové voliče od volby čehokoli zeleného. K dovršení katastrofy ještě další zelené hlasy (v Praze zhruba tisícovka) SZ ubrali Neala Winkelmannová-Heyrovská a Martin Mejstřík – jen proto, aby ze zelené agitace udělali už definitivně úplnou předvolební bramboračku (ti naštěstí na billboardy zatím neměli). Můj známý, pobývající většinu roku za oceánem, chtěl volit zelené, ale zaslechl, že prý jsou tu tři a mezi sebou se nějak hádají (nevěděl, kteří jsou ti Havlovi), tak prý bude radši volit Evropské demokraty, jenže o těch pak zjistil, že jsou taky dvojí. Obávám se, že to nakonec hodil i on Topolánkovi.

6) Dokud lídři spřízněných malých občanských a proevropských stran neodhodí svou ješitnost a nenahlédnou čím dál tím větší směšnost tohoto nekonečně se štěpícího rozdrobeného Kocourkova, budeme tu mít navěky mediálně zabetonované opozičně-smluvní korupční prostředí, a všechny další volby budou jen, jako ty letošní, na téma Losna nebo Mažňák (v pozadí s číhajícím nereformovaným komunistickým Bratrstvem Kočičí Pracky). Z toho plyne jasný závěr: pokusit se za cenu jakkoli bolestných kompromisů o koordinovaný postup, v krajním případě i o předvolební koalice středových, ekologicky a proevropsky orientovaných stran a uskupení typu Věci veřejné, Starostové a nezávislí, Evropská demokratická strana, SNK, SZ aj. Jinak zůstane relativně silný voličský středový potenciál marnotratně nevyužitý a mimořádně cenný elektorát aktivních voličů bude nadále ztracený: letos jich bylo dohromady se středovými voliči KDU/ČSL jen v Praze v celkovém součtu víc než voličů ČSSD (!), a i celostátně je to víc, než voličů KSČM!!

7) Samozřejmě, že mediálně Straně zelených nepřispěla (píšu to i navzdory své minulé obhajobě Kateřiny Jacques, na níž nadále beze zbytku trvám) bulvárně interpretovaná kauza Krausova Uvolněte se, prosím s biomasou, svého času rekordně vyhledávané video na webu. Přesto bych tuto nešťastnou událost nepřeceňoval, když ještě 10 dní před volbami – tedy dávno po Krausovi – měla SZ podle CVVM zmíněných 5, 5% a i v samotných volbách dostala protagonistka kauzy téměř dvojnásobek preferenčních hlasů než lídr eurokandidátky.

8) Straně zelených se nepodařilo razantnějším vyhlášením podchytit mladou „vajíčkovou“ či „facebookovou“ komunitu mj. i svých potenciálních voličů. Nevyužitým potenciálem tu zůstává i příbuzná studentská komunita, sdružující se pod velevýznamnou INVENTUROU DEMOKRACIE: je to o to paradoxnější, že tato mladá studentská komunita se v podstatě orientuje na tytéž hodnoty a požadavky (lidská práva, Tibet, nezávislost médií) jako dlouhodobě právě SZ (viz čtyři body Inventury demokracie od politické korupce, lobingu, imunity až po zásadní požadavek odpolitizování mediálních rad). Navíc jde – podobně jako u SZ - o komunitu výrazně anti-klausovskou. Tady je pro budoucnost snad vůbec největší potenciál – studenty však nesmí předem odrazovat starožitný humor 4.cenové skupiny v předvolebních klipech.

9) Nepodařilo se dostatečně v médiích „prodat“ fakt, že minulá vláda padla mj. i proto, že byla v očích Václava Klause, jeho příznivců i řady vlivných lobbyistů velkých stran „příliš zelená“: jasný důkaz maximalizace úspěchu a politického vlivu (byť miniaturní a rozhádané) SZ. V povědomí i ekologicky cítící veřejnosti a některých ideologicky zaslepených (ultra)levicových komentátorů (Jan Keller, Jakub Patočka) naopak setrvačně přetrvával snadno vyvratitelný názor (viz kamiony, klimatický balíček, nastartované miliardy do úspor, udržení těžebních limitů, jakož i statutu šumavského Národního parku), že „zrádcovská“ SZ byla jen převodovou pákou ODS. Nic ze zeleného programu prý nedokázala realizovat, byla s ODS vlastizrádně pro radar (zatímco jej vždy důsledně podmiňovala účastí NATO) a jen se hádala sama mezi sebou. Tady je opět velká rezerva důkladné a věcné „vysvětlovací kampaně“ do příštích voleb

V médiích nyní hojně frekventované odstoupení stávajícího předsedy jako údajného viníka debaklu a jako okamžité terapie krize SZ, není myslím nejšťastnějším řešením. Spíše lze souhlasit s předvolebním názorem nystré Barbory Tachecí na Z 1, že naopak Martina Bursíka nebylo ke škodě věci v rozhodném období v médiích, jež standardně rozehrála partii typu Sparta x Slávie, příliš vidět. Jelikož žádného jiného mediálně vhodného, charismatického a politicky obratného vyjednávače Bursíkova formátu zatím SZ nevygenerovala, obávám se, aby nynější rezignace předsedy, sáhnu-li k otřepané floskuli, „nebyl dobrý signál“ k veřejnosti před mimořádnými volbami. Ale rád se v nejbližší budoucnosti nechám nadějným Ondřejem Liškou překvapit a vyvést z omylu…