„Tak nám císař Vilém vystřelil z Aurory,“ mohli bychom parafrázovat posluhovačku paní Mullerovou, informátorku Josefa Švejka. Mohla se tak přímočaře vyslovit 7. listopadu 1917, poté, co se dozvěděla o Velké říjnové socialistické revoluci v Rusku.
Před časem jsem se tu zeptal všech, kteří volají po „čisté Evropě bez slimáků a čmoudů“: „Jak se zbavíte téměř dvaceti procent obyvatel Ruska? Nebo Rusko pro vás není evropskou zemí?“ Nedávné dvě krvavé události z Petrohradu a Stockholmu a následně odhalené nebezpečí v Norsku upozorňují, že jsem se tehdy nemýlil. Atentátníci pocházejí ze zemí bývalého Sovětského svazu. Žádná Sýrie. Žádný Irák. Ani Afghánistán. „Vnuci a děti“ Lenina, Stalina, Chruščova, Brežněva, Gorbačova… A také současné zplodiny Putinovy politiky. Nebo už jste zapomněli na jeho nelidsky běsný způsob čečenského vypořádání? Počet Čečenců, občanů Ruska, v řadách Islámského státu, o tom cosi vypovídá.
Miloš Zeman prohlásil, že nebude v prezidentské kampani napadat soupeře. Hned, jak Jiří Drahoš ohlásil svoji kandidaturu, vypustil hradní vůdce osobního mopslíka, tajného viceprezidenta Ovčáčka, aby akademika pokousal co nejjedovatějšími zuby.